Už 55 let koukáme na »bednu«!

…co vlastně tehdy frčelo?

Jen několik vyvolených ale mělo doma televizní přijímač, a tak se vlastně žádné bujaré televizní dýchánky nekonaly. Ostatně, z pohledu dneška navíc program nebyl zrovna nejzábavnější, zkušební vysílání mělo za cíl spíš vyzkoušet kvalitu signálu, než pobavit diváky. Zajímá vás, jak vypadal televizní »pravěk«?

Začalo to před válkou

První, kdo se u nás začal zabývat televizním vysíláním, byl doc. Šafránek na pražském ČVUT ve 30. letech. Jeho bádání ovšem přerušila 2. světová válka. Další výzkumy začaly až poté, co se ČSSR vzpamatovala z válečných útrap. Úplně první pokusné vysílání se událo 23. 3. 1948 ve vojenském technickém ústavu v Tanvaldě, kde skupinka výzkumníků předvedla jednoduché vysílání veřejnosti. V témže roce bylo možné na vlastní oči vidět nový zázrak ještě na mezinárodní výstavě MEVRO v Praze. Potom byl chvíli klid a definitivně to vypuklo 1. 5. 1953, kdy vyrazily do světa první pohyblivé obrázky ze studia v Malostranské besedě. Signál vycházel ze speciálně adaptované Petřínské rozhledny.

První na obrazovce byl Filipovský!

Program, původně připravený pro »velký začátek«, nebylo možné odvysílat kvůli poruše na nedokonalé technice a prvním člověkem, kterého bylo možné spatřit na našem území skrz televizní obrazovku, se tak stal v náhradním programu populární herec František Filipovský. Ten ve studiu přečetl monolog z divadelní hry Lakomec. V úplných počátcích se lidé mohli na televizní obrazovku přilepit pouze tři dny v týdnu a v létě dokonce jenom dva, vždy však pouze několik málo hodin. Už v listopadu 1953 se však vysílání rozšířilo na 4 dny, v roce 1955 na 6, až nakonec 29. 12. 1958 začala televize bavit své fanoušky celý týden. Jako opravdu ostrý start televizního vysílání je uváděno datum 25. 2. 1954, kdy se zkušební vysílání oficiálně změnilo na pravidelné.

O dnešní technice si mohli nechat leda zdát

Televizní technika, která byla používána v prvních letech existence televize, se nedá s tou dnešní vůbec srovnávat. Je to, jako byste chtěli škodovkou předjet ferrari. O nějakých digitálních technologiích se tehdejším technikům mohlo jenom zdát. Například titulky k pořadům se vyráběly tak, že text byl napsán na dlouhém pruhu papíru, který se pohyboval mezi dvěma válci. U válců samozřejmě stál technik a točil klikou. Zvukové efekty zase vyráběl specialista, který měl k dispozici kýbl vody (déšť), sekeru a špalek (štípání dříví), krátké divadelní schodiště (vrzání schodů) a podobně. Znělky a loga byly malovány ručně a snímány kamerou. Hodně se nadřeli i střihači. Jednoduchá digitální střižna nebyla zatím ani fantazií, vše se vyhledávalo, stříhalo a lepilo ručně. Pořádně napínat svaly museli hlavně kameramani. Tehdejší přístroje opravdu nebyly žádní drobečkové. V některých případech vážily i několik desítek kilogramů!

Kameraman musel mít tenisky

Rčení »dělat na koleni« v počátcích televizního vysílání platilo pro pracovníky televize doslova. Například nebylo vůbec myslitelné, aby se kamera při snímání libovolně pohybovala. Stála totiž na dřevěné trojnožce, která byla sice vybavena kolečky, ovšem podlaha byla nerovná, vyrobená z dřevěných fošen, mezi kterými byly různě veliké mezery, takže hrozilo její převrhnutí a obraz byl roztřesený. Jedinou možností tak bylo několik metrů kolejnice. V tomto případě byl ovšem pohyb omezen pouze do dvou směrů. Později kameramani přidělávali k trojnožce pneumatiky, čímž obraz trochu uklidnili. Trefou do černého bylo, když technici předělali stará zubařská křesla na kamerové vozíky. Obraz nedrnkal, a kamera se dokonce mohla pohybovat i nahoru a dolů. Problémem bylo i to, že v době vysílání nemohl nikdo chodit kolem kamer, protože podlaha praskala a vysílání hodně rušily různé podivné zvuky zpoza kamery. Jeden čas dokonce zaměstnanci fasovali tenisky s měkkou podrážkou.

ANKETA
Co letělo před lety?

Otto Prokop (88)
Byli jsme mezi prvními, kteří si televizi koupili. Pamatuji se, že vysílali hodně americké grotesky s Charliem Chaplinem a české filmy, především s Burianem. To jsem měl hodné rád.

Zdeněk Mráček (62)
Ze začátku jsme na televizi chodili koukat k sousedům. Byl jeden program, Slovákům patřil program v pondělí. Já jsem sledoval hlavně sport. Televizi jsme si koupili pár let nato. Velkým zážitkem bylo pro mě mistrovství světa v hokeji na Štvanici.

Vlasta Prknová (75)
Televizi jsme tehdy neměli, chodili jsme na ni k sousedům. Vysílaly se hodně soutěže, pamatuji třeba na desetkrát odpověz a dávali i hry, filmy tehdy ještě moc nebyly. Na Vánoce v roce 1953 jsme si pak televizi pořídili.

Karolína Prokopová (89)
První televizi jsme měli až v roce 1961, předtím jsme chodili k sousedům. Pamatuji se na Silvestra 1954, tehdy hodně frčel Pepíček Zíma a celým Silvestrem provázel. To byl moc hezké.

Luděk Novoveský (75)
Pracoval jsem v Tesle, takže jsem byl u toho, když se první televize začaly vyrábět. Měli jsme na ně slevu, takže jsme ji doma měli poměrně brzy.

Autor: Martin KIML
Foto Profimedia.cz, ČT