Štamgast Antoš z Jetelína Radek Bár (41): Víme, co dělal s Geňou!

V Jetelíně hrajete stálého štamgasta, který toho moc nenamluví, ale zato hodně vypije. Jaký je váš vztah k alkoholu a k návštěvě hospůdek?
„Jetelín je stále na svém začátku a k mé radosti má stoupající úroveň. Takže přijde i doba, kdy toho Antoš namluví více. (směje se) A můj vztah k hospůdkám? Naše Studio mladých zkouší zásadně v hospodě. V Žalově máme svoji domácí scénu v místní restauraci, takže se při žádné zkoušce jednomu šestipivu a jednomu osmipanáku zelené nikdy nemůžeme vyhnout.“ (směje se)

Jako Antoš sníte, cokoli vám v hospodě uvaří. Co ale rád jíte vy?
„Nejsem vyloženě zmlsanec, takže sním skoro vše. Hlavně, když to nemusím vařit. Ale jo, řízky, pečené kuře a něco na grilu zvládnu. Ale kdo by se v jedenáct večer, při třetí večeři, smažil s řízky! Takže studená kuchyně dost často vyhrává.“

Jaký moment z natáčení Jetelína byl pro vás nejveselejší a proč?
„Pro štáb byl a doufám, že i pro diváky to bude moment, kdy jsme s Richardem Genzerem v jednodílných pánských plavkách. Doporučuji pánům nepouštět své manželky a přítelkyně k televizím, protože jinak pak nastane v Čechách obrovská rozvodová vlna a nevím, jestli to s Richardem všechno zvládneme.“ (směje se)

Stejně jako Karel Gott jste původně elektrikářem. Jak jste se dostal k herectví?
„No otázka by spíš měla znít, jak jsem mohl vystudovat elektrikáře, ale na světě se dějí různé věci. (směje se) V průběhu nástavbového maturitního studia jsem se stejně nepochopitelně dostal na dramatický kroužek a pak i na Vyšší odbornou školu hereckou.“

Prý si přivyděláváte i jako hodinový manžel...
„Ano, mám firmičku na drobnou údržbu domů a bytů. Označení hodinový manžel mi vždy přišlo trochu pejorativní. Evokuje to ve mně sexuální služby a ty by si u mě nikdo nezaplatil.“ (směje se)

Václav Havel si vás prý vybral do jedné z rolí do svého filmu Odcházení…
„Vlastně jsem se mu do filmu vnutil. (směje se) A to při jedné návštěvě na chalupě Andreje Kroba na Hrádečku, kde zrovna byl i Václav Havel. Těsně před tím jsem se dozvěděl, že si do filmu obsadil mého kolegu. A tak jsem si prezidentovi postěžoval…  Všichni jsme se tomu zasmáli. Ale druhý den přišel pan prezident a řekl mi, jestli bych si nechtěl zahrát postavu pátého policisty. I tomu jsem se zasmál. Jenže za dva dny mi volala produkce filmu a o pár dní později jsem jel natáčet svoji desetivteřinovou němou roli.“

Jste otcem dvou dětí, a také autorem knížky Proč (ne)mít děti. Co vás vedlo k tomu ji napsat?
„Potřeba se z jistých věcí vypsat, nejdřív jen tak pro sebe. Pak jsem pojal nápad to vytisknout. Nedá se nikde koupit, až na pár malých knihkupectví, ale pokud by někdo chtěl, může si na Facebooku přečíst pár kapitol a pak si ji třeba u mě objednat.“