Co dnes dělají olympijští vítězové? Zlatý zápasník z Mnichova 1972 Vítězslav Mácha: Jsem slabý jako moucha...

„Chodím po zahradě a chystám se na sečení. Jsem důchodce,“ směje se chlap, jenž býval postrachem žíněnek. „Vypadalo to, že se na mě léta zápasení nepodepsala, ale poslední dobou mám obrovské problémy. Ani doktoři nemohou přijít na to, co se děje,“ postěžuje si. „Něco ve mně nefunguje. Všechno mám prý dobré, ale mně to netráví. Jsem furt slabý jako moucha,“ dodává.

Přitom ještě před dvěma roky trénoval. „A jak mě kluci naštvali, tak jsem jim ukázal, jak se to dělá. Teď mi pach žíněnky neschází. Máme velké zahrady, pokud mi zdraví dovolí, chodím se psem do lesa, chovám holuby. Já mám věcí, že to ani nestíhám. Jsem pořád slabý, a práce přibývá,“ vypráví vítěz olympiády. Nestydí se přiznat, že ten splněný sen v Mnichově probrečel. Jak hrála hymna, byl naměkko. „Ještě dnes, když někdo vyhraje, mám husí kůži a slzy v očích. Já jsem takový blb, no.“

Za svůj úspěch na Hrách dostal poukaz na wartburga, na to se dlouho čekalo. Nyní přibližuje tvrdý sport vnukům. „Jednomu jsou čtyři, sportujeme spolu i zápasíme na trávě. Občas děda vyhraje, ale spíš je to tak na remízu,“ směje se Vítězslav Mácha.

Teroristů se nebál

V Mnichově 1972 zaútočili teroristé na izraelské sportovce a 11 jich zabili. „Bylo to hrozné, ale strach jsem neměl,“ říká Vítězslav Mácha. „Spíš jsem měl obavy, jestli shodím dost kilo. Když teroristé zaútočili, Hry byly přerušené. Nevěděl jsem, jestli se můžu najíst, nebo ne, jestli budeme zápasit. A v jídelně bylo žrádla...,“ odlehčuje vzpomínky. „Nakonec jsem vydržel. Dobře, že jsem se nenajedl.“ Vyhrál!