Do Prahy létají pohřbívat své miláčky i milionáři z Ameriky

Kapela, předčítání básní či angažování profesionální plačky. I tak probíhají v Česku pohřby domácích mazlíčků. Pro spoustu lidí je prostě nepřijatelné, aby se jejich často nejlepší přítel, byť by to byl »jen« pes, kočka, papoušek nebo třeba akvarijní rybička, stal po smrti odpadem, který se v kafi lérii zpracuje na masokostní moučku pro velkovýkrmny prasat. Navíc takové rozloučení pomůže opuštěnému člověku překonat ten největší smutek.

V pietním parku pro domácí zvířata v Praze-Bohnicích, který je jediný svého druhu na světě, leží již stovky ostatků mazlíčků z nejrůznějších konců planety. „Pochovali jsme tu pejsky nebo kočičky dvou prezidentů a sedmi velvyslanců, například z Rumunska, Japonska, Číny, Peru, Ameriky,“ říká zakladatel zvířecího hřbitova Pavel Lukáš. Odpočívá tady i pes chilského prezidenta Allendeho. Uložila ho tam jeho dcera. O kousek dál je pochována kočička z Egypta, japonský králíček, pejsci z Čukotky, Kamčatky a Sachalinu, kočka amerických milionářů...

Rozloučení bývají velmi srdceryvná. „Jedny z nejsmutnějších jsou, když pejska pohřbívá slepec, vozíčkář nebo staří lidé, kteří už vědí, že si dalšího nikdy nepořídí,“ říká Pavel Lukáš. Pozůstalí zvířátek při smutečních obřadech nešetří penězi ani fantazií. „Například Jugoslávci tu četli básně lorda Byrona. Číňané objednali plačku a další lidé si zase obstarali kapelu se saxofonem,“ dodává Lukáš.

V Bohnicích se zvířátka nepochovávají v rakvích, ale v bílém prostěradle. Do hrobu jim páníčkové dávají hračky, dobroty a vzpomínají nad fotografiemi. Jeden majitel dokonce pro svého miláčka ukradl patník, který rád »značkoval«, a postavil mu ho k hrobečku. Jiný chovatel dal k místu odpočinku psa své kolo, protože vedle něj prý rád běhal.

V ceně pohřbu je vysazení okrasné dřeviny na místě hrobu. Každý »pozůstalý« si objedná rostlinu podle toho, která se k jeho zvířecímu příteli nejvíc hodí. Vzniká tak unikátní botanická zahrada, ve které najdete sekvoje, sachalinskou vrbu, kamčatskou borůvku, bonsaj jablůňku, jedinou osazenou v přírodě, a další keře a stromky.

Nejdražší pohřeb

Cena se odvíjí od velikosti zvířete. Nejvíce dosud zaplatil za pochování psa Nunínka (120 kg) český multimilionář Fidelis Schlée – 7500 korun. Její mohylu ozdobil jedličkou modrá hvězda. Když ještě Nunínek žil, jmenoval ho Schlée šéfredaktorem svého časopisu Sorry...

Nejvzácnější ostatky

Pejsek z chovu čínského císaře, který se jako jediný dostal do světa. Majitelem chlupáče, který zemřel před rokem, byl opět podnikatel Fidelis Schlée.

Nejpodivnější pohřeb

Američani v Tróji pohřbili v papírové obálce akvarijní rybičku závojnatku. Jejich malá dcerka Susanne ji mívala na nočním stolku. Když usínala, vždy sledovala, jak si rybka elegantně plave. Na hrobečku nechala rodina vysadit magnólii Susanne.

Nejdojemnější pohřeb

Tři sestřičky pochovaly černého pejska a přály si, aby na jeho mohyle zasadil správce vzácnou žlutou magnólii. Přiznaly, že to bylo přání jejich nemocné maminky. Chtěla, až zemře, aby ji na toto místo rozprášily. Byla blondýnka a prý jim tak každý rok znovu žlutými květy vykvete. Každým rokem magnólie kvete víc a víc.

Své miláčky pohřbívají i celebrity

• Herec Radoslav Brzobohatý v Bohnicích pochoval bílého buldoka.
• Mim Jaroslav Čejka tam uložil pejska Kalinku, který se k němu přidal v Kazachstánu a už se ho nepustil.
• Herec Jiří Kodet na hřbitov uložil pejska jménem Whisky. „Když jsem zakřičel »Whisky«, buď mi skočil na klín pes, nebo mi podali štamprle,“ zdůvodňoval nezvyklé jméno.
• Premiér Jiří Paroubek ozdobil místo odpočinku svého baseta jinanem dvoulaločným.
• Svoje miláčky zde uložili i Martin Zouhar a Iveta Blanarovičová.

Filípka vystřídal Filípek

Živo včera bylo kolem hrobečku pudlíka Filípka. Rudolf Alda a jeho žena ho navštěvují pravidelně. A společnost jim dělá jejich bišonek Filípek. „Když nám Filípek zemřel a pochovali jsme ho tady na hřbitově, už jsme si mysleli, že žádného pejska nechceme,“ řekl Aha! pan Alda. Ale už za týden si domů přinesli bílého roztomilého bišonka. „Narodil se na Silvestra a teď je mu dva a půl roku,“ hladí pejska panička.

A Filípek pudlík? „Ten měl rakovinu. Bylo mu už třináct a půl roku a trápil se. Pan doktor říkal, že na operaci to nejde, tak jsme mu to usnadnili,“ zalijí se oběma při vzpomínce oči slzami. O tom, že svého pejska pohřbí, vůbec nepochybovali. „Zvířátko má člověk tolik let a je mu vždycky věrné – a pak by ho měl dát do kafilérie? To mi připadá drsné!“ říká pan Alda.

Na psí hřbitov do Bohnic chodí pravidelně. „I když ta cesta pro člověka, který nemá auto, je dost těžká. Ale je tu krásně,“ ukazuje pan Alda. Sám prý musel přestat řídit kvůli špatnému zraku a z Proseka, kde bydlí, to je na hřbitov kus cesty. „Ale když jsme tady, vždycky si odpočineme. Je to tady udržované, lidé si toho místa váží a na podzim tady padají ořechy. Takové pěkné, velké. Je tady celý ořechový sad.“