Odpoledne umírám pod gilotinou - Dopis z cely smrti, který se našel po 64 letech
„V úterý ve čtyři odpoledne umírám pod gilotinou. Jsem zdráv a mám chuť žít. Tím těžší je myšlenka na smrt… Chtěl jsem se tady na světě stát knězem. Kristus mě však volá k sobě. Drahá maminko, děkuji ti za všechno. Za tvou lásku a obětavost. Není mi souzeno, abych ti to oplatil. Tak rád bych tě teď měl v náručí a líbal Tě…“. Těmito slovy se Karel Šemora (✝22) z Násedlovic na Kyjovsku loučil se svou rodinou a blízkými.
Dopis našli náhodou
Slova popraveného jim nedala spát
Nakonec odkryli děsivé tajemství
Jen pár hodin poté, co odsouzenec v pankrácké věznici odložil pero, ukončila čepel gilotiny jeho život. Zpověď, kterou na samotném konci života napsal, nedávno objevil Václav Tesařík z Uhřic na Kyjovsku...
Podivný list papíru
„V červnu mi zemřela matka, a když jsme vyklízeli její dům kvůli přestavbě, našli jsme ten list mezi ostatními z katastru a podobně. Nejdřív jsme tomu nevěnovali pozornost, byl to jen cár papíru,“ popisuje nález Václav Tesařík. „Nějak nám to vrtalo hlavou, jak jsme to četli. O žádném takovém příbuzném jsme nevěděli. Jistá jména jako Marie nebo Josef tam seděla, ale zbytek nám nějak nehrál,“ vysvětluje hlubší zájem o list sestra Václava Tesaříka Marie Linhartová z Brna.
„U dopisu bylo uvedeno navíc jen datum 14. listopadu. Rok chyběl. Takže jsme absolutně nevěděli, do které doby událost zařadit,“ doplňuje Tesařík. Nálezce se osud zemřelého natolik dotkl, že začal pátrat pojeho osudu. Obrátil se proto na místního historika Oldřicha Bílovského.
Za co byl mladík sťat?
„Drama se pro Karla Šemoru a jeho čtyři mladé přátele začalo odvíjet v sobotu 23. září 1944 na moravskoslovenské hranici v okolí Bíle na Valašsku,“ popisuje výsledek svého pátrání historik Bílovský. „Mladíci se tudy pokusili přejít hranice na Slovensko a zapojit se do povstání proti Němcům. Chytla je tady ale německá pohraniční policie,a i když mužům v uniformáchtvrdili, že šli jen na výlet a zabloudili, byli zadrženi. Tehdy byli chlapci, všichni mladí ve věku kolem 20 let, vyslýchánia na základě drastické vyhláškyK. H. Franka odsouzeni k trestu smrti za překročení hranic.“ Karel Šemora se narodil 16. prosince 1921 ve Ždánici a popraven byl 14. listopadu 1944 v 16 hodin gilotinou na Pankráci.
Chtěli dopis předat rodině
„Snažil jsem se dopátrat rodiny Karla Šemory, že bych jim dopis vrátil. V Násedlovicích sice nějací Šemorovi žijí, ale s tímto popraveným nemají už nic společného. Příbuzní Karla totiž brzy po válce vymřeli. Proto se po dopise nikdo nesháněl,“ vysvětluje nálezce.
Jak se ale dopis určený rodině v Následovicích dodostal do 5 kilometrů vzdálených Uhřic? „Bratr mého dědy měl schovanku, která pocházela z Násedlovic, a ta mu pravděpodobně dala dopis přečíst, ten ho potom přinesl mému dědovi a tak se asi dostal k mamince do domu,“ spekuluje Tesařík.
Poselství nesmí utichnout
Tesaříkovi se ale rozhodli historického odkazu Karla Šemory ujmout. Chtějí ho nabídnout Moravskému zemskému muzeu, nebo jej nechat zrestaurovat. I když rekonstrukce jedné stránky stojí kolem 7000 korun. Rozhodně doufají, že si dopis budou moci přečíst i budoucí generace a poučit se ze zvěrstev války.
Přepis dopisu
Pán Bůh náš kyne rukou a volá, abych dal účty ze svého života. V úterý ve 4 h. odpoledně umírám pod gilotinou. Jsem zdráv, chci žít, tím horší myšlenka na smrt. Nebojím se jí, chci být silný, vždyť spravedlivý Bůh mě bude soudit. Modlil jsem se každý den sv. růžence b. Panně Marii, chtěl jsem se státi knězem zde na světě, Kristus mě však volá k sobě.
Drahá maminko. Děkuji Ti za vše, za tvou lásku a obětavost. Není mi souzeno, abych ti to oplatil. Vidím tvé šediny a upracované ruce a tak rád bych tě měl nyní v náručí a líbal tě.
Drahý tatínku, ani tobě neoplatím Tvou lásku a obětavost. Milí rodiče, prosím Vás, čím jsem Vás někdy zarmoutil, odpusťte mi. Předcházím Vás k Bohu, budu čekat u něho na Vás.
rahá sestřičko a bratře. I Vám děkuji za Vaši lásku a obětavost. Mařenko, byl jsem tvou nadějí a dala jsi mi vše, co jsi jen mohla. Frantíku, byl jsi vždy dobrým kamarádem a bratrem. Švagře Tomáši, měl jsi mě za vlastního, dal jsi mi také vše, nic přece žádným nesplatím.
Švagrová a malá Jiřinko, vzpomínejte na mě v dobrém a učte Jiřinku, kdo já jsem byl.
Milí, odpusťte mi, co jsem Vám zlého učinil. Loučím se s Vámi moji věrní kamarádi, odcházím. Vzpomínejte a odpusťte i Vy, co jsem Vám zlého učinil. Odpouštím i já Vám.
Umírám mlád a opuštěn, umírám dříve, než jsem mohl žít...
Váš Karel
(V poslední části dopisu odsouzenec popisuje svou víru v dobrotu Boha)
