Milan Drobný prozrazuje: Karel Gott způsobil největší zklamání jeho života!

Kterou svou vlastnost považujete za špatnou, a která je podle vás naopak dobrá?
„To také trochu souvisí s vlastnostmi, které jsou pro někoho dobré, ale vám to třeba může škodit, a naopak. Vím, že nejsem zrovna diplomatický typ. Když se mi někdo nelíbí, dám to dost najevo. I když mi pak bude třeba vyčítáno, že ten člověk by mi mohl být prospěšný. Houby. Neumím to. No a tak vznikají problémy u některých lidí, že nejsem oblíben. Ale zase mám dost lidí, kteří si této mojí vlastnosti váží a mají mě právě kvůli ní rádi. Ta přátelství jsou pak o to cennější.“
Kolik máte vůbec opravdových přátel? A jsou z branže?
„Skutečných přátel mám asi pět. Tedy z branže. Velmi je uznávám a vážím si jich. Mí nejvěrnější kamarádi jsou ale mimo branži.“

Myslíte si, že vás nějak poznamenala ztráta rodičů v dětství?
„Život vám předkládá různé zkoušky, nabízí různá lákadla i situace, ve kterých si musíte poradit sami. Tady se prokáže, jaké jste měli základy třeba z raného dětství. Přišel jsem skoro ještě v dorosteneckém věku během jednoho roku o oba rodiče. Měl jsem jen babičku s dědou a u nich žijící tetu, matčinu sestru. Nikdy se nevdala a muži se jí protivili, žádný nebyl dost dobrý. Od toho se odvíjelo, že byla vzteklá, nejen na okolí, ale i na rodiče – i přesto, že je milovala. Ale nedovedla se krotit. Myslím, že pořádný chlap by to srovnal. No a já jsem se brzy musel starat o sebe sám.“

Například?
„Když jsem začal závodit na kole a potřeboval si koupit závodní, chodil jsem vykládat vagony, pomáhal na stavbě a tak podobně. Musel jsem se rozhodovat a starat se, a tak si myslím, že mě ztráta rodičů poznamenala v tom smyslu, že jsem dost brzy začal být vůdčí typ. Velmi dobře to bylo vidět v době, kdy jsme byli skoro denně s Karlem Gottem v kavárně Vltava i na konzervatoři. Jeho maminka mě vždy nabádala – Milánku, dávejte mi na toho Karlíčka pozor! No a já dával pozor na kluka, který byl o pět let starší.“

Co jste se snažil vštípit svým dětem?
„Sport, a aby se taky dobře učily, aby z nich něco bylo. Ale to dělá většina rodičů. Tady mám velký dluh, protože já nebyl ten táta, co pouští s dětmi draky, jezdí s vláčky. Byl jsem dost často na koncertech a děti mi takzvaně ulétly. Nebyl jsem ještě připraven na rodinu a ženění. Já asi vlastně podvědomě nehledal ženu, ale mámu. Proto jsem se na své první ženě se svými pocity i chováním částečně provinil a toho lituji, protože to byla báječná žena.“

Mrzí vás, že ještě nejste dědečkem?
„Teď mám úplně jiný rozum. Myslím, že takový vnouček by mi udělal radost. Mrzí mě, že mě nikdo z mých dětí ještě dědou neudělal. Svým kolegům z branže se pak ani nedivím, že si v sedmdesáti dělají vnoučky sami. Inspirovali mě i k napsání písně Táta akorát na mém posledním CD A život běží dál...“

Co vás v životě nejvíc zklamalo?
„Dnes již to mohu říct, i když jsem dlouho přemýšlel, jestli s tím vylezu. Aby se někdo nedivil, proč až nyní. Protože mě to mrzí dodnes. Konkurenční boj byl a je velmi tvrdý. Když jsme byli společně s Karlem Gottem ve Schmidt Productions, vzal mě na nějaké koncerty. Karel byl už v té době v západním Německu veliká star. Já zpíval nějaký svůj repertoár a ani nevím, co tak zabralo, ale prostě v západním Berlíně jsem měl obrovský úspěch. Po koncertě za mnou přišli do šatny pánové z Polydoru a nabídli mi smlouvu.

Měl jsem ohromnou radost, zvlášť když mi Láďa Štaidl nabídl, že by mě produkoval, jelikož tam znal poměry. Hned druhý den ráno byla schůze, kterou svolal Karel a oznámil všem, že za ním přišli jeho němečtí manažeři s tím, že nesmí mít žádné pěvecké pomocníky, že musí celý koncert táhnout sám. No a já skončil v rytmické sekci jako hráč na perkuse. Nějak se nechtělo, aby krom Karla ještě někdo další od nás prorazil na Západě.“

A to jste zůstali kamarádi?
„Ano. Uměl prostě být tvrdý a šel za svým. Jinak by nebyl tam, kde je. Ale nikdy třeba nebyl lakomý. Půjčil prachy, když byl někdo v nouzi.“

Jak bude Milan Drobný slavit sedmdesátku a proč ho zklamala politika? Jak to bude s jeho filmovou kariérou a co dnes říká na bývalé milenky? To se dozvíte v celém rozhovoru uveřejněném v tištěném deníku Aha!