Meky Žbirka (62): V Praze chytá ducha Beatles!
Před dvěma lety oslavil zpěvák Miroslav Žbirka šedesáté narozeniny. Že by ale po kulatinách zvolnil nebo se snad chystal do důchodu? Zapomeňte! Autor hitů Čo bolí, to prebolí, Biely kvet, Prvá, či V slepých uličkách má pořádně rozlítáno. V těchto dnech měl v pražském divadle Kalich premiéru muzikál Atlantida, jenž je složený z jeho nejslavnějších skladeb. Navíc mu vychází nová deska, kterou natočil v legendárním studiu Abbey Road v Londýně, kde pracovali i hvězdní Beatles!
Máte za sebou premiéru Atlantida, mohli jste do muzikálu nějak zasahovat?
„Když za mnou s tím nápadem přišli, měli trošku obavy, jak budu reagovat. Ale ta myšlenka se mi líbila. Je přece krásné složit písně, dát je na album. A když z toho pak vznikne muzikál, je to skvělé. Producentům jsem dal absolutní volnost, aby se projevili. Příjemně mě překvapili, kromě těch nejznámějších písniček tam dali i trošku zapomenuté, jako je Strom či Mesto spí.“
Jak jste s výsledkem spokojený?
„Myslím, že se to povedlo. Úžasné pěvecké výkony, kvalitní děj. Těším se na reakce diváků.“
Neuvažoval jste, že byste si tam sám zahrál?
„V první řadě před všemi muzikálovými herci a zpěváky smekám. Je to velice náročná disciplína. Musí kvalitně zazpívat, zahrát, do toho ještě občas skočit třeba nějaké to salto. Další věcí je, že při mém zaneprázdněném životě bych na pravidelné účinkování v muzikále neměl vůbec čas.“
Vy jste se ale v jednom filmovém muzikálu na začátku osmdesátých let už objevil. Jmenoval se Neberte nám princeznu…
„Ano. A představte si, že dodnes je na Slovensku velice populární. Dávají to každé Vánoce. Byla to příjemná práce, až na to brzké vstávání, to jsem neměl rád. (smích) Ještě hůř na tom byla Marika Gombitová, která tam musela být už ve čtyři ráno, protože ji museli udělat účes. Zajímavé bylo, že Marice hrál otce Luděk Sobota a matku Marie Rottrová. (smích) Mluvili a zpívali slovensky, užili jsme si spoustu legrace. Museli jsme předstírat, že je venku teplo, když nebylo, zimu, když naopak teplo bylo. Panovala uvolněná atmosféra, všechno bylo bezprostřední, žádný stres. Člověk ani neměl pocit, že hraje ve filmu.“
Hodně času trávíte v Londýně, sledujete tamní muzikály?
„Přiznám se, že nejsem muzikálový divák. Je to pro mě nový svět, do kterého teď díky Atlantidě postupně vnikám. Ale jeden z důvodů, proč jsem si nelámal hlavu s tím, že tento muzikál vzniká, byl i ten, že jsem v Londýně uviděl reklamu na muzikál Sunny Afternoon od rockové kapely The Kinks. To by mě nikdy nenapadlo, že oni budou mít svůj muzikál. Na muzikály v Londýně nechodím a o tom, co se tam hraje, mám přehled pouze z náhodných reklam, co občas vidím. Ale chystám se to napravit.“
Přesto, že nejste muzikálový fanda, máte nějaké oblíbené?
„Určitě Hair, West Side Story a samozřejmě Jesus Christ Superstar.“
Zůstaňme v Londýně. Ve studiu Abbey Road, kde svoje desky vymýšleli a točili Beatles, jste letos i vy natočil nové album, které vychází už příští týden. Zůstala tam pořád atmosféra a magie jejich jedinečnosti?
„Pro mě ano. Ten duch se vám zjeví, když to máte v sobě, když víte, o čem je řeč. Množství slavných fotografií Beatles bylo pořízeno právě v tomto studiu. Když tam vejdu, všechno mi to naskakuje. A přesně na místě, kde točili Seržanta Peppera, teď najednou stojím já a od zvukového pultu se ozve, Meky, zpívej svoje vlastní písně. Je to někdy hodně náročné, oprostit se od toho. Proto jsem byl na každé natáčení perfektně nachystaný. Přijít do Abbey Road nepřipravený, by bylo zneuctění tohoto legendárního místa.“
V Abbey Road jste za poslední roky strávil mnoho času. Nepotkal jste se tam třeba s Paulem McCartneym?
„Tam jsme se bohužel těsně mihli, ale osobně jsem tu čest už měl.“
Povídejte…
„Když měl před lety koncert v Praze, byl jsem součástí setkání s Václavem Havlem. Jenže nakonec dělali škrty a já jsem na poslední chvíli z nominace vypadl. Byl jsem zklamaný, ale naštěstí Dagmar Havlová všechno zachránila a já se tam dostal. Seděli jsme na sedačce, kde bylo místo asi pro 6 lidí, vedle Paula zrovna volno, tak jsem se tam troufale posadil. Jak tam bylo málo místa, byli jsme namačkaní na sebe. On brzy postřehl, že se chytám na jeho vyprávění a fóry a čím dál více se na mě obracel. Když mu bylo třeba sděleno, že The Rolling Stones už tu koncertovali pětkrát, zareagoval s kamenným výrazem: »vy se jich nemůžete zbavit?« To byl přesně můj humor! Pak jsem ho poprosil o podpis a on mi vzal do své šatny. Tam vzal kytaru, přehrál mi svou novou skladbu a zeptal se, co na to říkám.“
Pochválil jste mu ji?
„Řekl jsem pravdu. Že jsou tam dobré akordy, ve kterých nechybí jeho pomyslné geniální muzikantské obraty. Napsal mi krásné věnování, objali jsme se a já utíkal do publika, abych neprošvihl začátek koncertu. Sotva jsem dosedl, Paul byl na scéně. Pět minut poté, co jsme se spolu rozloučili.“
Čím je život v Londýně jiný než v Praze?
„Když už tam jsem, snažím se to stihnout co nejvíce a přiznám se, že především ty přejezdy po Londýně jsou náročné a dost hektické. Takže když si večer sednu, mám toho plné kecky. Co se týče společenského života, už tam třeba nenajdete klasickou kavárnu, kde si můžete dát jen kávu. Všude už vám rovnou chtějí naservírovat jídlo. Dát si jenom kávu? Nemožné. (smích)
Chodíte v Londýně na fotbal?
„Jsem velký fanda Arsenalu (hrají za ně Petr Čech a Tomáš Rosický – pozn. aut) a chystám se na derby s Chelsea. Dokonce mám jeden plán, přivézt Petra Čecha s Tomášem Rosickým, který o tom ale ještě neví do Abbey Road a ukázat jim slavné studio. Oba mají hudbu rádi, Tomáš je rockový kytarista a Petr bubeník, tak věřím, že by je to mohlo zajímat. A naopak producenti z Abbey Road jsou vášnivými fotbalovými fanoušky, takže by to setkání mohlo být pro všechny skvělé.“
