Topmodelka Pavlína Pořízková (49): Zpackaný únos a rok v kriminálu!
9 fotografií
Právě pokřtila knihu, kterou o ní napsala Martina Formanová (48). Až na dřeň pravdivý a dramatický příběh malé holky, kterou nepustil komunistický režim v osmašedesátém za rodiči emigranty. A která se pak stala nejžádanější světovou topmodelkou. Osud Pavlíny Pořízkové (49), v Americe Pauliny Porizek, není zase takovou pohádkou, nemá happy end. Je třeba i o tom, jak traumata z dětství, ani coby skvěle placená úspěšná modelka, nedokázala vymazat…
Čtyři dny po sovětské invazi do Československa sebral pan Jiří Pořízka manželku, krásnou Annu, nasedli na malou motorku a přejeli v Mikulově do Rakouska. Tříletá Pavlínka zůstala u babičky s tím, že ji co nejdřív dostanou také přes hranice. „Dlouho jsem si myslela, že mne rodiče nechtěli a odjeli. S babičkou jsem se měla krásně, byla jsem tlustá a rozmazlená holka,“ vybaví si dnes šarmantní dáma. S matkou se viděla až po třech letech! S tátou až po šesti!
Celou tu dobu usilovali o její vydání do Švédska, kde se mezitím usadili. Psali prezidentovi, na úřad vlády, zkoušeli to přes Červený kříž, Výbor pro lidská práva při OSN. Komunisté je vyzvali, ať se vrátí zpět, chtějí-li dceru ještě někdy vidět. Jenže Jiří dostal třicet měsíců natvrdo v nepřítomnosti za ilegální opuštění republiky, Anna by šla do kriminálu na rok a půl. „Byla jsem rukojmím komunistického režimu,“ vypráví Pavlína. „Alespoň jsme si telefonovali. Pavlína nám zpívala písničky, mohli jsme spolu mluvit,“ zmiňuje táta Pavlíny Pořízkové.
Rodiče se tedy rozhodli k dalšímu kroku. Sedli si ve Stockholmu na náměstí ke stolečku a začali držet hladovku. Rozdali tisíce letáků, dali desítky rozhovorů, petici za vydání dcery mladým rodičům podepsaly desetitisíce lidí ve Švédsku a celá země žila jejich problémem. V Československu zrovna začínal sjezd komunistické strany a zabýval se i jejich případem. „Opět nám sdělili, ať se vrátíme,“ říká Jiří Pořízka.
Pak je z ničeho nic oslovili dva švédští piloti. Mladíci Christer Larsson a Karl-Göran Wickenbergh měli představu, že zaletí do Československa letadlem, osloví prarodiče a holčičku unesou. Nesnášeli komunismus, milovali adrenalin a bylo už potřeba jen pokrýt akci finančně. Něco dali ze svého, dobrodružství sponzoroval podnikatel Emil Rior. „Kdyby se akce povedla, prodali by příběh novinářům a mohli na ní i vydělat,“ připomíná Pavlína pohnutky obou letců.
Jak to chtěli udělat?
Jejich plán byl promyšlený!
• Letět měli letadlem Piper Cherokee Arrow, na kterém měli nalétáno 60 hodin.
• Do Československa se chtěli vydat legálně, jako zájemci o koupi letadla značky Zlín. Mířili na brněnský strojírenský veletrh.
• Měli s sebou dopis pro prarodiče. Ukrytý v ponožce. Ti jim měli vydat vnučku, únos by tak proběhl bez problémů.
• Dne 8. září 1971 přeletěli oficiálně železnou oponu. Na Ruzyni se setkali se zástupci Omnipolu, který prodej letadel zaštiťoval.
• Proslýchá se úsměvná historka, že pracovníky tohoto podniku zásobili pornografickými časopisy, aby si snáze získali jejich důvěru.
Plán ovšem ztroskotal na zásadním problému. Oba Švédi se neuměli domluvit s českými důchodci v Prostějově. Babička s dědečkem dlouze diskutovali, nicméně nakonec vnučku nevydali s tím, že jde o veliké riziko.
Následoval plán č. 2
• Zopakuje se přílet do Československa, akorát na palubě bude maminka Pavlíny Anna, převlečená za ženu jednoho z pilotů.
• Anna Pořízková je sice těhotná, ale moc chce vidět svou dceru. Odletěla, ovšem ještě před tím, než kontaktovali babičku, byli zatčeni.
Těhotná Anna se sice zapírala, jenže jeden z příbuzných ji identifikoval. Státní bezpečnost rozehrála podivnou hru. Anně umožnila návrat k rodičům a setkání s dcerou a zařídila, že nemusí nastoupit výkon trestu, ale musela tu zůstat. Cílem bylo, rozdělit rodinu. „Objevila se, byla tlustá, ale hezká. Vypadala jako Marilyn Monroe. Jenže na mě neměla moc času, byla těhotná a měla starosti. A já si začala říkat, že ta vymodlená maminka není moc hodná. Navíc si pak z nemocnice přinesla tak škaredé miminko,“ vyprávěla Pavlína Pořízková v rozhovoru pro magazín OnaDnes před šesti lety. K mamince nic necítila, dlouhé odloučení udělalo své.
Hůře na tom byli oba Švédové. Dne 24. září 1971 byli zatčeni a vězněni. Dostali šest let, ovšem po roce byli vyhoštěni. Kriminál oba následně ve Švédsku popsali jako »věznici z příběhů z Asie: Bití, mučení, šikana«…
Do věci se následně vložil Olof Palme, švédský premiér. Přijal Jiřího Pořízku a slíbil, že se zasadí o odchod jeho rodiny z Československa. Jenže mezinárodní vztahy citelně ochlady, ze země byl vyhoštěn švédský novinář, který psal o případu, a další žurnalisté nedostali vízum pro nadcházející hokejové zápasy. Švédové pak přátelská utkání odřekli.
Resumé
Tři roky trvalo, že se rodina shledala. V červnu 1973 se konala v Helsinkách konference o bezpečnosti v Evropě. Švédský ministr zahraničí se tam setkává se svým československým protějškem Bohuslavem Chňoupkem. Mluví se i o Pořízkových. Dne 12. března 1974 dostává Pořízková povolení k vycestování.
Za železnou oponou v Československu se jí narodil syn Jáchym, z Pavlíny vyrostla za tu dobu devítiletá holčička. Rodiče se rozvedli. „Pamatuji si na první noc v hotelu. Mysleli si, že spím, ale všechno jsem slyšela. Táta říkal, že si našel jinou ženu, že se chce rozvést. Máma brečela. Bylo nepříjemné slyšet, že nás ten hezký pán nechce.“ Otec neviděl dceru od roku 1968, tedy většinu jejího dosavadního života. A manželku tři roky.
9 fotografií
