Ahoj, jsem váš vánoční kapřík: Lidi, než mě sníte, něco vám řeknu!

Přemýšleli jste ale i nad tím, co by vám o sobě kapřík plovoucí ve vaně a čekající na štědrovečerní popravu vlastně prozradil? Tedy kdyby mohl mluvit?

V Česku žiji skoro tisíc let

Na Vánoce mezi námi nastane poprask, protože si lidi od konce 19. století bez nás nedokážou představit štědrovečerní hostinu. Ovšem lidi nás v Čechách a na Moravě jedí už od středověku. V té době bylo hodně rozšířeno rybníkářství, a tak si nás mohli dovolit jíst i chudí lidé. A představte si – ve středověku nás jedli i v době půstu, protože my, ryby, jsme podle nich nebyly považovány za maso! V českých a moravských zemích se ale kapříci vyskytovali už v 11. století, dokonce o nás napsali roku 1034 v Kosmově kronice.

Můj kapří život

Když se mi dobře daří a rybáři mě nechají na pokoji, mohu se dožít až 30 let. Jeden můj prastrýc se dokonce dožil 47 let. Jídlo si moc nevybírám, žeru všechno. Nejvíc mi ale chutná bentos, což jsou živočišné a rostlinné organismy, které sbírám ze dna. Ve vodě si neplavu jen tak sám, proháníme se totiž v hejnech, nejraději od soumraku do úsvitu. Během zimy si zalézáme ke dnu. Máme takovou fintu – své tělní pochody zpomalíme na minimum a čekáme, až se oteplí. Když mám dobré jídlo, rostu strašným fofrem. Za tři roky klidně dosáhnu dvou a více kilogramů.

Vánoce jsou pro mě postrach

Na vánočním talíři skončí svou životní pouť každoročně kolem dvou milionů mých bratříčků a sestřiček ve stáří tří až čtyř let. Podle statistik nás během celého roku vyloví přibližně sedmnáct tisíc tun, z tohoto množství jde ale velká část na vývoz. Nejvíc nás žije v jihočeských rybnících.

Moje kostičky lidi trápí

Máme spoustu drobných kostí, což vás lidi většinou pěkně štve. A každý rok se stává, že neopatrný jedlík takovou přehlédne a ta mu následně uvízne v krku. Většinou pak ale stačí jíst větší kousky chleba, které kost uvolní a dopraví do žaludku, kde ji zlikvidují žaludeční šťávy. Když ale kost doputuje až do jícnu a tam zůstane, musíte běžet k doktorovi, protože to opravdu bolí.

Cestuji po celém světě

Vyskytuji se v celé Evropě a ve velké části Asie. Žiji ale už i v Americe, Africe a v Austrálii. Zrovna tam nás ale nemají moc rádi, protože naše expanze tam byla tak velká, že jsme takřka zlikvidovali původní druhy ryb. V Tasmánii se na nás dokonce v 80. letech minulého století tak naštvali, že otrávili všechny vody, v nichž jsme se vyskytovali.

Jmenuji se podle bohyně

Poprvé mě vědecky pojmenoval Carl Linné v roce 1758 jako druh Cyprinus carpio. Název Cyprinus prý vznikl podle jména řecké bohyně plodnosti Cypris, protože se podle lidí rádi a hodně páříme. Jiní vědci ale tvrdí, že název Cyprinus je podle ostrova Kypr – Cyprus. Přes Kypr nás totiž ve středověku přepravovali mezi Malou Asií a Evropou.

V lidské kuchyni jsem vítaný

Lidé mají naše masíčko rádi, protože je pro ně zdravé. Je dietní, a přitom plné minerálních látek, bílkovin a nenasycených mastných kyselin. Pokud nás pravidelně jedí, předcházejí tím kardiovaskulárním chorobám.

Dokážu být pořádný macek!

Jako kapr obecný, neboli vznešeně Cyprinus carpio, jsem u nás největší kaprovitou rybou. V přírodě mohu ve vhodných podmínkách dosáhnout délky až jednoho metru a váhy i víc než 20 kilogramů. Mým největším příbuzným ale byl kapr žijící ve francouzském jezeře Rainbow. Byl to pořádný macek, vážil 40,3 kg a vysloužil si tím světový rekord. Na jaře roku 2007 ho však čekal smutný konec, ulovil ho vytrvalý rybář. Ve stejném jezeře žil další rekordman, který vážil také 40 kg. Nenechal se nachytat rybářem, ale umřel věkem. Při pitvě zjistili, že příčinou jeho smrti byl nejspíš stres z právě probíhajícího tření. U velkých a starých kaprů je to prý velice častý důvod smrti.

Jsem šupinatý i hlaďoučký

Podle množství šupin, které si schováváte do peněženek, se dělíme na šupináče plné »penízků«, lysce, kteří mají pár šupin na těle buď v ostrůvcích nebo řádcích, a na kapry hladké, kteří jsou úplní holobrádci.

Poradím vám, jak se nenechat napálit

Než si necháte z kádě vytáhnout na štědrovečerní stůl nějakého mého brášku, dobře si ho prohlédněte. Pokud má čisté a nezakalené oči, je zaručeně čerstvý a v minulosti byl dobře živený. Žábry nesmí mít potrhané a jejich barva by měla být tmavorůžová. Kůže se mu musí lesknout a nesmí být potažena žádným povlakem. Pokud se bude trochu naklánět, nevadí. Zpozorněte ale, když bude plavat břichem nahoru. Ten už není nic pro vás, protože se chystá do našeho rybího ráje.

Pozor na mou žluč!

Pokud byste při mém porcování prořízli žlučový váček, nezoufejte, vše jde zachránit. Potřísněné vnitřnosti na polévku naložte do misky s mlékem a nechte vylouhovat. Čím déle, tím lépe. Hořká chuť se postupně ztratí.

Autor: (ben)
Foto Profimedia.cz