Co dnes dělají olympijští vítězové? Milena Rezková-Hübnerová je rozpočtářkou: Už 12 let neskáču!
Stále usměvavá, jen při vzpomínce na olympijské vítězství zaslzí. Jejím královstvím je areál v pražské Stromovce. „Jsem na Olympu rozpočtářka, takový lakomec,“ směje se Milena Hübnerová (62), která zlato ve skoku do výšky v Mexiku 1968 vybojovala pod dívčím jménem Rezková.
V ten samý rok jí nabídli, aby na Olympu pracovala a zároveň závodila. „Toho jsem využila, od podzimu 1968 jsem tady od rána do večera,“ prozrazuje. Napřed pomáhala v kanceláři, rovnala knihovnu. Teď »sedí« na penězích. „Nežadoní moc, jsou hodní. A já je mám ráda,“ chválí sportovce.
Práce mezi atlety ji nabíjí. „Mezi mladýma pookřeju. Zatáhnu břicho, narovnám se. Aby si kluci řekli, že baba je ještě čiperná,“ usměje se. Během olympiády na ni padá nostalgie, vzpomíná, fandí. „U televize skáču s holkama, odrážím se s nimi. Říkají mi, že jsem padlá na palici.“
Dokáže rozesmát. Třeba historkou, jak si naposledy skočila. „Ukazovala jsem synovi, jak se skáče stredl. Praskla mi achilovka tak, že byla roztřepená jak koňskej ohon. Už je to dvanáct let,“ vypráví babička dvou vnoučků. Rozmazluje je. No, jako správná babička.
Rusky musela porazit
Při závodě si mezi skoky četla Tři muže ve člunu a měla mrazení v zádech. „To bylo dobré znamení,“ vzpomíná na olympijské Mexiko. O triumf se prala se dvěma Ruskami, dva měsíce po okupaci...
„Já jsem v srpnu 1968 bydlela na Vinohradské třídě, naproti rozhlasu. Všude tanky, měla jsem hrozný strach. Vybavilo se mi to a řekla jsem si: Musíš to skočit, i kdyby sis měla nohu od zadku urvat. To by mi táta neodpustil.“
