Copak je to za vojáka (1987): Langmajer točil za 7500 korun!

Blbě se podíval a dostal hlavní roli!
Svobodníka Milana Koubu ztvárnil do té doby nepříliš známý Jiří Langmajer (46). „Byl jsem pozvaný do kavárny někde na Vinohradech, kde seděl režisér Petr Tuček. Asi jsem nějak blbě koukal, protože se na mě podíval, ukázal prstem a řekl: Ty to budeš,“ zavzpomínal na moment, jak přišel ke své první hlavní filmové roli. Paradoxně o vojně v té době nevěděl vůbec nic. Ve skutečnosti rukoval totiž až za dva roky po natáčení. „Dostal jsem za celý film honorář 7500, ale rozhodně nelituji. Díky tomu jsem získal ohromnou popularitu a navíc jsme tam zažili neuvěřitelné věci,“ dodal Langmajer.

Koubou až do konce života…
„Točilo se v Janovicích nad Úhlavou, což byl autentický prostor černých baronů. Přestože panovala hluboká totalita, vznikl z vojenského prostředí apolitický film, žádná agitka. Získal navíc spoustu ocenění. Pro mě je nepochopitelné, že se tento film o vojácích stále vysílá v televizi pravidelně několikrát do roka,“ prohlásil herec. Na place vládla pohoda. „Popíjeli jsme pivečko, desítku, jezdili bevépečkama, hráli si za pár korun na vojáky a večer končili v hospůdce. Byl jsem mladej, hodně jsem si to užíval,“dodal. Od natáčení uplynulo pětadvacet let, dodnes se mu ale stane, že na něj někdo na ulici zavolá: Koubo! „Toho příjmení se asi už nezbavím.“

Na vojně se měl jak v ráji
A ještě jedno velké plus mu film přinesl. Na vojnu rukoval do Znojma, kde strávil celý přijímač. Když vyjukaný vlezl do kasáren, vojáci ho vítali jako boha! „Ten pobyt bych přirovnal k bezva dovolené,“ uvedl s úsměvem. Vojáci z povolání ho vyváželi Avií, brali k sobě domů na večeře a obědy, všude ho hostili, všechno měl dovolené. „Přímo uprostřed kasáren byl barák, kde se pralo a tam pracovalo asi patnáct krásných žen. Tam jsem strávil celou pracovní dobu. Oni mi tam nosili jídlo, pivečko, měl jsem se tam jako v ráji,“ popsal herec. „A ve finále mě nechali režírovat hru o vojácích.“

Jiří Langmajer září štěstím: Radost z miminka!

Celý článek

.

2

Bronislav Poloczek (†72)– náčelník VB
„Nikdy jsem na vojně nebyl, celý život mám modrou knížku. Navíc musí otevřeně přiznat, že k armádě jsem nikdy neměl nějak vřelý vztah, tak jsem si říkal, ježíš, to bude něco… Na to natáčení ale vzpomínám velice rád, byla sranda, uvolněná atmosféra. Nakonec z toho vznikl docela fajn film.“

Tomáš Karger (47) – vojín Trůneček
„Přes den jsme tvrdě makali, po večerech hodně zlobili. Vymýšleli jsme i různé fórky, snažili se vyšperkovávat scénář, ale většina toho neprošla. Pan režisér se bál našich zvrhlých nápadů. I když teď mám vousy a vypadám úplně jinak než tenkrát, stane se mi, že mi třeba taxikáři poznají, což vůbec nechápu. Ale co mě mrzí je, že si myslí, že jsem ten kostkovanej co chodil s pytlem. Jenže já dělal přemety na jedoucím vlaku!“

Petr Hapka (68) – autor hudby
„S Tučkem jsem dělal asi čtyři filmy. Byli jsme kamarádi. Co se mi vybaví je, že jsem tenkrát nechápal, proč na něj do kina chodí tolik lidí. Já totiž na vojně nikdy nebyl. Dnes musím uznat, že je to film lepší než současné veselohry.“

Zajímavosti

• Kromě Janovic nad Úhlavou se natáčelo v Mníšku pod Brdy, Karlštejně (most přes Berounku), Zadní Třebáni a Klatovech.
• Podle svědectví tehdejšího náčelníka štábu půzkumného útvaru, se kterým natáčení filmu probíhalo, se v ději odráží i několik skutečných událostí, jako například Koubův skok z okna. Autentické bylo tehdy útvarové nástupiště, posádkové cvičiště, veškerá výstroj i výzbroj i podoba výcviku přežití, během kterého se skutečně konzumovali slepice, ale i ryby, hadi, žáby, čaje z jehličí nebo bylinek.
• Ve scéně, kde se objeví masokombinát (jednalo se o klatovský podnik), si zahráli i skuteční zaměstnanci podniku.