100 let od narození Lídy Baarové: Protrpěla se k smrti!

„Lído, to jsem já. Otevřeš nám, prosím?“ ptal se Vávra do mluvítka u domovních dveří na jaře roku 2000. „Jdeme tě pozdravit,“ dodal.

Dveře třípatrového domu na úpatí známého horského města se opravdu otevřely. Ve druhém patře stála na prahu, přidržujíc se vozíčku, filmová legenda Lída Baarová. Vyhublá, v noční košili a růžovém županu. První, co jsme v bytě ucítili, byl odér alkoholu. Prostupoval vším. Snad se vsákl i do krásného starožitného nábytku. Pod postelí se válely prázdné lahve, u dveří stály basy vypitého piva. A mezi tím šampaňské.

Naše hostitelka sužovaná Parkinsonovou chorobou jen těžko hledala slova: „Jsem tak sama... Chci odejít...,“ říkala sotva slyšitelným hlasem. Ale něco uvnitř té již hodně chatrné tělesné schránky přece jen ještě žilo vzpomínkami na zašlé časy slávy. Lída se natočila na fotografa, nasadila pověstný uhrančivý pohled a trpělivě čekala, až spoušť docvaká.

Otakar Vávra stěží zadržoval dojetí. S herečkou ho pojily i silnější city než běžně panují mezi režisérem a jeho hvězdou. „Vydala ze sebe všechny síly už jen tím, že nám otevřela. Vidíme se naposledy, nechce žít, proto pije,“ hlesl Vávra unaveně. Zkušený filmař se nemýlil. Tehdy Lídě zbývalo jen pár měsíců života. Krásná Dívka v modrém zemřela 27. října 2000 v Rakousku, pohřbená je v rodinném hrobě v pražských Strašnicích.

Největší milníky jejího života

7. září 1914
Lída Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková, se narodila v pražských Nuslích do rodiny úředníka Karla a herečky Ludmily. Když jí byly čtyři roky, přestěhovala se s rodiči na Letnou. 9. července 1921 se jí narodila sestra Zorka.

1924
Ludmila Babková navštěvovala při škole hodiny tanců, roku 1930 přešla na Státní konzervatoř. Tam ale vydržela jen rok, kvůli filmování nemohla na škole zůstat.

1931
První filmová role nadějné herečky ve filmu Kariéra Pavla Čamrdy. Úspěch ji pak přinutil změnit si jméno na Lída Baarová podle rodinného přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Nabídky na další role už se jen hrnuly.

1935
Lída Baarová vyhrála kamerové zkoušky do německého filmu Barkarola, právě proto se přestěhovala do Berlína. Osudové rozhodnutí! Při natáčení se setkala i s Adolfem Hitlerem.

Srpen 1936
Během olympijských her se v Berlíně setkává s nacistickým mistrem propagandy Josephem Goebbelsem. Dvouletý vztah skončil ještě před začátkem války. „Rozmlouvala jsem jí to, tušila jsem, že to Lídě neprospěje. Ale ona jen vzdychla a prohlásila, že si nemůže pomoci,“ vzpomínala ve své knize její kolegyně Adina Mandlová.

1937
Lída Baarová odmítla od společnosti MGM nabídku natáčet v Americe. „Sedm let jsem mohla pracovat v Americe a nic by se bývalo nestalo. To pokládám za největší chybu svého života,“ konstatovala Baarová.

1939
Lída se vrací z Německa do Prahy do vily, kterou rodičům nechala postavit v Dejvicích. I přes různé zákazy a potíže natáčí. Otakar Vávra jí dal roli baronky ve filmu Maskovaná milenka. Dva roky během války pak natáčí i v Římě, mnohými je kvůli milostným vztahům vnímána jako nacistická chráněnkyně.

Květen 1945
Na konci II. světové války utíká Lída do Bavorska, kde ji zajmou Američané. Zavřeli ji na psychiatrii do Mnichova i na dva týdny do vězení. 23. září 1945 ji vrátili do Československa, kde znovu putovala do vězení, byla obviněna z velezrady.

24. prosinec 1946
Propuštění z vězení. Obvinění z údajné kolaborace a vězení (v lednu 1948 ji soud zprostil obvinění) zcela zničily rodinu slavné herečky. Zbyl jí jen tatínek, který během věznění přišel o nohu. Maminka v říjnu 1945 dostala mrtvici a sestra Zorka, kterou vyhodili z divadla, spáchala 24. března 1946 sebevraždu skokem z okna.

1948
S tehdejším manželem Janem Kopeckým (svatba v červenci 1947) utekla z Československa do Rakouska. Žila v Itálii, Španělsku, Německu i Argentině, původní slávy i pro svoji pověst kolaborantky nedosáhla.

1958
Definitivní konec filmové kariéry. Věnovala se už pouze divadlu v Rakousku a Německu, kde ji ale ještě v roce 1968 kvůli její minulosti vypískali.
1969
Vdala se za gynekologa Kurta Lundwalla, když se rok předtím rozvedla s Janem Kopeckým. Druhý manžel zemřel už roku 1972 a zanechal velké jmění. Baarová se stáhla do ústraní a věnovala se obraně svého jména. Roku 1983 napsala knížku »Útěky«.

1989
Po Sametové revoluci navštívila párkrát Prahu a natočila tu několik dokumentů. Dál ale žila v zapomnění.

27. října 2000
V rakouském Salzburgu zemřela zbavená svéprávnosti a zahořklá. Pohřeb se konal v Salzburgu, pak znovu v lednu 2001 v Praze. Spočinula vedle své matky, sestry a otce.