Modelka Sandra Vídeňská: Iloně Csákové jsem Lumíra nepřebrala!

Ale Češi si téhle krásky všimli až při její účasti v České Miss a hlavně poté, co se v novinách začal propírat skandál, že své kolegyni Agátě Hanychové údajně přebrala hokejistu Jiřího Hudlera. A pak prý kvůli ní ostrouhala i zpěvačka Ilona Csáková, kterou měla připravit o dlouholetého partnera, manažera Lumíra Mattiho. Je to požíračka chlapů, nebo obyčejná holka, která chce být jen šťastná?

Jste úspěšnou modelkou v asijských zemích, kam jste jezdila už od patnácti let. Jaké to je vyrazit v tak útlém věku sama do zahraničí?
„Když jsem vycestovala poprvé, jela jsem do Soulu v Jižní Koreji. Naši mě v modelingové kariéře od začátku maximálně podporovali a i když se mě báli pustit, byli šťastní stejně jako já. Naštěstí jsem jela společně s jednou starší holčinou, protože v té době jsem neuměla ani slovo anglicky. Ale dopadlo to dobře, od té doby jsem se naučila dva jazyky a procestovala takřka celou Asii.“

Pro patnáctiletou holčičku to musel být hrozný pocit být tisíce kilometrů od rodičů sama a neumět se domluvit.
„To záleží hlavně na povaze. Já jsem po tátovi zdědila odvážné rysy. Nikdy jsem se nebála cestovat, nestyděla jsem se v novém kolektivu, všude jsem si rychle udělala kamarády. Neměla jsem strach být někde sama za sebe, takže to pro mě nebylo tak těžké jako třeba pro jiné holky.“

Pracovala jste ve většině asijských zemí. Která vám přirostla nejvíc k srdci?
„Nejčastěji jsem jezdila do Japonska, na to mám krásné vzpomínky. Našla jsem si tam i spoustu přátel, s nimiž se vídám dodnes. Ale úplně nejvíc mě okouzlil Hongkong. To je kouzelné místo, kam bych se chtěla vrátit. Kdyby se někdy naskytla nějaká pracovní nabídka v Hongkongu, balím kufry a jedu.“ (smích)

Jak se člověk dostane ve čtrnácti do modelingu? Tlačili vás rodiče?
„To vzniklo úplně náhodou. Jezdili jsme na návštěvy k příbuzným do Francie a mě si tam už v jedenácti vyhlédl jeden fotograf. Řekl rodičům, že až budu starší, že by mě měli poslat do modelingové agentury. Tehdy to pustili z hlavy. Ale ve čtrnácti na další dovolené ve Francii mě zastavili na ulici z prestižní agentury Elite Model Look a chtěli, abych se přihlásila do jejich soutěže. Nemohla jsem ve Francii zůstat, ale byl to impuls pokusit se o to v Česku. Ujala se mě jedna pražská agentura a pak už to mělo docela rychlý spád.“

Holčičky si asi představují, že někam přijdou a hned si je někdo vybere. Ale taková legrace to asi nebude…
„To rozhodně není. Těch agentur jsme s tátou obešli spoustu. Někde tvrdili, že jsem moc malá. Jinde, že jsem moc mladá. Musela jsem hubnout, protože jsem podle nich měla velkej zadek. Musela jsem na sobě dost zapracovat a je nutné na sobě pracovat i dnes.“

Máte skvělou kariéru v zahraničí, ale poslední dobou zůstáváte v Česku. Že by to bylo kvůli vašemu příteli, hudebnímu manažerovi Lumírovi Mattimu?
„Nejen kvůli němu. Mám před maturitou. Kvůli své práci už mám se studiem na gymnáziu dva roky skluz, takže bych chtěla maturitní ročník prožít ve větším klidu. A po maturitě se uvidí, jak se mi podaří skloubit práci v zahraničí s osobním životem.“

Modelky musí počítat i s propíráním vztahů v médiích. To jste zažila třeba s hokejistou Jiřím Hudlerem, kterého jste prý přebrala Agátě Hanychové…
„To jsou hrozný spekulace. Nikdo neví, jak to je, ale všichni o tom blábolí a každý si k tomu něco přidá. Když jsem se seznámila s Jirkou, stali se z nás kamarádi. Tehdy byl v Americe, takže jsme si často psali. Agáta se to dozvěděla a začala dělat scény. Přitom vůbec neměla důvod, už spolu dávno nebyli. Takže jsem jí ho těžko mohla přebrat. Vztah s Jirkou bohužel nedopadl, to je život.“

Pak přišly spekulace o tom, že jste Iloně Csákové přebrala partnera Lumíra Mattiho, a to už vám některá média nasadila skoro psí hlavu…
„To bylo hodně nepříjemné. Ale je to úplně stejnej případ. Jejich vztah se rozpadl dávno předtím, než jsme se dali s Lumírem dohromady. Oba snad mají právo si po rozchodu najít nové partnery a vést vlastní životy. Každej máme právo na to být šťastný a mít někoho rád.“

To ano, ale když patříte mezi známé tváře, tak je jasné, že se vaše partnerské vztahy zkoumají pod drobnohledem.
„Nikdo si nenajde ideálního partnera napoprvé. Všichni to zkoušejí víckrát, než potkají toho pravého. Ani já nejsem výjimka. Ale po tom, co jsem byla ve finále Miss, měla najednou spousta lidí potřebu mé vztahy řešit. Když jsem si s někým něco začala, hned to šlo do novin. A když to nevyšlo, tak mi to dávali sežrat. Ale to se prostě stává všem.“

A teď už jste toho pravého potkala?
„Od začátku jsem měla strašně silnej pocit, že je to přesně to pravé. Jsme spolu osm měsíců a ten pocit neslábne. Naopak. Najít člověka, jako je on, je velké štěstí. Takže je to vztah, který se budu snažit za každou cenu udržet.“

A kdybyste se musela rozhodnout mezi kariérou v zahraničí a Lumírem?
„Myslím, že by mi Lumír nikdy takové ultimátum nedal. Asi tuší, že bych tu kvůli němu zůstala. Ale byla bych nešťastná. Já tu práci miluju. Ale jsme oba rozumní lidé, takže až to bude aktuální, tak to společně proberem. Ale dneska jste letadlem kdekoli za pár hodin a Lumír má možnosti za mnou kdykoli kamkoli přijet. To není taková překážka, a pokud spolu dva lidé chtějí být, tak si nějakou možnost vždycky najdou.“

Jste hodně mladá a věkový rozdíl mezi vámi je dost velký. Je to v partnerském vztahu znát?
„Lumír je o jedenáct let starší. Ale věkový rozdíl neřeším. Vím, že Lumír bude vždycky napřed, má víc zkušeností. Já jsem svým způsobem stále trdlo, které dělá chyby, občas má pubertální výlevy a možná ještě nejsem úplně dospělá ženská. Ale partnera si musím vážit, měl by mě posouvat někam dál. A to u mladých kluků nefunguje. Vždycky mě přitahovali starší a zkušenější muži, takže teď mi to naprosto vyhovuje.“

Kromě modelingu se věnujete i divadlu. Dokonce byste měla začít hrát v představení Dívčí válka Františka Ringo Čecha. Přitom právě o panu Čechovi se v minulosti objevily zprávy, že za obsazení do role požaduje, kulantně řečeno, sexuální odměnu…
„Když jsem s ním měla první schůzku, tak jsem to slyšela ze všech stran: Bůhví, co po tobě bude chtít, a kdesi cosi… Ale já vím, jak to chodí s pomluvami. Sama s tím mám zkušenosti a vím, že všechno, co se říká, nemusí být pravda. Ale pan Čech se ke mně vždycky choval slušně a korektně, takže nemám důvod se strachovat o svoji čest a žádné pomluvy neřeším.“

Autor: Leni Kabeláčová
Foto: archiv Sandra Vídeňská

3.3.2007