Jan A. Duchoslav oslavil 50: Rodiče mu tvrdili něco moc divného!
4 fotografie
Letí to, letí… Jan Antonín Duchoslav alias Viki Cabadaj z filmu Sněženky a machři na Prvního máje oslavil padesáté narozeniny. Herec, jehož stále vidíme jako puberťáka a který byl hojně obsazován jako typ floutkovského hrdiny a v dětství šel z role do role, dlouhá léta vedl bohémský život. Nyní se ale zklidnil a usadil. Před sedmy lety se oženil a s manželkou Klárou má dva kluky, Antonína (6) a Jana (3).
Mít narozeniny na Prvního máje je lehce pikantní. Zvláště za totality to muselo být asi hodně veselé…
„Rodiče mě dlouho udržovali v domnění, že všechny ty vlajky na domech jsou kvůli mně. Když se začaly vyvěšovat, už jsem věděl, že se blíží mé narozeniny. Tak jsem to měl daný.“
Chodil jste do průvodu?
„Snažil jsem se jim vyhnout, ale ne vždycky to vyšlo. Takže jsem jich několik absolvovat musel. Radost jsem z toho neměl.“
Od pátku jste v »klubu padesátníků«. Jak probíhaly oslavy?
„Nijak dramaticky, nijak velkolepě. S pár přáteli, se skleničkou v ruce. Trochu jsme zavzpomínali, poklábosili a jedeme dál.“
Takže pět křížků neberete jako nějaký životní zlom?
„Vůbec. Věk neřeším. Půlka života je prostě za mnou… Sklenice není poloprázdná, je poloplná. Pevně věřím, že mě v životě čeká ještě spousta pěkného.“
V dětství jste patřil k filmovým hvězdám. Prvním snímkem byly legendární Sněženky a machři. Jak jste se k roli dostal?
„Přes klasickej konkurz. Filmaři k nám do školy přišli vybírat, mě ale nevybrali. Těm, kteří postoupili, však řekli, aby si do dalších kol s sebou vzali své kamarády. A protože byl ten konkurz ve čtvrtek v době odpoledního vyučování a měli jsme zajištěnou omluvenku, tak jsem šel také.“
Režisér Karel Smyczcek si vás tedy všiml až na druhý pokus?
„Tak nějak. Ale těch dalších kol bylo ještě nějakých šest sedm. Musel si nás, jak se říká, osahat, aby věděl, jaký opravdu jsme. Mně tedy hodně pomohlo, že jsem závodně lyžoval. V tom jsem měl velkou výhodu a to zřejmě rozhodlo. Do těch rolí totiž chtěli povícero lyžařů. Výjimkou byl snad jen Vašek Kopta, který to moc neuměl, stejně tak jako Pavel Marek, který hrál paradoxně lyžařského instruktora…“ (smích)
Jak na natáčení s odstupem let vzpomínáte?
„Byli jsme tři měsíce mimo školu, hodně nás to bavilo, vůbec jsme to nevnímali jako práci…“
Jak to s vámi dětmi, a vlastně ještě ke všemu neherci, zvládal režisér Smyczek?
„On byl na děti a neherce zvyklý, pracoval s nimi často, měl na to své metody. Točil to takovým způsobem, že nám předem vysvětlil, co je ta postava zač, jak by se měla chovat, čímž nám vymezil nějaké mantinely. Všechny repliky jsme mohli říkat svými slovy. Pan režisér do toho zasahoval pouze v případě, když jsme z těch mantinelů vyšlápli ven anebo když se mu to vůbec nelíbilo. Jinak ne.“
Postava Vikiho Cabadaje vás katapultovala mezi slavné tváře, to se asi fanynky hlásily samy, ne?
„Kdysi na nějakém baru jsem uviděl dívku, která se mi velice líbila, tak jsem se rozhodl, že ji oslovím a pozvu na skleničku. Ona se na mě tak zadívala, pečlivě mě pohledem změřila od hlavy až k patě a řekla: jsem si myslela, že si větší, Viki… To je moje historka s popularitou a děvčaty.“ (smích)
Oslovují vás tímto jménem lidé na ulici dodnes?
„Ano. Žiju s tím už dvaatřicet let… Na to oslovení jsem si zvykl a slyším na to.“
Může to být po tolika letech ještě vůbec příjemné?
„Bylo období, kdy mě to těšilo, bylo období, kdy mi to lezlo krkem… Nakonec jsem dospěl do stadia, že když chce po mně někdo fotku, podpis nebo si jen potřást rukou, potěší mě to. Svědčí to o tom, že jsem ty lidi něčím zaujal, že jsem odvedl asi dobrou práci. Pak jsou samozřejmě takový týpci, co na mě začnou na baru pokřikovat, ať si dám s nimi panáka, a nechápou, že třeba hrozně spěchám. Když se jim slušně omluvím, že bych moc rád, ale že jsem tam vozem, tak mě v té opilosti označí za nafoukanýho Pražáka. To je ten rub popularity, se kterým se také setkávám.“
Po revoluci jste se ve filmech přestal objevovat, čím jste se živil?
„Začal jsem podnikat a pak se k filmu zase vrátil. Ale stál jsem na druhé straně, kde lidé nejsou vidět. Dělal jsem dlouhá léta produkci, reklamy… V televizním studiu Barrandov jsem třeba vyráběl pro TV Nova soutěžní pořad Risk, který se stal brzy velice oblíbeným. Hodně mě lákalo i něco režírovat, odvahu jsem ale ještě k tomu nenašel.“
Co vás zaměstnává v současné době?
„Moderuji kulturní a společenské akce. Hraji v divadle, což mě také strašně baví. Nyní jezdím se zájezdovým spolkem pana Soukupa, kde hraji ve hře Ivana Vyskočila Příběh jednoho hradu. Hraju tam přitroublého nápadníka. Kromě toho jsem dotočil další Kameňák – Vánoční příběh, kde jsem zaskočil za Boba Klepla a stal se novým tajemníkem Václava Vydry Miloušem. Hrál jsem s ním poprvé a musím říct, že to bylo hrozně příjemný. Je to skvělý kolega a herec.“
4 fotografie
