Lucie BÍLÁ o ČERNÉ magii: Kdyby mohli, upálí mě na hranici!
V noci z 30. dubna na 1. května se budou pálit čarodějnice, lidé se jako každý rok sejdou u ohňů, u májky, aby oslavili příchod jara… A schválně, jaká pohádková čarodějnice se vám jako první vybaví? Třeba jednu takovou originální si v pohádce Zdeňka Trošky (59) »Princezna ze mlejna« zahrála i zpěvačka Lucie Bílá (47). Jak se jako nadpřirozená bytost cítila? Jak se jí tahle figura hrála? A jaký vztah má k čarodějnickým věcem? To prozradila v netradičním rozhovoru.
Lucko, jak jste se sama sobě líbila jako čarodějnice v Princezně ze mlejna?
„Podle mě je pohádková role odměnou pro každého herce. Nikdy jsem nebyla pro princezny, milovala jsem spíš zlobivé víly a čarodějky, které lámou děj a nejsou statické. Prostě je v nich o čem hrát. Má čarodějka ve mlejně mě moc bavila, zvláště pro mou kamarádku Boženku, tak se jmenoval ten obrovský had. Má filmová kolegyně.“ (smích)
Je pravda, že jste byla k nepoznání. Jak dlouho vás maskérky líčily?
„Myslím, že tři hodiny… A maskéři se na mě opravdu vyřádili. Byla zábava se v zrcadle pozorovat. Milovala jsem ty proměny. Hrálo se to potom samo.“
Vypadá to, že vás bavilo, když z vás udělali takovou »ošklivku«…
„Podle mě nebyla má čarodějka ošklivá… Milá, roztomilá, to ano. Hlavně to byla hodná čarodějka. Hraní jako takové mě baví a pokud je pro roli třeba se změnit, ráda to udělám. Mé ego je po letech v této profesi tam, kde má být. A pokud mám jít proti sobě v zájmu skvělého výsledku a dobrého filmu, jdu do toho i po hlavě.“
Jak jste se k této roli dostala?
„Oslovil mě tenkrát Zdeněk Troška a já jsem jeho nabídku ráda přijala. Jsem moc ráda, že Zdeňka máme, je to režisér, který nezapomíná na ty děti v nás dospělých. Je laskavý, poetický, vtipný a jeho kamera je i ve filmech pro dospělé pohádková. A jeho vesničky jak z Ladových obrázků.“
Proč jste vlastně ve druhém díle Princezny ze mlejna už nehrála?
„Je mi líto, že jsem na něj neměla čas. Tenkrát se sešlo tolik věcí, které se nedaly odložit, že se mi čas nepodařilo ušetřit. Zdeněk byl z toho smutný jako já… Ale mě napadla jedna z mých šikovných kolegyní Monika Absolonová a tak si ji zahrála za mě a myslím, že moc dobře.“
Jaká je vaše nejoblíbenější pohádková čarodějnice?
„Určitě Saxana! To je přece jasný!“ (smích)
Bála jste se jako dítě čarodějnic?
„Kdepak… Já už jako malá na maškarním ve druhé třídě byla za čerta. Nikdy jsem nebyla tiché plaché dítě… Byla jsem bojovník a ten se přece nebojí.“
Uměla byste lítat na koštěti? A kam byste se případně zaletěla podívat?
„A kdo vám řekl, že to neumím? (smích) Určitě bych si lítala častěji na chaloupku do Českého Ráje, kam tak ráda jezdím.“
Věříte na čarodějnické věci, ať už věštění, karty, bylinky?
„Je mi to blízké. Mám ráda věci tajemné. Čísla, hvězdy, karty, drátky, kameny, kyvadla… Baví mě horoskopy a někdy si se vším ráda hraju, ale jen tak maličko. Fanatik jsem jen ve svém povolání. To ostatní je jen letmý koníček.“
Máte s tím i nějaké osobní zkušenosti?
„Myslím, že já žít v jiné době, tak půjdu na hranici jako první.“
Blíží se pálení čarodějnic. Kde tento den letos strávíte?
„Máme domluvený ohýnek s přáteli u nás… Myslím, že i poruším přísnou dietu a dám si špekáčky. A pořádně do tmava opečený.“ (smích)
Uvidíme vás zase v nějakém filmu?
„Mám na stole dva scénáře a v sobě období, kdy se mi hrát chce. Dlouho jsem to necítila tak jako teď. Potřebuji změnu a to nejen pro fandy, ale i sama pro sebe. Letos mám před sebou kromě muzikálu Aida velké podzimní Černobílé turné, ale příští rok bych ráda jednu z nabídek přijala. Film mě láká stále víc. Těším se.“
