Princezna z Čerty nejsou žerty po 30 letech: Kdo z herců zbavil její filmovou sestru panenství během natáčení?
10 fotografií
Od natáčení nesmrtelné pohádky S čerty nejsou žerty právě uplynulo třicet let. A to byl důvod najít osobu, která byla přímo u jejího vzniku, tak aby mohla prozradit veselé příhody z natáčení, zákulisní zajímavosti a další tajemství… Volba padla na herečku Danu Bartůňkovou (57), která tak nezapomenutelně ztvárnila namyšlenou, arogantní a prostořekou princeznu Angelínu. Naše obavy, aby ve skutečnosti nebyla taková, jako zmíněná princezna v pohádce, byly zbytečné. Dana po celou dobu našeho povídání byla usměvavá, upřímná, plná pohody, pozitivní energie a elánu.
Paní Dano, začneme trochu pikantní otázkou. Prý se vaše pohádková sestřička Adélka do Vladimíra Dlouhého opravdu zamilovala, přiznejte, bylo to tak?
„Bylo to docela humorné. (smích) Ondra Vetchý a Mirek Dlouhý – velcí kamarádi už od konzervatoře, byli ve věku, kdy si dělali zářezy. Holky po nich šílely, mohli mít každou, na kterou si ukázali. V té době soutěžili, kdo bude mít lepší skóre, kdo jich víc sbalí. A když se na scéně objevila Monika Pelcová, tedy Adélka, které bylo šestnáct let, bylo o zábavu postaráno… Krásná kořist! Ondra i Mirek zbystřili, kdo bude první.“ (smích)
Lov mohli začít…
„Tak snadné to kluci ale neměli. Monika byla samozřejmě ještě panna, cudná a nezkažená dívenka z Olomouce. Taková panenka. Navíc neherečka, takže byla celou dobu pod dohledem tatínka, který tam pobýval celou dobu na natáčení s ní. Holka se celou dobu držela, ale jeden večer tam zůstala sama a… Prostě to tatínek neuhlídal.“ (smích)
Pokračovala jejich láska i po natáčení?
„Pro Mirka to byla jen letní filmová láska. Holek měl spousty. Jenže Monika se do něho bláznivě zamilovala. Byla to její první a tudíž největší láska, taková, na kterou se nezapomíná. Když Mirek zemřel, strašně ji to sebralo, brečela, jako když ji zemře maminka. Byla i na pohřbu, ještě mi uplakaná z auta volala, že neví, kde jsou Olšany, jestli bych ji nenavigovala.“
Vám se Vladimír Dlouhý s Ondrou Vetchým nelíbili? Netoužila jste také po nějakém románku?
„Víte, mně už tehdy nebylo šestnáct jako Monice, ale osmadvacet. Navíc jsem oba dva už nějaký ten pátek znala a věděla, co jsou za čísla.“
Jak jste se k roli princezny Angelíny dostala?
„Šla jsem na konkurz, kde bylo dalších sto adeptek. Když jsem mezi nimi viděla tu slavnou plejádu slavných hereček, jako byla Ivana Andrlová, Libuše Šafránková, chtěla jsem se rovnou otočit a jít domů. Říkala jsem si, že nemám absolutně šanci. Mirek Dlouhý tam seděl a nahazoval texty. Většina holek měla paruku, mně v maskérně vlasy svázali. Šla jsem mezi posledními, takže už jsem byla z toho čekání docela unavená. Když jsem navíc vešla na scénu, zakopla jsem o kabel a z pusy mi nechtěně vyklouzlo »do prde**« Režisér Hynek Bočan se na mě tak zvláštně a přísně podíval… A za tři týdny volali z produkce, že si vybral mě.“
Jak na natáčení s odstupem let vzpomínáte?
„Jenom v tom nejlepším! Úžasné bylo, že se to natáčelo na konci léta, byly divadelní prázdniny, takže nikdo z herců nikam nespěchal, všichni měli volno. Strávili jsme společně asi čtyři dny v Českém ráji, kde jsme i spali. Každý večer přinesl catering něco dobrého k jídlu, popíjelo se vínečko, panovala skvělá atmosféra. Myslím, že i díky tomuto sblížení, se pohádka tak povedla.“
Zúčastňoval se nočních dýchánků i váš pohádkový tatínek Josef Kemr?
„Samozřejmě. Byli jsme tam všichni: Viktor Preiss, Petr Nárožný. Vymýšleli různé dialogy, přidávali hlášky, jak ten scénář ještě vylepšit, okořenit. Pan režisér Hynek Bočan, skvělý to člověk, byl navíc úžasný i v tom, že hercům nechával určitou volnost. Pro pana Kemra to byla tuším jedna z větších posledních prací. Byl už takovej trochu pomalejší, dal si to svoje vínečko a rozjímal. Hodně povídal o tom, co se mu v životě podařilo a co naopak ne. Hodně bilancoval. No a nás, princezny, produkce v deset večer zahnala spát, abychom ráno nebyly oteklé. Samozřejmě jsme se pak vracely někudy zpátky.“ (smích)
Jaký byl Kemr na place?
„Byl to výborný partner. Jsem ráda, že se mi poštěstilo s ním pracovat. Ty jeho hluboké oči. Uměl se s nimi dívat tak, až člověku zatrnulo. Dával mi i cenné rady, předával své zkušenosti. I proto pro mě pak bylo těžké natočit s ním scénu, kdy jsem s ním měla zatřást. On byl tak křehoučkej, lehoučkej, až jsem se bála, že mu něco udělám. Trochu se mi ulevilo, až když se ke mně pan Kemr naklonil a povídá: nebojte se a poslouchejte pana režiséra. Měla jsem k němu hlubokou úctu a respekt. Jo, to už ty dnešní mladí nemají.“ 
Chyby v pohádce S čerty nejsou žerty: Barvoslepý Lucifer a natahovací Adélka!
Celý článek
„Mým profesorem byl herec Jan Vala, který často sedával s Karlem Högerem a Janem Pivcem. Posílali si nás pro pivo K Pinkasům. Nedovedete si představit, jaké to byly boje, kdo jim pro to skočí. Všichni jsme chtěli. A pak poslouchat to jejich povídání. A to jsme ty historky znali už pomalu nazpaměť…“
Jak se vám po natáčení slavné pohádky změnil život?
„Docela podstatně. Denně jsem dostávala pytle dopisů. Pošta ze mě asi měla radost. (smích) Některé byly zamilované, psal mi třeba pán, že je strašně bohatej a že by si mi jako princezničku hýčkal až do konce života. Pak byly vyděračské ve stylu, když se mnou nepůjdeš na rande, něco se ti stane. A nechyběly ani psaníčka od úchyláků. Ale celkově převažovaly pozitivní reakce.“
Poznávají vás lidé na ulici dodnes?
„Stává se to. Obvykle je jim můj obličej povědomej, ale neví, kam mě dát.“
Když pohádku dávají v televizi, díváte se?
„Musím říct, že to nemám tak, jako třeba Alena Vránová, která je na svou slavnou princeznu už alergická. Já jsem šťastná, že jsem tuhle roli Angelíny dostala. Panu Bočanovi jsem za to vděčná. Když ji dávají na Vánoce, udělám si kafe a s chutí se na ni vždycky ráda podívám.“
Čemu se v současné době věnujete?
„Už asi patnáct let píšu dětské muzikály pro divadlo Julie Jurištové, což je mimochodem také slavná princezna. To je tak když se dají dohromady dvě princezničky. (smích) Představení i režíruji, v některých hraji, objíždíme s nimi celou republiku, zájem je veliký. Když vidíme, jak jsou děti nadšené, je to pro nás ta největší odměna. Devátého listopadu bude mít v Divadle u Hasičů premiéru naše nová pohádka Princezna se zlatou hvězdou na čele.“
10 fotografií
