Režisér Podskalský (†70) zásadně zasáhl do života Trejtnarové a Hudečka!

Mistře, jak to tenkrát s vaším seznámením vlastně bylo?
„V obchodním domě jsem podle scénáře hrál na housle, abych ukázal, jaký mají zvuk. Nakupovat přišla krásná dívka a měli jsme se do sebe zamilovat. A to se stalo doslova. Už jsme spolu třicet sedm let.“

Přeskočila jiskra hned?
„Určitě. Byl to takový ten zvláštní pocit, něco jiného, než co jsem do té doby zažil. Během své profese jsem totiž při veřejných vystoupeních potkával a potkávám spousty lidí. Na někoho zapomenete hned, v momentě, kdy ho potkáte, a jsou lidé, na které vzpomínáte i po letech a rád se s nimi znovu vídáte. A to byl přesně ten moment.“

Takže setkání s Evou bylo neobyčejné.
„Ne že bych na ni chtěl jenom vzpomínat. Bylo to posílené v tom smyslu, že jsem cítil potřebu ji opět vidět. A brzy. Z toho usuzuji, že předtím mě nic tak silného ještě nepotkalo.“

Zaznamenal jste Evu před vaším společným natáčením? Věděl jste, že u nás existuje krásná herečka jménem Eva Trejtnarová?
„Samozřejmě jsem ji znal. Viděl jsem její fotografie v časopisech, znal jsem ji z televize a z filmů. Vzhledem k tomu, že jsem studoval na konzervatoři, stýkal jsem se s mnohými začínajícími hereckými adepty i s herci při vystoupení. Evu jsem však osobně potkal až při natáčení. Její profese tak při našem seznámení nehrála žádnou roli, nebylo v tom pro mě nic exotického ani mimořádného.“

Začali jste spolu chodit hned, nebo až po nějaké pauze?
„Domluvili jsme se, že se spolu uvidíme, ale já jsem tenkrát zrovna odlétal do Skandinávie. Řekl jsem, že se po návratu ozvu a že pak spolu někam zajdeme. Takže asi se čtrnáctidenním nebo třínedělním zpožděním jsme se setkali.“

A svatba byla za jak dlouho po natáčení filmu?
„Mám pocit, že do roka a do dne už jsme byli manželé… Možná to nebyl ani celý rok. Šlo to velmi rychle. Když jsem Evu blíže poznal, zjistil jsem, že je to opravdu vzácný člověk. Že to vůbec není ta postava, kterou hraje, ale přesně ten člověk, se kterým jsem si vždycky představoval prožít život.“

Dozvěděl se někdy režisér Podskalský, co způsobil tím, že vás do svého filmu obsadil?
„Určitě. Hned se to dozvěděl a byl na to hrdý. Patřičně na to byla pyšná i Jiřinka Jirásková, která později tu jeho pýchu převzala. Tenkrát se o naší svatbě i dost psalo.“

Ten pro vás tak osudový film jste viděl? Mám pocit, že ho téměř nikdo nezná.
„Viděli jsme ho. Ale ten film byl bohužel později značně vystříhaný. Původně byl velice vtipný, jedna sranda za druhou, ale protože se to dotýkalo tehdejších příslušníků Veřejné bezpečnosti, tak všechny pointy, při kterých měla cenzura pocit, že by mohly příslušníky urážet, vystříhala. Takže původní komedie skončila bez pointy a zbyla z toho úplná pitomost. Nekoukatelná.“

Byl ten film vůbec někdy k vidění?
„Ono se to snad jednou odvysílalo. Ale tím, že to bylo úplně blbý tak možná někdy v sobotu odpoledne za krásného počasí, kdy na to nikdo nekoukal.“

Zahrál jste si ještě v nějakém filmu?
„Nezahrál a vždycky jsem to odmítal. I původní roli v tomto filmu jsem odmítl. Pan režisér chtěl, abych hrál prodavače, který umí hrát na housle, ale řekl jsem mu, že nejsem herec a že to hrát nebudu. Tak vymyslel, že tam budu hrát pouze na housle, s čímž jsem nakonec souhlasil.“

Takže jste hrál sám sebe?
„Ano, ve filmu jsem ve fraku jakoby zkoušel housle. Vystřihl jsem tam poměrně těžkou skladbu Paganiniho, aby mě nemohl někdo pomlouvat, že tam jenom vržu na prázdných strunách. Zahrál jsem to na své housle a myslím, že se to natočilo na playback.“

Znáte filmové a televizní postavy, které hrála vaše žena?
„Myslím, že jsem viděl všechno, co natočila. Když něco opakovali, vždycky jsme si to nahráli.“

Nemrzí vás, že s herectvím skončila?
„Nikdy jsem to nebral tak, že si beru herečku, ale dobrého člověka. Bylo to její absolutně svobodné rozhodnutí, pro spoustu lidí nepochopitelné. Nemluvil jsem jí do toho, když se rozhodla, že bude psát, ani jsem ji k ničemu nepřemlouval. Samozřejmě jsem ji v tom podporoval, protože píše krásně.“