Na mrtvoly si už zvykl - Vůz na fekálie překvapil...
PRAHA – Když se řekne hasič, každý si vybaví muže v kombinéze bojujícího se šlehajícími plameny. Část sboru si ale více než oheň užívá jiný živel. Vodu. Otrlí hasiči – potápěči jsou zvyklí na všechno. A zvláště nyní, kdy je vody v řekách až přespříliš…
Hasičská stanice v pražské Krči je od roku 1994 základnou pro potápěče. Vedoucí potápěčské skupiny Martin Symon se pod hladinu vody vrhá už šestnáct let. „Nejdříve to byl koníček, a pak se z něj stalo zaměstnání,“ svěřil se třiatřicetiletý vedoucí. Potápění ve vltavských vlnách se může zdát jako příjemné zpestření služby. „Nepřejte si vidět, co se všechno na dně dá najít,“ varuje Symon.
Šrot, harampádí, kontejnery, rozpadlé telefonní budky, automobily, v lepším případě šperky a mobily. Mezi jeho nejkurióznější nálezy patří tři protitankové střely. „Našli jsme je loni na podzim, byly zabalené v obyčejné igelitce,“ vzpomněl si na překvapení, které pod Palackého mostem skrývala Vltava. Další libůstkou byl vůz na fekálie, který vplul do řeky u Smíchovského přístavu.
Nejčastější nálezy vodních Soptíků jsou ale mnohem hrůznější. „Většinou nacházíme utonulé. Navíc ve Vltavě je vidět maximálně na pár centimetrů. Když jedete k utopenému člověku, můžete se jen domnívat, zda to, na co saháte, je větvička či prst zemřelého. A to nemluvím o různém stadiu rozkladu,“ popsal, na co si muži ve sboru musejí zvyknout.
Martin Symon už je otrlý natolik, že si už na svoji »první« mrtvolu nepamatuje. Jen jedno je pro něj tabu. Bavit se o práci doma. A kdyby se snad jeho povoláním chtěli inspirovat potomci? „Tak to ani náhodou,“ rázně uzavřel vedoucí potápěčů.
