Herec a dabér Martin Sobotka alias strýček Fester z Addams Family: Lidi mě poznávají hlavně po hlase! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Herec a dabér Martin Sobotka alias strýček Fester z Addams Family: Lidi mě poznávají hlavně po hlase!

Martin Sobotka má místo tváře známý hlas.
Martin Sobotka má místo tváře známý hlas. (Foto Aha! – Martin Přibyl, archiv Hudebního divadla Karlín, herminapress.cz, ara)

Jeho hlas zná skoro každý, tvář jen málokdo. V dabingu se Martin Sobotka (44) pohybuje už od sedmi let. Jeho hlasem u nás mluví například hezounek David Silver z Beverly Hills  90210. Nejčastěji dabuje hvězdy Adama Sandlera, Ethana Hawka či Michaela Keatona. V současné době září v roli strýčka Festera v muzikálu Addams Family na prknech Hudebního divadla v Karlíně. Namaskovaný, bez své tváře. I přes nepřízeň osudu, kdy mu výrůstky plotýnek utlačovaly nervy  a on málem skončil s pokřivenou páteří, je ale herec po boku krásné manželky Barbory a malého synka Floriána nesmírně spokojený.

Je pravda, že jste vyrůstal v Národním divadle?
„Ano, narodil jsem se do baleťácký rodiny. Moje kmotra byla slavná sólistka Marta Drottnerová. Vychovaly mě baletky nebo gymnastky, protože tatínek nás opustil, když mi byly dva roky.“
Co dělal tatínek?
„Byl to také baleťák. Oni jsou dva druhy baleťáků – ti, co se s holkama jen kamarádí a nic s nimi nemají, a ti, kteří s nimi spí. A tatínek byl ta druhá kategorie.“
Jak jste se dostal k dabingu?
„Máma dělala různé choreografie a spolupracovala s mnoha slavnými lidmi, jako třeba s Věrou Čáslavskou. Trénovala i děti zvukaře Lubomíra Zajíce. A on si mě všiml, protože jsem strašně zlobil a prudil. Tak se maminky zeptal, zda by mě nechtěla dát k nim do dabingu. Tenkrát se dělaly dětské dabingové sbory.“


Měl jste čas i na nějaké koníčky?
„Dělal jsem sportovní gymnastiku, tenis, vesloval jsem. Tam jsem si odrovnal záda.“
Cože, gymnastiku?!
„Tam jsem musel chodit, i kdybych nechtěl. Když se na škole otevřela sportovní třída, bylo jasné, že do ní budu chodit. I když jsem už tenkrát byl tlusťoučkej. Dnes je to ale horší, po těch pivech... Stejně mě z ní nakonec vyhodili, protože jsem neuměl salto vzad. Bál jsem se, protože dozadu nevidím. Tak jsem začal dělat tenis. Jenže už jsem pokukoval po herectví a občas šel místo zápasu dabovat.“
Co vás přivedlo na konzervatoř?
„Nešla mi matika, tak jsem dělal zkoušky na konzervatoř a vyšlo to. Po škole jsem byl dva roky na zkušené v Chebu, pak jsem hrál dva tři roky v bývalém Divadle Jiřího Wolkera pro děti a mládež. V  roce 1987 jsem natočil slavný film Proč? s Karlem Smyczkem a od té doby jsem na volné noze. Před lety mě oslovil Martin Zounar, že hledají pomoc do Divadelní společnosti Háta, kde jsem dodnes a jsem za to nesmírně vděčný. Také jsem udělal konkurz do karlínského muzikálu Producenti."
Jak je ale možné, že vás doteď téměř nikdo nezná?
„Na to nemám slušnou odpověď. Kdybych dělal hlouposti nebo na sebe nějak upozorňoval, tak by to možná bylo jinak. Ale já jsem ze staré doby a vůbec se za to nestydím. Celý život jsem poctivě pracoval a jsem na to hrdý. Dokonce jsem byl v širší nominaci na Thálii za muzikál Pokrevní bratři.“


Říkal jste, že máte trable se zády. To musí být pro herce za trest, ne?
„Když mi Václav Postránecký volal kvůli hlavní roli do Švejka, což jsem nemohl odmítnout, tak jsem přestal cítit ruku a začal se hrbit. Byla to zmasakrovaná ploténka a výrůstky na páteři, které tlačily na nervy. Kdybych udělal nějaký špatný pohyb, museli by mi to normálně odsekat. Byl bych v hajzlu. Už jsem i špatně chodil... Za čtyři dny jsem šel na operaci, rozřízli mě u krku, roztáhli to, spojili mi dva obratle, odsekali mi tu hrůzu, co tlačila na míchu. To bylo v roce 2008.“
To zní šíleně...
„Když jsem byl hodně malý, asi v jednom roce, hlídaly mě babičky a já si vylil horkou vodu na ruku. V nemocnici se mi to zanítilo a chtěli mi ji uříznout. Naštěstí se to nestalo a mám na to jen ošklivou vzpomínku v podobě zjizvené ruky.“
Pojďme se bavit o něčem veselejším. Co nějaké lásky?
„Moje první láska v mateřské školce se jmenovala Olinka Kolmanová. Nesměla chodit v kombiné, když tam byli i ostatní kluci. Už tehdy jsem žárlil a zakazoval jsem jí to. To nám bylo pět let. Pak to pokračovalo na základce a střední. To jsem chodil s gymnastkami a krasobruslařkami. To bylo hodně žádaný zboží, protože měly větší prdelky!“
Kde jste potkal svou ženu?
„Překvapivě jsem svou baletku Barboru Kolaříkovou, dnes už Sobotkovou, potkal v Karlíně. Skamarádili jsme se v roce 2006, ale oba jsme tenkrát měli jiné kamarády. Za dva roky jsme zůstali v divadelním klubu skoro sami, povídali si, jaké máme trable, a pak mě sbalila. Přísahám, že to byla ona! Mě by nenapadlo, že bych mohl mít tak krásnou baletku, za kterou všichni pálili.“
To si s vámi musela užít, když jste pak onemocněl, že?
„No, to jo. To ten vztah i dost posílilo. Už jsem tak trochu tušil, že to je »ona«. Bylo mi osmatřicet, když jsem ji požádal o ruku. Přinesl jsem kytičku, klečel jsem, manželka předstírala i slzičky...“


Jste pořád žárlivý?
„Jasně, ale je pravda, že na Báru žárlím snad úplně nejmíň. Nevím, jestli je to tím, že jsme se vzali a máme dítě. Ale myslím, že jsem se uklidnil. Předtím to bylo ale šílené. To jsem nemohl ani spát. Byl jsem třeba na zájezdě, psal jsem jí, jak na ni myslím, jenže už popáté. A když mi odpověděla třeba v půl druhé ráno, tak mě sžíraly myšlenky, jak to, že je vzhůru tahle pozdě, co asi dělá! Bylo to strašný, to je jak nemoc.“
Zajímavé je, že jste si vzal baletku, jako byla vaše maminka.
„Maminka se toho, bohužel, nedožila. Určitě by ale byla ráda! Barča už má jen maminku, něco jsme si prožili... Dokonce jsme teď přišli o miminko, potratila ve čtvrtém měsíci. Ale snad to brzy bude všechno dobré.“
Máte malého syna, jaký je?
„Florián je skvělý, je to takový mix nás obou. Já jsem byl strašně rozmazlené dítě, jak se o mě staraly ty baletky, tak jsem si pomalu vybíral, která mě bude uspávat. Florián to má občas také tak, ale pak naštěstí je i tak trošku Kolařík, takže chlapák, roste jak z vody.
Kvůli roli strýčka Festera jste si musel nechat oholit hlavu. Jak to vzali doma?
„Manželce to nevadí a Floriánovi musím vždycky oznámit, že budu dělat bubáka. Tak se chvíli schovává a pak si z toho dělá legraci. Už se mě nebojí. Strýček Fester je skvělá role, přesně pro mě. Moc mě to baví, určitě se přijďte podívat! Není to dlouhé, smějí se děti i dospělí.“

 



Autor:  Kristýna Léblová

Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.