NA POSLEDNÍ CESTĚ
Není snad smutnější chvíle v životě. A zažít ji musíme všichni. Nejdříve slzíme nad smrtí svých nejbližších, později oni pláčí nad smrtí naší. Když se ve smuteční síni zavře opona za rakví s nebožtíkem, není to zpravidla ještě jeho poslední cesta.
Tělo shoří za hodinu dvacet! A zbudou z něj tři litry popela...
Ta vede o pár hodin později do krematoria, kde teprve dojde ke kremaci. Pro příklad – jakmile v Ústřední obřadní síni na pražských Olšanských hřbitovech skončí smutné rozloučení se zesnulým, pohřební služba rakev s tělem dopraví do krematoria v Mělníku. Jak to tam chodí?
„Zajeď si do Pelhřimova a pořádně si prohlídni krematorium, ať víš, co tě čeká!“ radil doktor neodbytnému pacientovi ve slavné komedii Vesničko má středisková. My jsme se ze stejného důvodu zajeli podívat pro změnu do krematoria v Mělníku. Nachází se v odlehlé lokalitě na okraji města. Ne nadarmo se tomuto tichému místu říká V Ráji. Kolem krematoria se totiž na pečlivě udržovaném trávníku s květinami nachází rozptylové pole s popelem těch, kteří si tento způsob uložení přáli. A také lidí, o jejichž ostatky nikdo nestojí...
V plamenech to končí
Když přijíždíte k mělnickému krematoriu, už z dálky vás vítá vysoký komín dominující nízké stavbě. Duší zařízení, o kterém většina lidí raději příliš nemluví, jsou zaměstnanci pohřební služby PAX bratři Dudákové. Pracují tu už řadu let. Emil přes dvacet a Petr třináct. Za ty roky se jim práce stala rutinou...
„Po obřadech v pohřebních síních se do mělnického krematoria přivážejí nebožtíci z Prahy a okolních míst. Zde jsou rakve ukládány do dvou mrazicích místností, do každé se jich vejde třicet,“ vysvětluje Emil Dudák.
Samotné spalování probíhá ve dvou pecích. Zhruba po hodině a dvaceti minutách je po všem. Z člověka rázem zbudou zhruba tři litry popela. „Představa, že každé tělo hoří jinak, je mylná. Vůbec nezáleží na váze zesnulého. Dobu spalování řídí počítač, který v jeho průběhu reaguje na hodnotu emisí,“ říká ředitel pohřební služby PAX František Jaderník.
Občas musí být kvůli hmotnosti a velikosti nebožtíka rakev speciálně upravena. „Většinou se pro takové případy musí zhotovit rakev vyšší, protože šířka zavážecí kobky je 70 cm a širší rakev by dvířky pece neprošla. Vzpomínám si, že jednou jsme měli zesnulého, který vážil přes 300 kg. Museli jsme boky rakve odstranit. V peci je maximální spalovací teplota 900 až 1000 stupňů, takže shoří i speciální zinková rakev pro přepravu nebožtíků ze zahraničí,“ dodává Jaderník.
Aby se to nepletlo
„Zesnulí jsou označeni fi xem či visačkami. I urna má štítek se jménem. Vše se pochopitelně zapisuje do deníku, takže záměna popela zesnulých nehrozí. Urny jsou uskladněny ve skladu, kde čekají na vyzvednutí. Stále častěji však přibývá případů, kdy si pro ně pozůstalí vůbec nepřijdou. Zákonná doba čekání je rok, my ji však prodlužujeme na dvojnásobek. Potom se nevyzvednuté urny zpravidla ukládají do společné jámy, v našem případě je rozptýlíme v určeném prostoru. Jednou se stalo, že si pozůstalá pro urnu sice přišla, ale když měla zaplatit pár stovek za skladování, tak řekla, ať si ji necháme,“ vzpomíná Jaderník.
Není bez zajímavosti, že popel zesnulých, o které nikdo nestojí, si po uplynulé lhůtě může na občanský průkaz převzít kdokoliv.
Nejdražší pohřby – Romové a světští
Rakve se vyrábějí z topolového dřeva a jejich ceny se pohybují od čtyř tisíc do osmdesáti tisíc korun. „Na drahé si potrpí hlavně Romové a světští. Jejich přístup k mrtvým je nadstandardní. To se projevuje i při pohřebních obřadech a také na výzdobě hrobů. U ostatní populace se úcta k pozůstalým postupně vytrácí. Hlavně v Praze, kde se zhruba 60 procent pohřbů obejde bez obřadu. Na Moravě je situace opačná, 80 procent pohřbů probíhá s obřadem a jen 20 procent bez. Narození, svatby a jiné klíčové události oslavujeme, ale rozloučení s blízkým člověkem už nás nezajímá,“ dodává ředitel pohřební služby.
I tohle z nás zbude...Jste muž a vážíte kolem devadesáti kilo? Stejně z vás zbudou tři litry popela. A také některé medicínské náhrady – například umělé klouby, kovové medicínské hřeby, hřebíky, spony. To vše se pak odkládá stranou, v urně je jen popel.
Samotné spalování probíhá ve dvou kremačních pecích. Každá je určena pro jednu rakev. Ta se položí na pojízdné vidle, které na kolejnicích přepraví nebožtíka do spalovacího prostoru. Dvířka pece se automaticky uzavřou. Od toho okamžiku řídí celý proces počítač. Ten udržuje teplotu maximálně 900 až 1000 stupňů Celsia, při které shoří i zinková rakev. Zhruba za hodinu dvacet minut jsou ostatky spáleny. Pak se popel shrábne pohrabáčem na rafi nační rošt, zbytek se dospálí a rozemele. Zhruba po hodinovém dochlazení se popel přesype přes síto do připravené úřední popelnice (tak zní oficiální název) označené štítkem se jménem. Z člověka rázem zbudou zhruba tři litry popela...
