Vystrašená Gabriela Vránová: "Panebože, kam to půjde dál?!"
8 fotografií
Je spokojená, zároveň si ale neodpustí kritiku na současnou společnost! Herečku Gabrielu Vránovou (74) si televizní diváci nejvíce pamatují ze seriálu Chalupáři a My všichni školou povinní. Druhý zmíněný právě reprízuje Česká televize. A tak jsme za hereckou legendou v den, kdy běžel jeden z dílů, vyrazili a probrali s ní nejen seriály, v nichž zářila, ale také to, jak se aktuálně má a co ji trápí.
Gábi, teď vás aktuálně můžeme vidět v repríze seriálu My všichni školou povinní. Sledujete ho?
„Nemám na to moc času. Ale povím vám jednu historku z 80. let, když ten seriál běžel poprvé. Doma mi po odvysílání jednoho z dílů zazvonil telefon a paní v něm říká: Vy jste na ty žáky tak přísná, paní Hajská! Můžete s tím přestat? A já jí povídám: To je jen seriál, to už je natočené! Pak jsem si nicméně s paní skvěle popovídala. A po zhruba půlhodinovém telefonátu mi říká: Ale stejně byste na ty žáky neměla být tak přísná, paní Hajská.“
Druhým seriálem, který televize pravidelně reprízuje, jsou Chalupáři. V nich jste hrála Aničku Čihákovou. Ani na ty nemáte moc času?
„Upřímná a myslím si, že i odpovídající odpověď je tato: Z nedostatku daleko zajímavějších programů se na Chalupáře ze zvědavosti dívám jen občas. Třeba abych viděla našeho malého syna Ondru (herec Ondřej Kepka), který jako šestiletý přeběhl v jedné scéně…“
Co se vám vůbec při sledování skoro 40 let starého seriálu honí hlavou?
„Zjistila jsem, že je to odlehčená komedie, která má místy i pěkné lidské zázemí, že se na to dívá člověk beze studu. Na to, co natočil… Zjišťuji, že mnozí, kteří už tady nejsou, byli opravdu velmi dobří a někdy i vynikající herci a kolegové. Je to pro mě trošku nostalgické podívání, ale i radostné…“
Zastavují vás lidé a rozebírají s vámi Chalupáře?
„Zastavují mě hodně. Ale některé výroky z Chalupářů mi připomínají hlavně kolegové a známí. Například mi řeknou: Co bude k obědu? A já jim odpovím: Až co si uvaříš, Čiháku…“
Jste vůbec v reálném životě chalupářkou?
„Samozřejmě. Těším se na léto strávené na chalupě na severu Čech, máme ji poblíž České Lípy. Je tam krásná krajina, kterou jsem se naučila milovat.“
Umíte vůbec na chalupě vypnout a nemyslet na práci?
„Ano, už to umím. Moc dlouho jsem se to učila, ale už umím. Vypnout znamená nemyslet. Člověk nemůže pořád přemílat v hlavě věci, které byly a budou… Nejlepší je si vzít knížku a přečíst si něco. Anebo se přes den dívat do nebe a večer do hvězdiček. Na chalupě mi to jde nejlépe…“
Pouštíte si při tom třeba staré desky nebo filmy?
„To je hezké, co říkáte. Máme tam veškerá zařízení, rádio, televizi, gramofon, DVD přehrávač. A tak si občas na chalupě pustím kazetu nebo DVD, které jsem nikdy nebo léta neviděla, neslyšela.“
Pokud jde o filmy, máte ráda staré snímky, nebo naopak spíše ty současné?
„Snažím se sledovat, co je nového. Ale na kino moc času nemám. Přitom vím, že ten rozdíl ve vnímání je obrovský. Ale já teď dost špatně spím, a tak si v noci kolikrát zapnu televizi a dívám se na strašně moc programů. Takže jsem viděla spoustu starých filmů. Našich a cizích. A říkám si: safra, safra, měli bychom navázat na něco, co se dělalo u nás tak dobře a krásně…“
Proč to podle vás nejde?
„Nechceme, nemůžeme nebo se podřizujeme určité atmosféře, která je kolem nás. Ta atmosféra je skutečně někdy tísnivá. Všechno běží velice rychle a velice uspěchaně. Jsme v takovém příšerném soukolí a já si říkám: Panebože, kam to půjde dál?“
Vy jste mi několikrát říkala, že kolem sebe vidíte spoustu blbosti. Pořád to platí?
„Ano. Proboha, ono stačí se podívat do televize. Tam vyhazují nohy, ukazují holé zadky, sahají si na všechno možné – anebo vypráví přiblblé vtipy. A já se děsím, že to některé lidi může bavit. Kdyby se to lidem nelíbilo, tak by to ty stanice nevysílaly. Dnes se hodnotí podle sledovanosti. Televize se podřizují divákovi – anebo toho diváka směřují někam jinam. Blbosti je kolem nás plno.“
Je to podle vás i v chování politiků?
„Rozumím, kam míříte. Já bych řekla: Jak u koho, jak kterého. Najdou se mezi nimi chytří a vzdělaní lidé. Ale najdou se i tací, kteří slibují pitomosti. Není mi však souzeno, abych hodnotila naši situaci politickou, ale je to i tím.“
Chodíte k volbám? Půjdete k těm nacházejícím do europarlamentu?
„Samozřejmě, to bych se styděla, kdybych nešla. Já si myslím, že bychom měli jít volit. Vy si myslíte, že ne? “
Je to každého volba.
„Ano. Teď se mi vybavila vzpomínka na moje první volby. Můžu?“
Povídejte…
„Když už mi bylo osmnáct let a studovala jsem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, tak jsem chodila do takové skupiny lidí. Byl mezi nimi také filozof Jan Žáček. A já mu říkala: Honzo, pojď se mnou, prosím, k volbám! Já nevím, jak to tam bude… Tak jsme tam vešli a první, co bylo, a nevymýšlím si, tak pan Žáček řekl: Kde volí katolíci? Uvědomte si, že to bylo za tvrdého totáče! Volební komise se vyděšeně podívala nejprve po sobě, pak po nás a zeptala se ho, jak to myslí. A on zopakoval: Já jdu volit za katolíky, tak kde to je...? Naštěstí z toho žádný průšvih nebyl.“
Teď otázka, která zajímá řadu vašich příznivců. Uvidíme vás v nějakém filmu nebo seriálu?
„Kéž by! Já po tom hodně toužím, bohužel nevím o ničem. Nic se nechystá. Přiznávám, že to je pro mě taková trochu bolavá otázka.“
Je vám nepříjemné na ni odpovídat?
„Víte, já už mám někdy pocit, že jsem někde mimo a že všechno už bylo. Ale nesmutním nad tím a nedělám z toho tragédii. Možná jsem si nevytvořila správné kontakty během svého života. Takové, abych do toho mohla mluvit. Bohužel, nechystá se nic!“
Stále ale záříte na divadelních prknech.
„Ano, všechny zvu na představení To byla moje písnička v Divadle na Vinohradech. To mám moc ráda. A všechny svoje partnerky v něm jako Janu Hlaváčovou, Martu Vančurovou, Janu Štěpánkovou…“
Nechystáte se s tímto představením na zájezdy?
„To asi nepůjde, protože každá hrajeme také někde jinde. A už jenom to dát dohromady do Divadla na Vinohradech je náročné, natož na zájezd. A také je to náročné na stavbu scény. Takže setrváme na Vinohradech. Moc se na ty, co se přijdou podívat, těším…“
8 fotografií
