Třetí »táta« legendární loutky: Hurvínek je přiškrcená fistule!
Je teprve třetím hlasem Spejbla a Hurvínka, což je za devadesát let unikát. Martin Klásek si první premiéru odbyl v prosinci 1974, po více než roce účinkování v divadle. Prošel si posty bedňáka, stavitele kulis, osvětlovače, tahal kabely, vodil zpočátku jen Žeryka, zkrátka se od šestnácti pilně zaučoval. Dnes je jedním z šéfů divadla, píše hry a není vyloučeno, že za pár let představí nový hlas Hurvínka…
Vidíte změnu v chování Hurvínka za ty roky, co ho vodíte a mluvíte?
„Ano, charakter se mění. Hurvínek jde s dobou, jak se mění věci okolo něj, reaguje. Respektuje současný jazyk, kterým mluvíme, i jiné myšlení. Musí být zčásti moderní a zčásti si zachovat typickou mluvu. Šatičky má ale stejné.“
Můžete charakterizovat vztah Hurvínka a Spejbla?
„Hurvínek je pořád v pohybu, je hyperaktivní, nabitý energií. Spejbl je naopak uvážlivější, zpomalený. Vidím to jako vztah unaveného dospěláctví versus nadržené dětství.“
Prozradíte, jak se dělá hlas Hurvínka?
„Hurvajs má znělou fistuli. Je posazený nad mým tenorem, nad mým přirozeným rejstříkem. Ale k tomu ještě musím zmáčknout hlasivky, aby ta fistule měla hurvínkovskou barvu.“
Učil jste se ho dlouho?
„Nějakou chvíli jsem ho hledal. Napodoboval jsem třeba zvuk trubky, pak houslí, hledal jsem správný tón. A pak jsem se v tom tónu musel naučit mluvit. Naopak Spejbl je zase pod mým hlasem, také je posazený nepřirozeně. Pan Kirschner mi s tím pomohl a radil mi, jak držet tón na patře, těsně za zuby.“
Bylo to těžké?
„Musel jsem cvičit. A do Spejbla jsem musel i dospět, toho jsem začal chápat a snad i lépe mluvit až po vojně, kdy mi i můj jinošský hlas vyzrál a zmohutněl. Pochopit musíte i vztah otce a syna, abyste mohl pravdivě vést dialog. S tím vším mi pan Kirschner pomáhal.“
V kolika jazycích Hurvínek mluví?
„Celkově už oba se Spejblem promluvili 24 jazyky. Já jsem hrál ve čtrnácti jazycích, pan Kirschner zvládl dokonce osmnáct jazyků!“
CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST V NEDĚLNÍM VYDÁNÍ AHA!