Honzík z Arabely Ondřej Kepka (44): Přiznal, proč se neoženil! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Honzík z Arabely Ondřej Kepka (44): Přiznal, proč se neoženil!

Kepka měl ke svatbě blízko už v 19ti letech. Ale nedopadlo to. Pak už nikdy...
Kepka měl ke svatbě blízko už v 19ti letech. Ale nedopadlo to. Pak už nikdy... (Aha! -Zbyněk Pecák, ČT, koláž Ahaonline.cz)

Je slavný většinu svého života. Ve svých deseti letech si totiž zahrál Honzíka v Arabele. Za maminkou Gabrielou Vránovou (74) a strýcem Jaroslavem Kepkou (78) chodil Ondřej Kepka (44) do pražského Divadla na Vinohradech. Bylo to v době největší slávy téhle pražské scény. Vystudoval herectví a režii, pak přibral ještě profesi scenáristy, moderátora a odborníka na fotografování. Ve volných chvílích jezdí rád vodu. A je stále dráždivě svobodný.

Prý jste se měl v devatenácti letech ženit?
„Ano, schylovalo se k tomu. Byla to moje první velká láska, nádherná, vysoká, černovlasá holka, starší než já. Byl to opravdu velice intenzivní vztah. A ještě mi dokonce ani nebylo devatenáct.“

Proč jste se nevzali?
„Jak už to v těchto mladých letech bývá, rozešli jsme se a každý šel svou cestou. Obecně myslím, že kluk může chodit se starší partnerkou, ale je to velice náročné pro oba. Když je starší muž, je to jednodušší. Věkový rozdíl v tomto druhém případě třeba deset let, vnímám pozitivně.“

Není vám líto, že rodiče oslavili už pětačtřicet let společného života a vy pořád nic?
„Samozřejmě že je mi líto, že nejsem ženatý. Neplánoval jsem, že ve svých čtyřiačtyřiceti letech budu svobodný. I když si představte, že mi ta moje první láska tenkrát při rozchodu řekla, že si myslí, že se ožením až ve čtyřiceti. Tehdy jsem se smál. Myslím, že je to věc osudu a náhody. Znám lidi, kteří chtěli být celý život sami, a najednou to přišlo a oženili se v pozdním věku. Někdo do toho zase praští v mládí a vydrží mu to celý život.“

Myslíte, že to mohla způsobit vaše umělecká profese?
„Nechci se na ni vymlouvat. Ale je možné, že to k tomu přispělo. Velice toužím po životě v páru. Jako každý chlap potřebuju ženu. Ale jsou i chvíle, kdy musím být sám, jako třeba při psaní scénáře, na pracovních schůzkách i na některých akcích. Trpěl jsem, když jsem vzal přítelkyni s sebou a nemohl se jí potom patřičně věnovat. Je určitě lepší v takovém případě jít raději sám. Ale jinak jsem vyloženě rodinný typ.“

Překvapilo mě, že jste opět přijal režii přímého přenosu předávání cen Thálie. Loni jste řekl, že už dost!
„S Tháliemi jsem jako režisér vkročil do prostředí, které jsem nepovažoval za svůj žánr. Vždycky jsem chtěl dělat psychologickou detektivku. Nakonec ale byla zatím mým největším úspěchem komedie Stará láska nerezaví. Myslel jsem taky, že nebudu umět dělat pohádky, ale třeba Začarovaná láska a Poslední kouzlo se vysílají opakovaně. S přímými přenosy jsem taky ani ve snu nepočítal. Jenže Thálie se ocitla před čtyřmi lety trochu na dně a Václav Postránecký jako tehdejší prezident Herecké asociace mě oslovil. Vstoupil jsem do toho. Nyní mě znovu oslovil současný prezident Jiří Hromada. A asi jsem po roce zapomněl na problémy, které jsou s tím spojené.“

Jaký jste měl nejhorší zážitek?
„Nejhorší bylo, když hned při mém prvním přenosu vypadl moderátorovi Antonínu Procházkovi port. Byli jsme bez zvuku. Já nejsem právě adrenalinový typ a ta situace mě připravila o pár let života. Už jsem o sobě slyšel, že to s těmi projevy o stresu přeháním. Mám za to, že ne. Nesu při té práci zodpovědnost za celoroční práci herců a dalších umělců a uvědomuju si to.“

Co je na přímém přenosu nejhorší?
„Na začátku přenosu neexistuje nic pevného, vše stojí jen na domluvě. Navíc spousta lidí podceňuje zkoušku. Někteří opravdu nemohou přijít, jiní se jí vyhýbají z pověrčivosti. To je o lidech. Pak musím hlídat, kde kdo sedí, zda jsou správně napsané diplomy, jestli jsou spočítané ceny, zda fungují kamery, jestli moderátor správně zmínil sponzory a obchodní partnery a stovku dalších věcí.“

Nemáte touhu utéct z toho k moderování? Vypadá to, že vás dost baví.
„Dělám v rozhlase Noční mikrofórum a moderuju předávání cen Františka Filipovského v Přelouči. Vyzkoušel jsem si taky několik větších společenských událostí. A mám pocit, že mě to baví a že jsem nad věcí. To nezažijete vždycky. Nechci se určitě zbavit režie, ale někdy cítím, že mohu přinést větší zážitek jako moderátor.“

Jste členem prezídia Herecké asociace. Čím podle vás herci dneska nejvíc trpí?
„Málokterá profese je tak různorodá. Známý herec si může vydělat velké peníze za poměrně malý časový úsek. Ale je taky několik tisíc talentovaných herců, kteří jsou mimo mediální centra a vydělávají těžce pod průměrem. Řešíme sociální potíže herců, poskytujeme jim právní pomoc, prostřednictvím nadace Život umělce jim můžeme vypomoct v tíživé finanční situaci. Ruší se repertoárová divadla a oni ztrácejí půdu pod nohama. Pak taky herci trpí ztrátou kreditu své profese. Do roku 1989 byli svým způsobem hlasateli národa, intelektuální elitou. V dnešní době je společnost vnímá jako draze placené klauny.“

Jak se změnila práce režiséra?
„Před rokem 89 jsem ji nezažil. První věc jsem točil v roce 1994. Ale cítím na sobě, že musím být hlavně dobrým manažerem, producentem a na samotnou režii mi moc času nezbývá. Filmů se točí dost, ale na kolik z nich se asi bude za deset let vzpomínat? Film by měl být událost. Jsem trochu zděšený, že lidé moc nechodí do kina, a když už jdou, tak zvolí z mého pohledu bezcennou věc. Vládne dravý systém, je důležité znát bohaté lidi, bojovat o granty. Pro režiséra a kulturu je to ubíjející.“

A kudy z toho ven?
„Státní rozpočet by měl věnovat minimálně 1 procento na kulturu. Jsme malá země, nikdy nebudeme těžit nejvíc niklu na světě, nebudeme vyrábět nejvíc aut a mobilů. Můžeme ale nabídnout kulturu. Tam máme šanci se skvělými orchestry, divadlem, výtvarným uměním. My si ale nepěstujeme osobnosti.“

Vadí vám, že jste doživotně spojený s rolí Honzíka v seriálu Arabela?
„Překvapuje mě to, ale nemrzí. Několikrát to už dokonce vypadalo, že to něco přebije. Třeba televizní Ondřejova filmová škola. Lidi mě po jejím odvysílání oslovovali třeba i na lyžích, radili se, jak fotit a filmovat. Miloš Kopecký říkal, že jsou tři druhy popularity. První, kdy vám řeknou: Vás odněkud znám. Druhá: Vy jste ten herec. A třetí: Dobrý den, pane Kopecký. Prošel jsem všemi třemi, měli mě za spolužáka svého syna, za právníka i za montéra, a už jsem taky slyšel: Dobrý den, pane Kepko. Věřím, že se ten posun od Honzíka podaří, a kdyby ne, jsem šťastný, že jsem hned na počátku kariéry dostal takovou krásnou roli. Jsem za ni pánům Macourkovi a Vorlíčkovi vděčný.“

Učíte lidi fotit a točit, ale není technika mnohdy chytřejší než její majitel?
„Právě proto, že je technika na dosah a zaplavily nás tisícovky záznamů, musí být podobné pořady. Fantastická technika nás omámila, ale ztratili jsme kultivovanost. Běžný člověk se neorientuje, má záznamy ledabyle uložené v počítači. Dřív jsme si fotky pečlivě lepili do alb. Pomáhám amatérům, aby se svými záznamy pracovali. Bavím se s nimi ne o technice, ale o tvorbě. Detail je stejně důležitý jako dobrá kompozice. Je to stejné jako za dob Edisona a Lumiérů.“

Kdo je Ondřej Kepka
Vystudoval herectví na DAMU a režii na FAMU, absolvoval v ročníku Dušana Kleina. Poprvé hrál v 6 letech ve snímku Tetinka. Pak hrál v seriálu Arabela, v Synech a dcerách Jakuba skláře i v Pojišťovně štěstí. Pro televizi natočil dokumenty do cyklů Osudy slavných, Předčasná úmrtí, Neobyčejné životy. Režíroval filmy jako Spirála smrti, Stará láska nerezaví, V jámě lvové a Bekyně mniška. Je autorem 33dílného seriálu Ondřejova filmová škola.



Autor:  Hana HÖSCHLOVÁ

Přečtěte si
reflexx
5. 1. 2014 • 18:26

Tvrdim to uz léta Teplajzník jak vyšitej.

jity
5. 1. 2014 • 13:48

Tak té "slušnosti" vidíme v televizi denně málo. Lidé jsou na sebe zlí, hned vás někdo bodne nožem, okrade, v lepším případě jen zmlátí atd. Stačí jak se k sobě chovají politici, kde je ta slušnost a dobrá vlastnost.

verajc
5. 1. 2014 • 13:18

Potrefený se vždy chytí (nevím proč do toho meleš obětování a plivání to s tím nemá nic společnéh, dej si hadr na hlavu).

inocenta
5. 1. 2014 • 12:55

Tvrdit, že se dobré vlastnsoti už "nenosí"P, je jako naplivat na všechny co oěbtoali svůj život za svobodu a pravdu.

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.