Co dnes dělají olympijští vítězové? Veslař Karel Mejta: Za zlato látka na sako!
4 fotografie
Byl u jednoho z největších překvapení olympijské historie! Nejstarší člen čtyřky s kormidelníkem Karel Mejta (84) přivezl z Helsinek 1952 první olympijské zlato pro české veslování.
Dnes žije stále vitální chlapík v Českých Budějovicích. „Zdraví odpovídá věku. V bytě vegetuju s vnukem, dcera nám nakoupí a navaří,“ libuje si důchodce, který většinu volného času tráví na chatě. „Sekám trávu, okopávám záhonky,“ popisuje bývalý olympionik, kterému voda nechybí. Syn Karel se nepotatil a utekl po prvním tréninku od vesla ke karate. „Kvůli potížím s páteří toho musel nechat, ale vnuk Daniel alespoň jezdil divokou vodu,“ utěšuje se.
Veslovat začal za války, ale do úspěšné čtyřky se dostal v roce 1951 jako náhrada za mladšího bratra Miroslava (již zemřel), který šel na vojnu. „Vyhráli jsme všechny čtyři kvalifikace a mohli jet na olympiádu,“ chlubí se důchodce. Ještě předtím bylo třeba dva měsíce učit v Moskvě veslovat Rusy. Oni, samouci! V Helsinkách pak Češi všechny soupeře smetli a druhým Švýcarům nadělili více než 7 vteřin.
„Za medaili jsme dostali čtyři metry látky na osobu. Šikovný krejčí z toho ušil kalhoty a dvě saka,“ říká Mejta, podle kterého posádka musela vybavení včetně trenýrek vrátit. Vlastně získali ještě jedno »ocenění«. Na podzim šli všichni na vojnu. Mejta se snažil v Praze studovat, ale přišla rodina a dvě děti. „Nešlo to utáhnout, a tak jsem skončil jako šéf na pile a později se kvůli práci přestěhoval do Budějovic,“ vysvětluje zlatý olympionik. Za vodou se zavřela voda.
Jezdili na válečné kořisti
Zlato z Helsinek 1952 bylo doslova vydřené. A to třeboňští veslaři nejprve trénovali bez kouče…
Jak jste se připravoval na olympiádu?
„Jezdil jsem vlakem z Hranic na Moravě, kde jsem studoval, do Třeboně na pravidelné víkendové tréninky. Maturitu jsem dodělal po Hrách.“
Skutečně jste neměli trenéra?
„Ne, ale měli jsme z rybníka Svět zkušenosti z gigových lodí sklepaných ze dřeva. Až před olympiádou nás trénovat Franta Barták.“
S čím jste jezdili?
„Dlouho jsme měli vrak a novou loď jsme dostali až na podzim 1951. Byla to válečná kořist z německého klubu.“
Konec jedné fámy
V Helsinkách jim nezahráli hymnu, tak byli pořadatelé překvapení jejich zlatem, píše se v encyklopediích. Není to pravda. „Dostali jsme kytku, medaili do ruky a hymna se hrála,“ vyvrací Mejta fámu. Společně s ním si nejkrásnější píseň poslechli Stanislav Lusk, Jiří Havlis, Miroslav Koranda a Jan Jindra, jenž vedle Mejty jediný ještě žije.
4 fotografie
