Finková na nervy: Genzerova milenka jí rozbrečela děti!

Jak jste se seznámili? Kde to zajiskřilo?
Milan: „Esemeska. Tak jsme se seznámili.“
Linda: „No moment, to jsme se seznámili, ale nezajiskřilo to. To jsem ještě nejiskřila!“

Tomu nerozumím. Vy jste Lindě napsal?
Milan: „Znal jsem ji celý život jako její fanoušek, od začátku. A také z rádia.“

Kde jste sehnal její číslo?
Milan: „Z rádia, z Dámského klubu. Napsal jsem jí esemesku s pozvánkou na rohlík se salámem na lavičce u Vltavy...“
Linda: „A protože tam nebyly hrubky a bylo to milé, tak jsem odepsala.“

A pak jste se tedy sešli a tam to zajiskřilo?
Milan: „Tak já jsem jiskřil celá léta. Se ženou jsem nežil už čtyři roky, takže u mě to bylo jasné.“

Linda: „Tak jiskřilo to už u oběda, to je jasný. Ale pak mě vezl zpět k mému autu, a když jsem vystupovala, tak se na mě tak děsivě podíval a říkal: Ty jsi tak strašně krásná... A z toho jsem si sedla na prdel, protože když vám tohle řekne chlap, tak vás to chtě nechtě položí.“

Milan: „Nicméně ten rohlík se salámem jí dlužím dodnes.“

Milane, věděl jste, že už Linda není s Geňou?
Milan: „Vůbec ne. Ale mým záměrem nebylo Lindušku nějak svádět. Chtěl jsem ji jen poznat a říct jí, že jsem celá léta její fanoušek. Pozdravit ji. Vždycky mě rozesmávala v rádiu.“
Linda: „Nevěděl to. To jsem věděla jen já, nikdo jiný. Jinak bych neodepsala. Nejsem ten typ ženský, která odepisuje, když má doma chlapa. S Geňou jsem nebyla už několik měsíců, nežili jsme spolu. A věděla jsem, že spolu už ani nikdy nebudeme. Na to konto jsem odepsala...“

A kde se to tedy zlomilo?
Milan: „No, to vlastně nevím...“
Linda: „Já taky ne. Prostě dali jsme pár schůzek a bylo. Nejsme pár, co by dbal na nějaká výročí. Ani nevím, kdy jsme spolu něco měli. Vím, kdy byla ta esemeska, ale jinak netuším.

Po jaké době jste se k sobě nastěhovali?
Linda: „My jsme docela dlouho čekali. Manžel se odstěhoval a vlastně to už jsme se znali, ale ještě tak skoro rok... Ani bych normálně si chlapa hned nenastěhovala do domu. A hlavně děti. Pro ty je to rána. Celý život vyrůstaly s tatínkem, a najednou bych tam nakýblovala nového chlapa. To ne, to se nehodí.“

Milan: „Myslím, že úplně sestěhovat se můžeme opravdu až úplně dokonale i s mýma kravinkama, až se vezmeme...“

Linda: „To už je úplně jedno. Trvalo to tak tři čtvrtě roku, než se přistěhoval.“

Lindo, kdy jste začala cítit, že jste skutečně šťastná?
Linda: „Celý měsíc poté, co manžel odešel, mi nebylo dobře. Věděla jsem, že na všechno budu sama. Na placení účtů, na vození dětí, na starosti. Ale s Milanem jsme se už znali. A po nějakém měsíci jsem se probudila a věděla jsem, že všechno bude fajn. Uvědomila jsem si, že mi začíná nový život. I když u nás ještě nebydlel, tak jsem se cítila skvěle.“

Co na to všechno děti?
Linda: „Musím říct, že úplně v pohodě. Právě proto, že jsme netlačili na pilu. Seznámila jsem je asi tak po půl roce. A to děti ještě nevěděly, že to je ten chlap. Byli jsme jen na jídle. Pak k nám občas přišel na návštěvu, občas přespal. A taky je na děti milý, neřve na ně, nesnaží se je nějak výrazně vychovávat, je kliďas. Matýsek mu leze po zádech, lehne si k němu do postele, staví spolu lego. A Viktorka ho pošťuchuje...“

Měla jste s dcerou, která právě prochází pubertou, takový ten dívčí rozhovor?
Linda: „Řekla jsem jí, že je to hodný chlap a že uvidí sama. A také že se nenastěhuje do té doby, dokud ona nebude chtít. Matýska jsme neřešili, ten je malý. Ale pokud by ona stále nechtěla, tak by se k nám Milan nenastěhoval. Když u nás začal přespávat, tak říkala: No mami, já nevím, aby mi to nezačalo vadit... A asi za čtrnáct dní řekla, že je to o.k.“

Milan: „Takže mě do baráku pustila Vikča, jo?“

Linda: „No jasně. Myslím, že na ty děti se musí hrozně dát, protože kdybych to uspíšila a nedala jim prostor, tak by pak jakéhokoliv chlapa nenáviděly.“

Milane, vy máte také děti?
Milan: „Syna nad dvacet, dceru pod dvacet. Moje nastěhování neřešili, ale vztah ano. Když do vztahu vstoupí někdo třetí, tak se to řeší. Ale bylo to úplně v pohodě. Syn u mě bydlel a dcera stále bydlí u bývalé ženy.“

Scházíte se dohromady se všemi dětmi?
Linda: „Jasně, každou chvíli. I na dovolené s nimi jezdíme.“

Milan: „I když jsou už velcí, tak s námi chtějí jet. Za »á« se dostanou zadarmo na dovolenou a za »bé« máme prostě rádi lidi a společnost.“

Linda: „Každou chvíli u nás zvoní zvonek a Viktor-
 ka nebo Matěj přijdou na jídlo. Děti se jmenují vlastně stejně.“

Milan: „Máme to rozdělené. Velká a malá Viktorka a velkej a malej Matýsek.“

Jak probíhalo setkání s vašimi bývalými partnery?
Milan: „Vztahy s našimi bývalými partnery jsou čistě praktické. Neumím si představit, že bychom si s Geňou vyměňovali malého Matýska a neznali se. Naše setkání proběhlo dobře, pokecali jsme. Nejde o velké kámošení, ale je to praktické.“

Linda: „Museli se potkat. Řekla jsem Geňovi: Hele, tohle je hodnej chlap, který teď vychovává tvoje děti, a ty bys mu vlastně měl být vděčný, protože spoustu věcí dělá za tebe... Což je pravda. Když jsem se seznamovala s Milanovou bývalou ženou Martinou, tak jsem jí podala ruku a řekla jí: Hele, já jsem baba, co bude mít tvoje děti ráda, a abys věděla, že když u mě budou, tak budou v pohodičce... Myslím, že to je základní slušnost. Byly jsme už několikrát na kávě, hrát tenis. Tohle ovšem na druhé straně neproběhlo. U manželovy milenky. A já o to už ani nestojím.“

Vy jste se nikdy s Markétou Jiránkovou neviděly?
Linda: „Nikdy. Já o to stála. Chtěla jsem ji poznat, kdyby občas měla moje děti, ale manžel nechtěl. Prý že je mi to toho velký kulový. Teď už je mi to jedno, děti k ní nechtějí, takže mě už nezajímá.“

Ale děti přece s tátou občas jsou?
Linda: „Ano, ale jen s otcem. S ní se asi dvakrát viděly, ale není tam žádný vztah. Pamatuji si, když mi Viktorka po první schůzce s ní plakala doma na schodech. Oni to totiž vzali jako hotovou věc, se kterou se musí smířit. Byl to pro ni šok. Chci tím také říct, že ani před Milanovými velkými dětmi, ani před mými malými se s Milanem nelíbáme. Neděláme takové ty milostné výlevy. Maximálně se držíme za ruce, obejmeme se. Když mi Milan dá pusu, tak Viktorka hned začne hulákat: Fuj, fuj! Ale to děti rodičům dělají. To je sranda. Dáváme si bacha. Nedráždíme je. Proč by to měly vidět. Je to slušnost.“

(Milan byl z rozhovoru propuštěn, takže s Lindou dál pokračujeme v »holčičích« záležitostech.)

Lindo, chápu, proč jste se před lety zamilovala do Geni, je nesmírně vtipný. Ale čím vás zaujal Milan?
„Geňa byl hodný vtipný chlap, Milan je takový muž. Nesrovnávám. O Geňovi bych nemluvila špatně. Má ovšem věci, které už jsem nemohla skousnout. To už je jeho věc. A Milan je muž s velkým M. Je to voják z povolání, a to chlapa hodně srovná. Co řekne, to dodrží. Naštípe mi dříví, postará se. Nosí mě na rukou, není to žádná bábovka. Ale i když pracuje s motorkami, tak je čistotný. Má rozhled a je vtipný. Bere mě.“

On by si vás rád vzal. Ale vy jste stále vdaná!
„On ale také není oficiálně rozvedený. Je to věc, kterou já ani Geňa neřešíme. A Geňa děti má, kdy chce.“

Platí na ně nějaké alimenty?
„Tak o tom bych mluvit nechtěla. U nás je situace, že on odešel a takhle to je. Bydlí jinde a platí si svoje věci. Když jsou děti u něho, tak jim koupí, co chtějí nebo potřebují. Ale děti žijí u mě, takže všechno platím já. Zatím to neřešíme.“

Geňa vás opustil kvůli Markétě?
„Ne, on neodešel kvůli ní. My jsme spolu nežili tři čtvrtě roku, jen jsme spolu bydleli. Já se prostě rozhodla, že s ním už nebudu. On si možná myslel, že spolu budeme. Ale šlo to samozřejmě do kopru, já jsem nechtěla. No tak když si našel první babu, která mu za to stála, tak odešel.“

Proč jste pak na sebe s Markétou nadávaly?
„No to je jednoduché. Po třech týdnech, co spolu byli, vzali děti na výlet a dopadlo to katastrofálně. Děti mi doma plakaly.“

Proč?
„Protože se objímali a líbali na první schůzce poté, co tatínek odešel od maminky. Pro ně to byla šílená rána. Tohle děti nikdy nebudou brát. Proto zdůrazňuji, že si s Milanem dodnes před dětmi nedáváme ani pusu. To se prostě nedělá.“

Bere Geňa děti na dovolené jako vy s Milanem?
„Po dvou letech, co byl s ní a jejími dětmi několikrát, tak jsem mu řekla, že je to blbý a mohl by konečně vzít i svoje děti. Tak je jednou vzal.“

A bylo to v pohodě?
„Bylo. Byli sami někde v Turecku a užili si to. On je jinak skvělý táta.“

Dům v pražských Kunraticích máte s Geňou pořád napůl?
„Všechno máme pořád napůl. Zatím. Až přijde rozvod, tak se to bude řešit. Zatím jsme se na ničem nedomlouvali. Ale řeknu to takhle: Jsem pracující žena, která se o své děti vždycky postará. A jestli chlap chce něco platit, nebo nechce, je mi jedno. Jde o jeho čest.“

Právě jste měla 46. narozeniny. Jak byste srovnala život ve dvaceti a teď?
„Nechci říkat, že život začíná po čtyřicítce. Mně se uklidnil. Ale nemůžu si stěžovat na žádné období. Každé období mělo svoje. Nyní je důležité, že můžu pracovat, mám zdravé a chytré děti. Všechno je to parádní.“

Nedávno jste byla odejita z rádia. 
Nemrzí vás to?
„Co se týká financí – mám víc peněz a víc času. Rádio se dělá pro radost. Mně samozřejmě chybí holky, ta sranda. Ale byla jsem tam tři roky každé dopoledne. Když mi onemocnělo dítě, byl to problém. Teď si dělám kšefty, které nejsou tak časově náročné, a za víc peněz.“

Co všechno děláte?
„Spoustu věcí dohromady. Učím zpěv na Pražské konzervatoři. A moc mě to baví. Doufám, že tohle budu dělat do smrti. Pak zpívám sbory různým zpěvákům. Nebo režíruju někoho, kdo zpívá. Bude se opakovat muzikál Kleopatra, kde zpívám, a za měsíc začnu zkoušet Sněhovou královnu, kde nejen hraju roli, ale taky budu se zpěváky nacvičovat sbory. A ještě jezdím na zájezdy s divadlem Pavla Trávníčka. Jednu hru už hrajeme a teď začneme zkoušet další. Nemůžu si na práci stěžovat.“

Jak to vidí dcera Viktorka (15)

Viki, jak ty vnímáš tuhle situaci dospělých? Jsi s tím srovnaná?
Viktorka: „Jsem spokojená, nestěžuju si. Milan nás má rád. Je klidný a bere nás takový, jaký jsme. Pro mámu je to důležité. Je to takhle fajn.“
Všimla jsem si, že jsi na Milana občas protivná. To je puberta?
Linda: „Ona je takhle protivná i na tatínka. Na všechny. Pubertu musíme holt přežít.“
Nemrzí tě, že je táta pryč?
Viktorka: „Tak jasně, že mrzí, ale asi to takhle mělo být. Máma je šťastná – a to je důležité.“
Linda: „Říká se, že když je šťastná matka, tak jsou šťastný děti. A je to svatá pravda!“