|
Ani po uveřejnění svého příběhu se Marta nerozhodla pro radikální krok. Překvapilo ji však, kolik lidí ji odsuzuje. „Když jsem si přečetla reakce čtenářů, uvědomila jsem si, že mě vidí jako vypočítavou potvoru,“ říká Marta. Podle ní je to tím, že mnoho lidí se do její situace neumí vžít. „Je snadné vykřikovat, že já bych to nikdy neudělala a raději bych umřela hladem. Kdybych žila v Praze, bylo by to asi jiné. Ale tady je situace prostě taková, že práce není a člověk, který ji náhodou má, udělá pro její udržení cokoliv,“ znává Marta na rovinu. Sama zná ve svém okolí hned několik podobných případů. „Jeden můj kamarád spí se svojí šéfovou, která je skoro o třicet let starší. Tu ženskou jsem viděla, vypadá jako krabice. Ale jemu to stejně stojí za to, protože jinde by takovou dobrou práci prostě nesehnal,“ dokazuje Marta, že v nezáviděníhodné situaci není sama.
