Jitka Zelenková už nechce žádného chlapa! A vysvětlila proč!
11 fotografií
Chlapi! To je téma, které zpěvačka Jitka Zelenková (63) řeší s kde kým. Kamarádi a kolegové se jí každou chvíli ptají: Máš někoho? „Nemám a vyhovuje mi to,“ opakuje dokola. Proč se bojí nového vztahu? Zvou ji vůbec muži na rande? I o tom legendární česká zpěvačka, která chystá novou desku a valentýnský koncert v pražském Divadle Hybernia, promluvila v rozhovoru pro deník Aha
Jitko, s kým jste prožila Vánoce? Byl vedle vás nějaký partner?
„Ne, byla jsem s přáteli. Od roku 2003 jsem měla takové podivné Vánoce, jelikož moje maminka byla velmi vážně nemocná. Štědré večery jsem trávila s ní. Buď v nemocnici, nebo v pečovatelském ústavu.
Maminka ale odešla a loňské svátky jsem trávila u svých výborných přátel – manželů Hodrových. Byla jsem v rodině a bylo to fajn. A hlavně oproti jiným Vánocům jsem nebojovala s žádnou nemocí. Nicméně jsem ale měla jinou smůlu. Léčila jsem si potrhané vazy v kotníku. Teď už je to dobré...“
Pochopil jsem správně, že jste tedy stále nezadaná?
„Ano, jsem takový svobodný pták. Narodila jsem se ve znamení Blíženců, jsem pořád v rozletu a nerada se přizpůsobuju. Já bohužel taková jsem. Mám fakt ráda, když mě nikdo neomezuje a když mám svobodu si sama rozhodovat. Když dlouho žijete sám, tak máte také svoje zvyky. Možná se to může někomu zdát sobecké, ale my, co jsme dlouho singl, takoví prostě jsme! Jsem zvyklá roky být sama a zatím si to neumím představit jinak.“
Opravdu nechybí nikdo, koho byste mohla obejmout a trávit s ním čas?
„Někdy si říkám, že by to bylo hezký... Ale to mě napadá, když vyloženě nemám co dělat. Nebo mě to napadá, když je potřeba něco přišroubovat či přibít a nebo když potřebuji pomoci s kufry. Ničemu se nebráním, ale zatím to mám v programu svého života – být sama. Jsem celkem chaotický člověk, dělám deset věci najednou. A tam najednou není prostor se kvalitně věnovat partnerovi. Ani zvířeti. Jsem milovník psů, a proto žádného nemám. Nemohla bych mu dát to, co pejsek potřebuje!“
Jací se vám vůbec líbí muži?
„Mně se líbili vždycky muži, kteří nebyli takzvaně hodní. Jako když se někomu ve filmech líbí záporáci, trochu grázlíci, takoví ti drsňáci, ne ti hodní... A to se neslučuje s klidným životem. A s tím já bojuji! Jakmile se mi někdo líbí, tak je to varovný znak: Dobře si ho prohlídni! To víte, tihle záporáci mají šmrnc.“ (smích)
Zvou vás někdy muži na rande?
„Obdivovatelé ano. Napíšou mi e-mail nebo hezký dopis. To se mi stalo párkrát. Někdy jsem na to třeba hezky odepsala, ale nikdy z toho nic nebylo. Nejsem tak důvěřivá. Trochu musím ty lidi znát. Mám svůj svět a nerada do něj někoho pouštím. Ale byly to velice slušné dopisy...“
A byla v nich někdy třeba nabídka k sňatku?
„To ne! Spíš jsem dostávala obdivné nabídky.“
Jak vlastně vycházíte se svými bývalými partnery?
„Dobře! A ty vztahy jsou kvalitnější, než když jsem s nimi chodila nebo do nich byla zamilovaná. Jsou to krásná přátelství. Oni se mi můžou svěřit, jaké třeba mají starosti. A můžeme si o nich povídat bez jakékoli zášti. Tu v sobě nepěstuju. A že mi někdo někdy ublížil? Bóže, to já určitě taky!“
Jak pečujete o svůj hlas? Musíte si denně zpívat, abyste ho udržela ve formě?
„Nejlepší je, když zpíváte každý den. Když necvičíte, máte třeba dovolenou, tak se cítíte odpočatý, ale hlasivky musíte trénovat. Musím si zazpívat denně, alespoň chvilku."
A kde nejčastěji trénujete?
„Doma. Je absolutně nutný se tomu věnovat. Čím jste starší, tak o to víc musíte trénovat. A hlavně: Musíte se dobře vyspat! To mi potvrdí každý zpěvák. Alespoň sedm hodin. Jakmile spíte méně, je hlas unavený. Spát a jít včas spát – to je základ!“
Co vám na hlas pomáhá?
„Slaný vzduch u moře a vůbec vzduch. Hrozně ráda jezdím na hory, na běžky do Harrachova nebo na Jizerku. Mám už tam svoje trasy. Když si tak jedu krajinou a jsem celý den na vzduchu, tak mě napadá, jaké písničky natočit, co by se mohlo udělat... Absolutní zabiják na hlas je Praha a já to jednou udělám, že se odstěhuju!“
Kam? Do hor?
„Ne, někam mimo Prahu. Ale ne do žádného domečku. Ten potřebuje muže a zdatného řemeslníka. Klidně byteček, ale v přírodě. A nedaleko od metropole. Já nejsem duší Pražák.“ (smích)
Příští měsíc chystáte vydat novou desku a také velký koncert. Už víte, co 17. února v Divadle Hybernia zazpíváte?
„Bude to můj repertoár, který mají posluchači rádi. A přidám i písničky z nového dvojcédéčka.“
Jak jste ho pojmenovala?
„Je na něm 41 písní a jmenuje se Já tě mám ráda. O mně se ví, že celý život zpívám o mezilidských vztazích, hlavně o lásce. Honza Adam, který to se mnou dával dohromady, mi vnuknul myšlenku, že když celý život zpívám o lásce, měla bych udělat zaláskované cédéčko.“
A mohou se fanoušci těšit i na nějaké novinky?
„Rozhodla jsem se, že si ještě vyprodukuji tři nové nahrávky, o kterých jsem přemýšlela minimálně dvacet let. Jmenují se Já v sobě dál mám blues (Still Got The Blues), Najednou křídla mám (I Believe I Can Fly), a protože mám ráda latinskoamerickou muziku, salsu, sambu, tak jsem měla dlouho v hlavě písničku Besame Mucho, což je mexická balada Líbej mě strašně. Tak tu jsem natočila ve španělštině, jenom s kytarou.“
Jaké budete mít na koncertu hosty?
„Pražský sbor Gospel Limited, se kterým zazpívám právě Najednou křídla mám. A druhým hostem a kmotrem bude herec Martin Písařík.“
Proč právě on?
„Já jsem totiž v letech 1996 a 1997 učila na státní konzervatoři interpretaci herce. A neskutečně mě to tenkrát bavilo. A Martin byl jeden z mých žáků.“
Bude na křtu také zpívat?
„Pokřtí mi desku a určitě mu dám prostor, aby si zazpíval. Sám totiž natočil desku, která není vůbec špatná.“
Viděla jste ho někdy v Ordinaci v růžové zahradě?
„Viděla jsem ho v Doktorech z Počátků, ale v Ordinaci, přiznávám, jsem ho nestihla.“
A líbí se vám jako chlap?
„Martin je charismatický, pěkný a talentovaný kluk.“
11 fotografií
