Markéta (31), dcera »Pivrnce« Petra Urbana: „Neumí namalovat hezkou postavičku!“
4 fotografie
Je potomkem slavného otce a jednoznačně zdědila talent. Kreslí, fotografuje a navrhuje oblečení. Řeč je o Markétě Urbanové (31), dceři kreslíře Petra Urbana (55), která právě v těchto dnech vystavuje své fotografie na zámku ve Smržovce. Výstava má název Andělé mezi námi a je věnována seniorům. Proč si autorka zvolila právě toto téma? Co neumí nakreslit její otec a jak se mu snaží radit ve věcech módy? To vše prozradila Markéta speciálně Nedělnímu Aha!
Vaše výstava se věnuje netradičním fotografiím obyvatel Domova důchodců ve Velkých Hamrech. Některým bylo v době fotografování přes devadesát let. Proč jste si vybrala právě toto téma?
„Ta první myšlenka přišla v okamžiku, když jedna paní ze Smržovky slavila 100 let a máma chtěla, abych ji u ní doma vyfotila. Napadlo mě, že by bylo lepší nafotit ji v ateliéru, paní oháknout, upravit, zkrátka aby ta fotka vyšla co nejlépe. Když potom loni v září zemřela v Domově důchodců ve Velkých Hamrech moje prababička, napadl mě tento projekt.“
Nafotit staré lidi v různých převlecích?
„Ano. Protože většina z nich je nechodících, fotilo se všechno v domově. Lidé vyprávěli své životní příběhy, které máma sepsala a podle kterých vznikaly i fotografie. Aby ten jejich příběh co nejvíce vystihovaly. Upravilo se pozadí, sháněly se kostýmy a s výsledkem jsme nakonec byli všichni spokojeni. Bylo to pět měsíců intenzivní práce.“
Nejste jenom fotografka, zájmů máte víc. Také kreslení a módní návrhy. Je něco, co jste podle vás zdědila po svém otci, slavném kreslíři?
„To je těžké. Kreslení mě sice baví, ale na rozdíl od táty, který kreslí sprosťárny, to mám jinak. On, když se snaží udělat postavičku hezkou, tak je nakonec vždycky ošklivá. Já jsem vlastně úplný opak. Když chci nakreslit něco ošklivého tak je to vždycky nakonec hezké.“
Například?
„Nedávno jsme dělali společnou knížku. Já jsem fotila, máma psala text a táta dokresloval děti. Nakonec je ta kresba vlastně moje, protože táta je nenakreslil. Měly panděra a vypadaly jako ožralové. Takže jsem je musela předkreslovat, aby byly alespoň trošku hezké.“
Hodně tátových vtipů je mládeži nepřístupných. Jak jste je jako malá holka vnímala? Nestyděla jste se?
„Jako malá jsem to moc nevnímala, možná spíš až na střední škole. Tam jsem občas zaslechla něco »o tom sprosťákovi«. Protože jsem s tím vyrůstala odmalička, přišlo mi to přirozené. Prostě, tohle je můj táta, a tak to je.“
Určitě vás táta v kresbě ovlivnil?
„Když jsem byla menší, tak jsem za ním vždycky chodila a ptala se, jak se co kreslí. A on se mi věnoval. Vzor jsem v něm určitě vždycky viděla, ale jak jsem začala stárnout, a protože jsem holka, tak mám ten směr trochu jinak. V současné době u mě převažuje fotografování, návrhy oblečení a líčení. Zkrátka jsem přes tu krásu, spíš se snažím někoho vylepšit.“
Čili, k vám do ateliéru přijde obyčejná žena a odejde krasavice?
„Tak nějak. (smích) Chci z ní udělat modelku, i když ona sama se na to necítí.“
Předpokládám, že v tomto směru vás otec asi nijak výrazně neovlivnil?
„To určitě ne. Táta je schopný si ráno obléknout tričko naruby, v tom jsme jako nebe a dudy.“
Snažila jste se mu někdy ohledně oblékání radit?
„Například, když jde někdy do televize, chci vědět, co si vezme na sebe. Občas ho pošlu i převléknout.“
A dá na vás?
„Je tvrdá palice a kolikrát mi řekl, že na mě prdí, že takhle je to on.“
Váš otec byl také výborný sáňkař, dokonce reprezentant. Zkoušela jste někdy sáňkařskou dráhu?
„Ne, ale mám takové sny. Ve spánku jsem už několikrát závodila. Jinak jsem závodně plavala a běhala, brácha dělal atletiku. Běhal osmistovku a patnáctistovku, jako před tím táta.“
Urbanovy obrázky a vtipy jsou prosyceny pivem a hospodou. Jste i v tomhle po tátovi? Chutná vám pivo?
„Chutná, i když ho samozřejmě nevypiju tolik jako táta. To on nám od malička říkal, že je pivo zdravé. A rodiče se mají poslouchat!“
4 fotografie
