Zdeněk Troška, mistr letních komedií: Krakonoš a lyžníci mi zimu znechutili! Točit v zimě? Nikdy v životě!
5 fotografií
Téměř každý film režiséra Zdeňka Trošky (62) »voní« létem. Ať už se jedná o komedie nebo pohádky, ze všech vyzařuje sluníčko, teplo a pohoda… I to je jeden z důvodů, proč jsou jeho snímky u diváků tak oblíbené. Vždyť přes prázdniny se bez nich neobejde skoro žádná televizní stanice nejen v Čechách, ale i na Slovensku.
Pane režisére, téměř všechny vaše filmy jste natáčel přes léto. Je to náhoda nebo záměr?
„Důvod je úplně jednoduchý, léto miluju a nesnáším zimu. Kdysi jsem pracoval jako asistent režie paní režisérky Věry Plívové- Šimkové na filmu Krakonoš a lyžníci, který se natáčel tři a půl měsíce na sněhu kdesi na Benecku. Děs a běs! Dlouho tma, brzy tma, tudíž krátký čas k filmování, pořád a všude zima, chlad, nevlídno. Proto jsem se zařekl, že všechny svoje filmy budu točit jen přes léto. To můžete točit od časného rána do pozdního večera a úplně v pohodě. Jsem letní člověk na sluneční baterie. Usnesl jsem se, že v příštím životě budu vlaštovkou. V půli září to tady zabalím a na velikonoce jsem zpátky. Klidně si dovedu představit vánoce ve stínu pyramidy…“
Ale i v létě může počasí natáčení pořádně zkomplikovat… Co se děje v případě, když třeba týden v kuse prší? Jak to pak řešíte?
„Většinou jsem měl na počasí štěstí. Jinak vždy záběr nazkouším a pak se čeká, až slunce vyleze zpoza mraku a rychle se to natočí. Režisér musí být i zdatný improvizátor. Pokud je předpověď špatná, musí umět obraz přeložit do interiéru, pokud to jen trochu jde. V Babovřeskách jsme měli scénu, kde na farské zahradě sedí u prostřeného stolu babky a mají s sebou ruční práce. Pršelo, proto jsme scénu přestěhovali dovnitř. Jednou babky sázejí muškáty do truhlíků, podruhé přijdou na faru na čaj. A divák nic nepozná.
U jakých filmů vám počasí hodně přálo a u kterých bylo naopak po celou dobu zrádné?
„Slunce, sena… i Babovřesky se točily docela v pohodě. Nejhorší na počasí bylo natáčení Princezny ze mlejna 1. To léto v roce 1993 bylo snad nejdeštivější od stvoření světa a my co mohli jsme přepisovali do mlýnské sednice. Pořád se čekalo, celé dny! Scéna když jde Eliška s Jindřichem do lesa na houby se točila snad týden. První tři dny ani metr, vytrvale pršelo. Pak se točilo stylem přímo bojovým – v dešti či pod mrakem nacvičený záběr, pak dlouhé čekání, a jakmile jen na chvilku vykouklo slunce, rychle akce!
Natočit někdy pro změnu zimní komedii vás tedy asi neláká? „Ne, nikdy! Za nic na světě!“
Zbytek rozhovoru s populárním režisérem si přečtěte v tištěném vydání Nedělní Aha!
5 fotografií
