Nejslavnější český kameraman Miroslav Ondříček slaví osmdesátiny: Štrougal sprostě hřímal kvůli Amadeovi!
5 fotografií
Osmdesátku v úterý oslaví filmový kameramana Miroslav Ondříček, patrně nejslavnější z Čechů v této branži. A třicet let má zároveň jeho životní film Amadeus (1984), který natáčel s Milošem Formanem (82) v Praze za dnes neuvěřitelných okolností. Krásná výročí…
Ovšem oscarový Amadeus by vypadal dnes úplně jinak, kdyby se do toho nevložil tehdejší předseda vlády Lubomír Štrougal (90). Komunisti v čele s ideologem Janem Fojtíkem totiž nejprve zakázali natáčet Formanovi v Praze. Bylo nepřípustné, aby úspěšný český režisér, který odešel do Ameriky, pracoval v Československu.
Někdo navrhl, ať se natáčí ve Vídni, jenže ta byla příliš drahá. Nabídli se Maďaři, ať se točí v Budapešti, jenže tam Mozart jaksi nepasoval. Forman a producent Saul Zaentz trvali na Praze. Získání souhlasu se protahovalo, bolševik ve své zabedněnosti si totiž neuvědomil jednu podstatnou věc. „Ukažte mi někoho dalšího, kdo doveze do téhle země, která je ekonomicky v prdeli, dva miliony dolarů,“ zahřímal Štrougal na stranickém plénu. A Fojtík mu musel dát za pravdu. Takové peníze se do rozpočtu pochopitelně hodily.
Film zachraňoval Janoušek, zeť Štrougala
Následovala další rozhodnutí, která komplikovala štábu život. Aby se komunisti pomstili, trvali na tom, že čeští spolupracovníci budou točit za český honorář. „Měl jsem za ten film dostat pětadvacet tisíc korun. Bylo to nesmyslné, za ty peníze jsem pro Američany prostě nemohl dělat. Tak jsem řekl, ať to dělá někdo jiný,“ vzpomíná ve své knize pamětí (Tudy jenom procházíme, 2011) Miroslav Ondříček.
Jenže Forman si opět postavil hlavu: „Bez Ondříčka to netočím!“ A tak novinář Jiří Janoušek (70), tehdejší šéf Filmexportu a především Štrougalův zeť, zase intervenoval. Fojtík skřípal zuby, ale musel povolit americký honorář. Ondříčka, kostýmního výtvarníka Pištěka, architekta Černého a další nakonec vyplácel Zaentz v dolarech.
Okolo natáčení v Československu byl tehdy velký humbuk. V Kroměříži byl problém na zámku, že se tam točilo zakázané Kachyňovo Ucho, ale nakonec se podařilo. V pražském Arcibiskupském paláci získali povolení až po osobní přímluvě u papeže jednoho z Formanových přátel. A oříškem se jevilo i pražské Stavovské divadlo, tehdejší Tylovo. „Potřebovali jsme na všechno hromady razítek. Kdyby nebylo Jirky Janouška, tak ten film není. U Stavovského divadla jsme měli štěstí, že krátce poté procházelo rekonstrukcí. Vrtali jsme do stropu, věšeli jiné lustry, svítili jsme tam svíčkami. Ty svíčky jsem nechal vyrobit až v Itálii. Potřebovali jsme dvouknotové, aby dávaly víc světla,“ vybavuje si Ondříček. Pronájem ovšem tehdy významně pomohl při rekonstrukci divadla.
Tom Hulce si myslel, že je Mozart
Ondříčkova příprava byla velmi precizní. Film vždy svítil a točil v duchu doby. Proto u Amadea se inspiroval např. potemnělými zákoutími Prahy na obrazech Jakuba Schikanedera. Atmosféře filmu to hodně pomohlo. Na jedny z dobových lustrů koupil svítidla v čínském obchodě kdesi v Texasu a dovezl si je do Prahy. Ondříček je nejen v tomto ohledu dokonalý umělec, jiný takový kameraman není. V Londýně si třeba koupil tři objektivy, které světlo svíček věrně přenesly na plátno a na ně natočil celého Amadea. „Zblbli jsme do toho filmu všichni. Tom Hulce se do Mozarta vžil natolik, že se Schafferem, autorem předlohy, v noci v pokoji v Intercontinentalu psali noty na ubrus a do toho dirigovali. Hulce si ke konci myslel, že je hudební skladatel! A to jsme mu pouštěli muziku a dialogy sluchátkem do ucha, které nebylo v záběru vidět.“
Mrtvice z vyčerpání
Vysilující tři roky práce se ovšem podepsaly na zdravotním stavu Miroslava Ondříčka. Uprostřed natáčení v Praze ho stihla druhá mrtvička. „Jím svíčkovou a najednou mi spadla huba na stranu, ukápla omáčka a já nemohl mluvit. S manželkou jsem si dopisoval, na štáb jsem dělal posunky a šeptal. Každý den ráno v pět jsem musel do Motola na kapačky, ležel tam do sedmi a pak mě vezli na natáčení.“ Tak to trvalo měsíc.
Závěrem? Třináct oscarových nominací proměnil Amadeus v devět zlatých sošek. Forman dostal jednu za režii, Pištěk za kostýmy, Černý za výpravu, na Ondříčka se nedostalo, přestože byli všichni přesvědčeni, že Oscara musí dostat.
5 fotografií
