Moderátor Hauptvogel o děsivé nehodě na motorce: Letěl jsem a věděl, že to bude zlé...
22 fotografií
Vteřina od smrti! Přesně tolik času měl Tomáš Hauptvogel (42) před rokem a půl na reakci, když ho na motorce srazilo auto. S následky nehody bojuje dodnes. Nezaviněná bouračka na křižovatce u Úval z něho udělala – jak sám říká – velké dítě, které se neobejde bez pomoci. Co po nárazu s otevřenými zlomeninami prožíval? Jak se mu žilo s berlemi? A jak se konečně vrací do života? To vše prozradil v následujícím rozhovoru.
Snad poprvé od nehody jste vidět bez berlí. Kdy jste je odložil?
„Jsem bez nich vlastně dva měsíce. Odhodil jsem je po roce a čtvrt. Byla to dlouhá doba. Omezení ale stále jsou. Proto chodím pomalu, většinou v teniskách. Takže když jdu do studia, tak mám oblek a tenisky. Potřebuju tlumit došlap, aby ta kost nedostávala velké rány.“
Chodíte na nějaké rehabilitace?
„Nechodím. To jsou kosti a ty nepotřebují rozhýbávat. Zápěstí by to potřebovalo, ale na to jsem zase opatrný, protože tam jsou rekonstruované potrhané vazy a ty se snažím šetřit. Ale objevil jsem čínskou medicínu, která mi hodně pomáhá.“
„Viděl jsem jen červenou kapotu a říkal si – to nedám! Rána, letím vzduchem a jsem v příkopu. Protože jsem neztratil vědomí, tak si to celé pamatuju. Bylo to strašně rychlé. Soudní znalec spočítal, že mi řidič auta dal vteřinu.“
Jaké byly vaše první reakce?
„Jsem zvyklý z kola na to, že když už se někde válím, tak se nezvedám. To většinou bolí. Takže jsem zůstal ležet. Věděl jsem, že to byla větší rána než obvykle, ale říkal jsem si – to bude dobrý, to vydýchám, motorka asi špatný...“
„Kosti srostou, motorka ne! Říkal jsem si – tak budu potlučený, to se dá spravit. Věděl jsem ale, že to nebude úplně dobrý.“
Přispěchal někdo okamžitě na pomoc?
„První pomoc jsem si organizoval sám. Věděl jsem, že se v takových případech nesmí sundávat helma ani boty, tak jsem jim to zakázal. Kvalitní motorkářské vybavení mi navíc zachránilo život.“
„Měl jsem obrovské štěstí – jak jsem auto trefil, jak jsem byl oblečený, kam jsem dopadl... O půl metru dál, než jsem ležel, byla totiž značka. Kdybych neměl speciální boty a jel v teniskách, tak jsem tam tu nohu nechal!“
Kdo a kdy to oznámil manželce?
„S manželkou jsem telefonoval ještě z příkopu. A pak, když už mě vezli do vrtulníku, jsem dával hasiči telefon a říkal mu, ať zavolá na poslední volané číslo. Aby věděla, kam mě odvezli.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném deníku AHA!
22 fotografií
