Když krokodýla bolí zuby...
PROTIVÍN – Rovnou z pravěku v téměř nezměněné podobě přicházejí do našeho světa krokodýli. Ale i záhadná zvířata budící respekt mají své bolesti. Jak vytrhnout krokodýlovi stoličku? Proč nemůže dostat narkózu?
Kdo si troufne mu sáhnout do tlamy?
Jaká onemocnění ho nejčastěji trápí? Specialistou na uzdravování nebezpečných plazů je pražský veterinář Tomáš Vopršálek, který pečuje o zdraví těchto zvířat v krokodýlí zoo v Protivíně.
Maruško, neboj...
Největším překvapením v ordinaci byla pro Tomáše Vopršálka samička krokodýla severoamerického Maruška. Zatímco zubatá slečna, kterou údajně trápila bolest zubů, ležela v čekárně natažená přes dvě lavice, chovatelka ji při pohledu na veterináře chlácholila: »Maruško, neboj, říká se, že je hodný«. „Nevěřil jsem, že si nechá otevřít tlamu. Přemýšlel jsem, jak se jí do ní dostaneme. Nechala si ale od majitelky líbit úplně všechno. Tlamu jí otevřela a normálně jsme ji vyšetřili. Měla kvasinkový zánět horního patra,“ vzpomíná Vopršálek. Ani injekce Marušku nevyvedla z míry. „Chtěla se na to dívat. Pozorovala to, a vůbec nereagovala,“ líčí neuvěřitelný zážitek veterinář.
O zuby se krokodýli nebojí
Krokodýlí pacienti ale nemívají obvykle takové pochopení jako Maruška. Je to vždycky riziko, které s velikostí krokodýla stoupá. Pokud bolí zuby krokodýla od váhové kotegorie nad 50 kilo, veterinář diagnózu spíše podle vlastních zkušeností odhaduje. „Prohlídka zvířete, které už nepřeperete, je téměř nemožná,“ objasňuje Vopršálek. V případě potíží dostává pak plaz zhruba pět dnů antibiotika. Zuby ale nejsou pro krokodýly tím největším problémem. Jakmile o nějaký přijdou, okamžitě jim dorůstá nový.
Narkóza je může zabít
Malér je, když musí krokodýl na operaci. Uspat ho na dálku šipkou totiž nelze. „Krokodýl má na sobě štíty a mezi nimi je jen milimetrová mezírka. Není téměř šance se do ní trefit,“ líčí Vopršálek. A tak nezbývá než osvědčená metoda, kterou lze ovšem použít jen u mladých a menších zvířat – chytit krokodýla do smyčky a zakrýt mu oči neprůhledným hadrem, což ho uklidní. Tím ale »zápas« nekončí. Zákrok se obvykle provádí, aniž by veterinář zvíře uspal. „Krokodýli dokáží zadržovat dech až šest hodin. Zatímco tzv. apnoická pauza při uspání znamená třeba u pejska jen velký nádech a výdech, u krokodýla trvá hodiny. Je tedy velké riziko, že už se vůbec neprobudí,“ vysvětluje Vopršálek. Při vědomí tak například reponoval (narovnával) krokodýlovi zlomenou horní čelist. „Naštěstí byl malý, měřil jen metr čtyřicet. Museli jsme na něj ale být čtyři,“ dodává veterinář.
Dobrý imunitní systém
Krokodýli naštěstí příliš často veterináře nepotřebují. Mají totiž téměř dokonalý vlastní imunitní systém. Pokud si nezpůsobí nějaké těžké zranění nebo nepřijde infekce, jako je třeba spálová angína, která by je mohla zabít, nic jim nehrozí. Šrámy se jim velmi rychle hojí samy.
Nejvíce je ohrožují kvasinky a plísně
Kvasinky a plísně jsou nejčastějším onemocněním, které plazy trápí. Pokud se rozšíří ve větším chovu, dokáží ho zcela zdecimovat. „Léčba zvláště u velkých zvířat je téměř neřešitelný problém. Na krokodýly totiž nefungují vitamíny, minerály ani jiné doplňky podporující imunitu tak dobře jako na savce a ptáky,“ říká Vopršálek. Stačí, aby jedno zvíře mělo plíseň, a následuje tzv. školkovský efekt, kdy se postupně nakazí ostatní. Důležitá je proto prevence. V okamžiku, kdy v protivínské zoo nakoupíme mláďata, ihned je očkujeme a na rozdíl od jiných farem nemáme téměř žádné úhyny.
Zázračný lék
Jako prevenci používá Tomáš Vopršálek vlastní téměř zázračný lék, tzv. imunostimulátor tkáňové imunity. „Otcem tohoto preparátu je bývalý šéfveterinář pražské zoo Karel Kučera, se kterým jsem na vývoji vakcíny 18 let spolupracoval,“ říká Vopršálek. „Preventivně vakcinujeme krokodýly do 50 kg. U těch ostatních už je opět obrovské riziko, že nám něco provedou. Navíc problémy se zdravotním stavem jsou zpravidla od mláďat do 8 až 10 let věku. Pak obvykle ustávají,“ dodává. Preparát působí nejen proti nemocem, které vyvolávají plísně a kvasinky, ale má i některé protivirové účinky.
Na veterináře mají pifku
Zoologové tvrdí, že bolest si plazi pamatují 2,5 vteřiny. „S tím nemohu souhlasit ani náhodou. Znám řadu zvířat, která si po půl roce vzpomenou, když mě vidí. To nemůže být náhoda. Tato zvířata tu s námi žijí od konce prvohor a nejsou hloupá. Rychle poznají, jak na nás. Poprvé se nechají chytit bez problému. Když na ně jdete podruhé, tuší nějakou čertovinu, hned se chystají k obraně a zahajují ji daleko razantněji než poprvé. Když na ně jdete potřetí, už se vás chystají zabít. Krokodýli mají výbornou paměť,“ trvá na svém Tomáš Vopršálek.
