Traumata Kateřiny Macháčkové ze Života na zámku: Svojtkova smrt je dodnes tabu!

Léta jste nebyla vidět s žádným mužem. To žijete celou dobu sama?
„Žiju. A myslím, že už to tak zůstane.“

Sama v domě za Prahou. Nebojíte se?
„Bojím. Do jednoho pokoje třeba skoro nechodím, za tmy už vůbec ne. Jednou u mě doma točila televize a v tom pokoji vypadávala zvukaři technika. Původně to měla být moje ložnice, to nešlo. Tak je to pokoj pro návštěvy, těm se tam líbí...“

Nebylo by lepší přestěhovat se do bytu a obklopit se sousedy?
„Bála bych se i tam. Celý život jsem se bála doma sama. Rodiče pracovali pozdě do večera v divadle a já byla často doma sama a ten uzavřený prostor mi vadil. Nikdy jsem neusnula, dokud se nevrátili. Často jsem čekala s nožem za dveřmi. Až takové patologické stavy jsem měla.“

Jak zaháníte samotu?
„Já jsem ráda sama. Když vidím, že mám den volno, jsem šťastná, že si budu doma číst. Dřív jsem byla společenská a dnes nemám ani moc ráda návštěvy. Stal se ze mě samotář.“

Váš první muž Petr Svojtka zemřel tragicky v pouhých pětatřiceti letech. Bylo to sice v době, kdy jste už spolu nežili, ale máte syna. Jak jste tohle období prožívala?
„Myslím, že jsme se z toho ještě nevzpamatovali. To byl tak silný zásek. Sice už jsme nežili spolu, ale byli jsme výborní kamarádi. Nerozešli jsme se ve zlém. Navíc Péťa tátu miloval. Bylo mu deset let. Stalo se to v den, kdy ho měl vézt na školu v přírodě a nepřijel. Pro Péťu je to dodneška tabu.“

Připomíná vám ho syn něčím?
„Občas. Je mu podobný, má podobná gesta, ale povahou je spíš po mém tátovi. Je hodně zažraný do práce a je výbušný jako on.“

 Co vás teď baví úplně nejvíc?
„Těší mě vnoučata, moc. Mám čtyřletou vnučku Alžbětku a dvouapůlletého vnoučka Vašíka a teď čeká dcera Helenka miminko. Jenomže já jsem z té školy tak vyšťavená, že po vyučování jít ještě hlídat ty dva raubíře bývá nad moje síly. Takže ke mně přijdou tak na půl dne, někdy někam vyrazíme. Ale nejsem ta babička na plný úvazek, což by děti asi potřebovaly. Ale věřím, že můj čas přijde.“

Jaká jste babička?
„Myslím, že jsem přísná. Pořád je napomínám.“

To máte po mamince?
„Ne, to mám po učitelce Králové. Ta je prostě ve mně pořád.“

Jak Kateřina Macháčková vzpomíná na otce, který skončil v blázinci? A jak se jí natáčí dnes a jak to má s muži? To se dozvíte v tištěné verzi sobotního deníku Aha!