Tajemství Vladimíra Polívky (25): O velkém zklamání a (ne)zneužití v církevní škole!
Někteří novináři píšou o nadějném herci jako o novém českém sexsymbolu. Tomu se ovšem syn slavných rodičů jen směje a takové škatulky si nepřipouští. Přitom jeho začátky nejsou úplně lehké.
Vladimír Polívka věru na růžích nemá ustláno. Potomek Chantal Poullain a Bolka Polívky, bratr Aničky Polívkové, to je v podstatě stigma. I proto mladého muže zasáhly negativní kritiky na jeho výkon ve Špačkově filmu Místa. Podle rozhovoru, který poskytl Reflexu, jen smutně opakoval: "Když mi někdo řekne, že jsem lživý, nemůžu to jen tak přejít." Role chlapce, který téměř stále mlčí, případně pronese několik patetických vět, pro Vladimíra Polívku nebyla lehká. "Pro mě, extroverta, to byl protiúkol jako kráva. Ale užíval jsem si ho, to zase ne že ne," prozradil herec.
Rodiče ho donutili navštěvovat církevní školu, z níž má Polívka rozporuplné pocity, Zároveň se mu podařilo uniknout stereotypům, které život mezi jeptiškami obnáší. "Mě teda nikdo nezneužil. Ani škaredé stejnokroje jsme nemuseli nosit," tvrdí opatrně Polívka, ale nakonec se do jeptišek opře: "Učily nás řádové sestry, a když mě nějaká kárala s křížem za zády, neodporoval jsem - ona ta sestra a Bůh, to už jsou přece jen dva na jednoho. Považuji se za špatného katolíka, ale dobrého člověka!"
