Tomáš Hanák a Věra Chytilová: Drsná hádka kvůli týrání a chlastu!
Moralita Věry Chytilové o hrozbě nákazy AIDS ve své době zaznamenala obrovský ohlas. Kritici byli rozpačití, sály kin ale praskaly ve švech. Každý chtěl vidět tehdejší trhák Kopytem sem, kopytem tam (1988). Šokující, drsné, syrové. Za účasti populárních Sklepáků. Právě ti měli ale největší problém s režisérkou Věrou Chytilovou. Tomáš Hanák se s ní dokonce pustil do křížku...
Společenská sonda, která si vzala na mušku promiskuitu, nihilismus, povrchnost, egoismus a vyprázdnění třicátníků v bezútěšném bolševickém režimu. Neviděli perspektivu, nudili se v šedivé zemi, a tak si užívali… Tady je prostě všechno, jak to na konci komunistického režimu vypadalo.
Původním tématem ovšem byla žloutenka, její závažná infekční forma. Režisérka Chytilová ale chtěla být aktuální, problém rozpoznala dřív, než oficiální medicínské struktury varovaly. „Tehdy to Věra modifikovala na AIDS. My jsme tady v Československu nic netušili o vážnosti téhle nemoci zhola nic,“ uvedl Tomáš Hanák, jeden z hlavních představitelů. „Přála jsem si, aby měl ten film poselství, aby varoval,“ zmínila Věra Chytilová.
Hanák film odmítal
Přitom Hanák ve filmu hrát neměl. Režisér Vorel, kamarád a kolega z divadla Sklep si ho vyhlédl do snímku Kouř a nechtěl se o něj dělit. „Vorel mě žádal, abychom neobsazovala Hanáka. Ale já ho nemohla pustit. On byl pro mě ústřednou postavou filmu. On jediný se tam nakazí AIDS. Vorel ho ovšem chtěl pro Kouř. A říkal mi: vy už jste natočila tolik filmů, už nic nemusíte. Postavil si hlavu, na což jsem samozřejmě kašlala. Ale třeba Hanák tak zblbnul, že tomu Vorlovi chtěl vyjít vstříc. Tak ho pak přemlouvali Šteindler a Vávra, to byla šaškárna,“ vzpomíná si i dnes Věra Chytilová.
Sklep přenesený na plátno kina
Ústřední sklepácká trojka Hanák, Šteindler, Vávra rozehráli svůj koncert absurdit a recesí. Přehrávají, pitvoří se a Chytilová do toho nechá divoce švenkovat kamerou, vzdaluje a přibližuje obraz, stříhá jak zběsilá, je to pitoreskní show. „Já ty kluky chtěla, i když s nimi byly problémy. Vyhlédla jsem si je kvůli Sklepu, to co hráli, bylo inspirativní, divoké. Potřebovala jsem jejich slovník, výrazy, gesta,“ tvrdí Chytilová.
Svaz týraných neherců
Zato herci samotní nadšením nejdřív šetřili. „Já tam hrát nechtěl, věděl jsem, jaká je Věra drezérka herců,“ přiznal Hanák. „A jak jsem toho pak litoval. Nám, nezkušeným hercům, dávala hodně do těla.“
A Milan Šteindler se pochopitelně přidal. Jako rebel narazil na ještě tvrdší palici. „Jinak je to citlivá dáma, zkušená režisérka. Ale i tak jsme založili Odborový svaz týraných neherců v důsledku jejích režijních metod. Stateční jsme byli ovšem jen ve třech. Sami jsme se báli.“
Počítali si prý s kamarády, kolikrát je Chytilová počastovala »debilem« a kolikrát je uhodila. „Jednou se mi Věra vrhla na záda a začala mě drápat. Neudržel jsem se a naladil jsem stejný témbr jekotu a ráčkování jako ona a křičel: do prrrd***, vy jste si mě vybrala do toho svýho zasrrra**** filmu, já jsem v tom hrrrát nechtěl, tak na mě nebuďte tak strrrašná. Pak jsme se navzájem omluvili, protože vím, že není fér zneužívat k boji řečové vady,“ vzpomněl Hanák.
Opilci v lednici
Všichni přiznávají, že v té době hodně pili. Každý večer se ztřískali, aby si ulevili od tyranie Věry Chytilové. „To, co jsme točili, to jsme i prožívali. To bylo v době, kdy jsme ještě neměli žádné zdravotní potíže a neměli ještě tzv. potíže s alkoholem,“ glosoval Šteindler. „Ona to s námi také neměla jednoduché. Budit ráno herce v interhotelu Pupp a najít je ve stavu, že jeden má nohy zasrčené do lednice a druhý spí v koupelně a nejsou ničeho schopni, to radosti do práce nepřidá,“ uzavřel Hanák.
