Jaroslav Bednář: »Jó, to je náš mysliveček...«

Hokejisté bývají rozmařilí. Někdo miluje drahá auta. Jiný vydělané peníze utrácí na burze. Nebo obchoduje s nemovitostmi. Ale hokejový útočník (29)? Jako by byl z jiného světa. Co mu stačí ke štěstí? Vzít dalekohled, pušku a vydat se do lesa na lov zvěře. Myslivost mu natolik učarovala, že už si s kamarádem pronajal vlastní háj! „Lidi maj různý záliby. Já hrával golf, tenis, ale tohle je úplně něco jinýho...,“ vyznal se Aha! Co jeho koníčku říkají spoluhráči ve Slavii? A co přítelkyně Dara Rolins? I o tom je následující rozhovor.

Před finále jste říkal, že jedete zakrmovat les. Můžete laikům prozradit, co to znamená?
„Končí zima, zvěř nemá co žrát. Tak musíte pomáhat. S kamarádem jsme si pronajmuli kousek revíru za Prahou. A jezdíme ji přikrmovat. Je jí tam hodně, takže se musíte starat pořád.“

To jste si opravdu pronajali les?
„Jo. Za Mělníkem. Máme tam kus háje, o který se staráme. Za třicet tisíc jsme si kvůli tomu koupili Ladu Nivu. Abychom si v lese neničili vlastní auta. Je to sranda, když se s tímhle obojživelníkem brodíte bahnem a přes kopce.“

Kdy začíná lovecká sezona?
„Šestnáctýho května se začíná střílet srnčí. Teď je ale ještě zvěř hájená. Kromě malejch selat nebo škodný.“

Říkal jste, že jedním z důvodů návratu do Česka bylo i to, abyste mohl zažít zimní loveckou sezonu. Měl jste tu možnost?
„Hlavně jsem měl možnost poznat jelenní říji. Nebylo to sice tak výrazný, jak jsem si představoval, ale zážitek to byl. A lovit jsem byl taky. Lovit na sněhu, to je něco...“

Co tomuto vašemu koníčku říká trenér Vladimír Růžička? Nemá o vás strach?
„Dělaj si ze mě prdel. Nejen Růža, ale všichni. Tuhle, když jsem v Budějovicích přihrál na jeden gól, tak všichni na mě: »Jó, to je náš mysliveček...« (směje se). Ale mně to nevadí. Oni vědí, že jsem blázen. A pak jdou do toho lesa klidně se mnou.“

Komu ze spoluhráčů myslivost ještě učarovala?
„Tomáši Žižkovi. Ten byl jednou. A úplně ho to dostalo. Přišli jsme k patnácti prasatům na dvacet metrů. A vůbec o nás nevěděla.“

Přítelkyni Daře se váš koníček také zamlouvá?
„Jo. Líbí se jí, že chodím do lesa. A ne chlastat po hospodách... Takhle to bere. Občas jde se mnou. Ale nevím, jak dlouho ji to bude bavit.“

Asi se taky dobře odreagujete, že?
„Bezesporu. Úplně vypneš. Jako na rybách. Na ně na jaře jezdím s tátou.“

Jak to vypadá, když chodíte na čekanou?
„Sedneš si na posed, kazatelnu. A díváš se. Kolikrát to není ani o tom lovu. Jen sedíš a pozoruješ. Měřím si, v kolik zvěř chodí. A jestli vůbec chodí.“

Chtěl byste se stát myslivcem? Co je k tomu vlastně potřeba?
„Mít povolení k lovu zvěře, zbrojní pas a flintu. Já ale nemám touhu být ve sdružení. Mám rád volnost. Jezdím do svýho lesa. Starám se o to sám, přikrmuju a lovím. A ne, že někam zavoláš, oni ti to připravěj a pak ti prodaj srnce...“

Máte i loveckého psa, rasu Jack Russel Teriér. Doprovází vás?
„Pokaždý. Stačí, když si začnu oblíkat myslivecký věci a on ucítí tu specifickou vůni. Nebo když vezmu futrál s flintou do ruky… Je ve střehu a šílí. Trošku mě teď zklamal v hledání zvěře. Ale na to, jak je mladej, je dobrej. Na jaře už chci vyzkoušet, jestli umí norovat.“

Teď se pochlubte vaším největším úlovkem.
(skromně) „Já toho moc nemám. Jednou bych chtěl pěknýho jelena, srnce nebo medvěda.“

Narazil jste někdy na živého medvěda?
„Ne, to ne. Ale v lesích v Omsku jsou. Jenže my tam hráli v zimě, a to medvědi chrápou...“

Jak vypadá váš běžný den během play off?
„Dopoledne trénink, pak masáž, oběd. Pak podle únavy: Buď si jdu lehnout, nebo vyjedu do lesa, nebo jdeme někam s Darčou. I když ona teď nemá moc času, natáčí nový cédéčko, plánuje turné.“

Půjdete na její koncert?
(směje se) „Když mi nechá volňáska... Ještě nikdy jsem na jejím koncertu nebyl. Jen na firemních večírcích.“

Baví vás chodit na společenské večírky?
„Moc ne. Seběhne se hromada fotografů a já nevím, jak se mám tvářit. Pak na každý fotce vypadám jako idiot. Neumím se smát. Navíc svět celebrit je zvláštní. Spousta lidí si tam léčí mindráky. Ale abych jim nekřivdil, jsou tam i prima lidi.“

Která ze celebrit na vás udělala největší dojem?
„Karel Gott. Byl strašně příjemnej. Má smysl pro humor. A taky ohromnej přehled. Znali jsme se dvě minuty a já si myslel, že ten člověk dělá do sportu... Super lidi jsou taky Hana Zagorová a Štefan Margita.“

Jak na vás teď – během hektické doby play off – reaguje přítelkyně Darina? Poznala, že vám vrcholí sezona?
„Nevím, jestli něco pociťuje. Ale do hokeje mi nepovídá. Stejně jako nepovídám já jí do písniček.“

Tak řekněte, zda jí jste poradcem, když zkouší nové písničky. Žádá vás o názor?
„Je to spíš opačně. Tuhle jsem jí nakoukl do sešitu, kde má texty. A hned vybouchla, abych jí tam nekoukal. Jako by se přede mnou styděla (směje se). Ale já jí jako poradce nejsem moc platnej, muzice nerozumím.“

Zhodnoťte tuhle sezonu. Vyplatil se vám ten předčasný návrat z Omsku?
„Určitě. Jsem šťastnej ve Slavii, dostali jsme se do finále. Klape nám to. V Česku jsem nikdy nic nevyhrál. A teď mám šanci.“

Jste v kontaktu s Jaromírem Jágrem, vaším bývalým spoluhráčem z Omsku?
„Občas si napíšeme. Ale teď není moc čas. On toho teď má v Rangers hodně. V Omsku to s ním bylo skvělý. On je strašně fajn, pohodář. Byla s ním sranda.“

Odkoukal jste od něj něco?
„To ani nejde. Takový hokejisti, kteří by dokázali hrát jako on, nejsou. My dva se nemůžeme rovnat. On je nejlepší hokejista na světě. Spíš mi to dalo jen to, že si jednou vzpomenu, že jsem s ním mohl hrát a trávit tam ten čas.“

Šel byste ještě hrát do zahraničí?
„Teď jsem ve Slavii spokojenej, mám smlouvu i na příští rok. Třeba tady dohraju kariéru. Ale na starý kolena bych klidně šel. Aspoň na rok. Třeba do Francie. Nebo do Španělska, tam jsem viděl stadiony hned u pobřeží (zasní se). To se mi líbilo. Po zápase se jdeš vykoupat do moře...“