Co dnes dělají olympijští vítězové? Zlatý fotbalista z Moskvy František Štambacher: Cvičím generály!

Duklák každým coulem jede totiž ve sportu denně. Šéfuje správě fitness centra při generálním štábu armády na Vítězném náměstí v Praze, kde se cepují důstojníci. „Vlastně cvičím všechny šarže i generály,“ usmívá se »Štambi« a žongluje s merunou. „Oni mají všichni v popisu práce, že se musejí udržovat v kondici, takže nám tady na páse běhal i náčelník štábu Šedivý,“ vypravuje.

František má figuru, jako kdyby s těmi »lampasy« makal dennodenně také. Je jako luk. Co by za to leckterý současný ligista dal... „Chodím kopat za internacionály. To víte, bude mi šedesát, kdybych nic nedělal, tak by to se mnou bylo špatné. A já měl štěstí. Jen jednou v Řecku mi zlomili nohu, jinak jsem neměl vážnější zranění, žádná operace.“

Pouze u vzpomínky na dobu po triumfu v Moskvě se mu trošku zakaboní tvář. „Myslím si, že se to zlato podceňuje. Ano, nebyly tam západní státy (bojkotovaly Hry kvůli vpádu vojsk tehdejšího Sovětského Svazu do Afghánistánu – pozn. red.), ale to nehrálo roli. Vždyť po nás to žádný český mančaft nevyhrál,“ hájí unikátní výsledek party kolem Ladislava Vízka a Jana Bergra.

Pařili a Berger tykal Himlovi

Antonín Himl byl tehdy za komunistů šéfem ČSTV, a tedy tuze mocné kápo ve státě. Ovšem fotbalisté měli po finálové výhře pro strach uděláno. „Slavili jsme v olympijské vesnici, kde se dalo sehnat pití. Samozřejmě, že až do rána, a že jsme se, jak se říká, pořádně unavili. Honza Berger pak Himlovi tykal,“ culí se Štambacher.