Petr Sýkora: Budu táta!

● Útočník Edmontonu nezná krásnější zvuk než tlukot srdíčka
● Aleš Hemský je pro něj ideálnější parťák než Patrik Eliáš

Je šťastný a vše se přenáší i do jeho hry. V týmu NHL Edmonton Oilers je hvězdou. A doma? Tam je středem pozornosti paní Renata, které pomalu roste bříško. „Rodit máme v červnu,“ prozrazuje nastávající otec. Na druhé straně sluchátka se ozve výkřik. „Mates, nech toho! Žere mi oběd, potvora,“ omlouval se. Jeden z dobrmanů dostal chuť na páníčkův gáblík.

Už jste oslavil tu skvělou zprávu, že budete otcem?
„Samozřejmě, vždyť to jen ten nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy měl. Člověku to úplně změní život. Věci, které mi dřív dělaly starosti, mi přijdou nepodstatné. Jdu na zápas, ale přemýšlím, kdy se dítě narodí. Na jméno. Něco se nepovede, a je mi to tak nějak jedno. Absolutně jsem se zklidnil. Strašně moc se těším. Každý, kdo si tím projde, tak ví, o čem mluvím.“

Vedete boj o jména, nebo máte jasno?
„S Renčou jsme si každý napsali pět jmen. V podstatě jsou stejná. Určitě půjde o americké jméno. Na nějakém se dohodneme.“

Znáte pohlaví dítěte?
„Ne, neznáme. To až někdy kolem Vánoc. Takže si dáme ten nejhezčí dárek.“

Už nakupujete výbavu?
„Už máme doma plno věcí. Jenže Renča kupuje všechno na holčičku. Tak jsem říkal, ať taky koupí něco na kluka, že bych chtěl syna. Uvidíme, máme víc věcí na holčičku, takže to asi bude dcera.“

Jak probíhá těhotenství paní? Má chutě na echt české dobroty?
„Chutě tady jsou. Chodíme po baráku a říkáme si, že by bylo nejlepší český jídlo. A uvaříme třeba segedín. Snažíme se udělat všechno, na co má Renča chuť. Ale není to vůbec jednoduché, řada věcí se nedá sehnat. Těhotenství zatím probíhá normálně, zas až tak špatně jí není. Akorát je jí zima, s tím bojujeme.“

Budete rodit v Čechách?
„Začátkem června v Kalifornii, stoprocentně. Ale určitě přiletíme. Hned, jak to půjde. Alespoň na dva měsíce. Tatínkové, maminky, babičky, ti všichni by se zbláznili, kdybychom jim děcko nepřivezli ukázat.“

Chodíte na předporodní kurzy?
„Zatím neděláme ještě nic, ale chci být u toho. Už teď chodím na všechny kontroly, ultrazvuky. Zatím jen slyším tlouct srdíčko, ale je to nádhera. Nejkrásnější zvuk co znám. Úžasné. O tom může člověk mluvit celý den. Je to nepopsatelný pocit, jsem úplně unešenej.“

Přiznejte, je to ve vašem životě pořádná změna, že?
„Je, ale už jsem to chtěl. Nedávno mi bylo třicet. Toužil jsem po miminku už loni, ale Renča dokončovala školu. Jsem rád, že nám to vyšlo takhle brzo.“

Rozplýváte se, skoro se zdá, jakoby vám oblíbená Kalifornie nechyběla...
„Počasí ano. Když jedu z tréninku v Kalifornii, dám střechu dolů a je to něco jiného, než když je tady minus dvacet. Ale jak říkám, hokejově jsem strašně šťastnej.“

Vy jste do Edmontonu jezdíval jako kluk trénovat. Bydlel jste u stejné rodiny. Už vás kontaktovala?
„Samozřejmě, dokonce bydlíme v jejich baráku. Na zimu vždycky lítají do Karibiku. Už si užívají života a nechtějí tady mrznout.“

Našel jste Edmonton takový, jaký si ho pamatujete z klukovských let?
„Je to daleko větší a vyspělejší město. Kvůli oleji. A všechny ceny šly hrozně nahoru. Všude se staví, nové obchoďáky, celé čtvrti. Dřív to byla taková kanadská vesnice. A teď? Velkoměsto.“

V Edmontonu jste porušil nepsanou tradici, podle které se vám začínalo dařit až po Vánocích. Čím to?
„Nevím, ale nejspíš je to tím, že mi trenér hodně věří, posílá mě na situace, ze kterých mohu dát góly, ve kterých chci být. Chodím na přesilovky a hraju s hokejistou, jenž se mi snaží v každé situaci přihrát – s Alešem Hemským. Spolupráce nám funguje.“

Je pro vás Hemský ideálnějším spoluhráčem, než byl svého času Patrik Eliáš?
„Myslím si, že je. Ale je to těžké srovnávat, každý je jiný. »Hemáček« je víc bruslař, dokáže vzít puk za naší bránou, udělat dva nebo tři hráče a tím, že je pravák, snaží se mi přihrát, abych mohl střílet. A »Elí« je střelec. V tom je rozdíl.“

V Edmontonu jste čtyři Češi, jak si vyhovíte?
„Každý je v jiné situaci. Pro Hejdiče (obránce Jan Hejda) je to strašně těžký. Je mu osmadvacet let. Ale to tady nikoho nezajímá. Je to nováček a dávají mu to sežrat se vším všudy. Nehraje a musí dřít na každém tréninku. V jeho situaci sedmého beka bych se nechtěl ocitnout, musí čekat, jestli se někdo zraní. Šmíďákovi dávají šanci, chytil se a patří k nejlepším bekům. Hemáček je Hemáček, ten je v klidu. A já? Zatím se daří...“

Věřil jste, že vám to v Edmontonu takhle půjde?
„Když jsem tam šel, říkal jsem si, že když mě nechají hrát s Horcoffem nebo Hemáčkem, tak se mi bude dařit. To jsou hokejisti, kteří se snaží přihrát. Umí to s pukem. Hned od prvního dne nám dal trenér MacTavish šanci. Třeba v Rangers dostával všechny přesilovky Džegr (Jaromír Jágr) a já musel čekat, až co zbude. Tady je dostávám já.“