Útočník Slavie Stanislav Vlček provokuje letenského rivala i doma a dcera Anetka mu říká…
Tati, nech tu Spartu!

PRAHA – Tak bouřlivé období plné kotrmelců, vzletů a pádů snad ještě neměl. Útočník fotbalové Slavie STANISLAV VLČEK (30) střílí parádní góly, občas se zpovídá disciplinární komisi, vyzkoušel si po letech dres národního týmu a také jaké to je, nemilovanému rivalovi, Spartě, nejdřív nadávat, aby se mu vzápětí musel poníženě omluvit. Poměrně pestrý život.

Jak to všechno snášíte.
„Zvládám to. I když na disciplinárce jsem měl strach. Že mi napaří pokutu sto, dvě stě tisíc a ještě mi dají zápasový trest a já budu stát. Jsem v podmínce, nemohl bych se divit.“

Nakonec se to vyřešilo omluvou.
„Je to dobře, každý asi ví, jak se taková skandování ve sportu myslí a jaký mají skutečný význam.“

Náplastí vám musí být nominace do nároďáku…
„Beru to jako odměnu, za ta léta v lize. Zápas nevyšel podle našich představ, ale já si toho vážím. Zahrál jsem si doma, v Praze, to je bomba.“

V lize jste skóroval šestkrát v řadě, to je unikát.
„Už jsem byl nervózní. Osm zápasů před tím jsem gól nedal. Přidával jsem si na tréninku, pořád střílel na bránu. Pak se to prolomilo proti Kladnu, dorážka na čáře, nic moc gól, ale odstartoval tuhle sérii.“

Máte recept?
„Jo, kdybych ho znal... Jisté je, že potřebujete sebevědomí, to vám tam pak spadne všechno. A klid v koncovce. Teď jsem na pohodový vlně.“

Dáte v Teplicích sedmý gól?
„Bude pro mě důležitější, když vyhrajeme. Co mi bude platný sedmý gól v řadě, když třeba prohrajeme.“

Tak mluví střelec? Má být sobec, jede na svoje triko.
„Ale takový já nejsem. Nechrtím tolik. Raději ještě postrčím balón líp postavenému spoluhráči. Do šancí si spíš nabíhám, nemám zabijácký instinkt v malým vápně. Jsem do tahu, ne na dorážky, i když takové góly se mi taky někdy podaří.“

Máte prý nejlepší fanynky z klubu. S takovou podporou se lehce dávají góly.
„No jo, moje holky, když jsou tady, hraje se mi líp. Když hrajeme od pěti, přijde manželka s dcerami, mají dresy, drží palce a koukají, co táta zase nedal.“

Nevadí vám, že nemáte doma fotbalistu?
„Vůbec ne. Třeba ho ještě zkusíme. Ale zase abych nedopadl jako Martin Hašek, zkoušel, zkoušel a už má doma tři kluky (směje se).“

Bavíte se doma o fotbale?
„No jasně. Hecujeme se, soutěžíme. Starší Anetka hraje tenis, má takovou kartičku a dostává do ní od trenéra známky. A když jdeme v pondělí ráno do školy, kupujeme Sport a Anetka kouká, jakou známku dostal v lize tatí-nek a jaké má ona.“

Vyhrává?
„Samozřejmě že mě většinou trumfne, a to má pak obrovskou radost. Hádáme se, jestli to bylo spravedlivý. Tuhle dostala devítku a já za nároďák trojku, tak to se mi smála. Já moc devítky nedostávám. U ní pan trenér přimhouří oko častěji. Ale já ji nešetřím.“

Jak jí to vracíte? Hodnocení v tisku bývají přísná.
„Je velká fanynka. Má v pokojíčku na nástěnce pořadí klubů, loga se zasouvají do žebříčku, na takové stupínky. A já jí to pořadí měním.“

Zřejmě dáváte Spartu až na konec…
„No přesně tak. Vyměním Spartu a Slavii, aby naše cedulka byla před Spartou. Říkám, že se mi na to jinak špatně kouká.“

Vy jste nenapravitelný. Co když to sparťané budou považovat za provokaci?
„Ale ona se na mě zlobí a vždycky to vrátí zpátky. Poskládá kluby podle toho, jak jsou ve správném pořadí v tabulce. Sparta první, Slavia čtvrtá. Ale to se snad změní.“

Abyste z toho neměl průšvih.
„No doufám, že mě za to pan Károlyi zase nevezme k disciplinárce (chechtá se).“

Jaký máte vztah ke Spartě?
„Jako k největšímu soupeři. Ale v evropských pohárech jim fandím. Asi jako všichni. Radost mám, když v lize prohrají se slabším týmem. Ale to má radost celá kabina.“

Šel byste do Sparty? Shánějí útočníky.
„To by asi nešlo, co? Ale Karla Pitáka chtějí. Říkal jsem mu, udělal jsem ti tam skvělé jméno, slávisti teď na Letné mají zelenou. Po tom mým průšvihu.“

A on by šel?
„Nešel, přece to nevzdá v Salcburku. Karel je bojovník.“

I to morče je holka

BENEŠOV – Když vyráží Standa Vlček k zápasům, dostane tři pusy a jde se na to. Od manželky a dvou dcer. Je to takový malý rituál, jiné snad ani nedodržuje. Útočník Slavie má doma tři holky. Vlastně čtyři, loni o Vánocích přibylo morče – slečna, Miki. „Myslel jsme si, že aspoň to morče bude kluk, abych snížil přesilu holek. Ale pak se z něj taky vyklubala ženská. To je babinec,“ směje se Stanislav Vlček. Podobný případ prý ale prožívá kamarád, záložník Příbrami, Martin Hašek. Má tři syny, a tak chtěl domů aspoň jednu holku, nějakou psí dámu. „A oni taky po čase zjistili, že štěňátko je kluk. Mají místo feny pořádného psa a paní Hašková čelí velké přesile.“

Slávistický kanonýr si ale ani v nejmenším nestěžuje. Zrovna řeší úkoly z počtů. Dva zuby, které pan zubař vytáhl starší Anetce. A nové dresy, které musí koupit. „Holky na nich mají dvanáctku, tu jsem měl po příchodu do Slavie, ale teď už dlouho hraju se sedmičkou. Asi brzy podlehnu,“ povzdychne. Anetka i mladší Natálka si v červenobílých dresech doma hrají, jedí v nich, chodí ven. Tak jim táta půjčuje svůj originální. To pak mají jako noční košile. Až k patám.
Tříletá Natálka se narodila v den, kdy měl odletět do moskevského Dynama, na nevydařené angažmá v ruské lize. Ale porod stihl! „Musel jsem se vrátit z letiště, protože jsem měl špatný víza. A v noci to na manželku přišlo, jeli jsme do porodnice, porodili a ráno jsem mazal už definitivně do Ruska,“ vzpomíná.

STANISLAV VLČEK

> Hrál v Bohemians, Olomouci, Dynamu Moskva a od roku 2004 je ve Slavii
> 4 starty za národní tým
> 77 gólů v 357 ligových zápasech.
> V sezoně 1999/2000 jich dal v Olomouci 13, teď dvakrát po sobě 10 a má se sedmi góly v letošní sezoně našlápnuto ke třetí »desítce« v řadě.
> Disciplinárka: Loni odešli slávisté ze hřiště v duelu s Libercem na protest proti rozhodování sudího. Jako kapitán se z toho musel zodpovídat. Dostal podmínku a rok nesmí vykonávat funkci kapitána. Před pár dny se po verdiktu disciplinárky musel omluvit Spartě za to, že v euforii po zápase skandoval s fanoušky smrt Spartě.
> Rituály: Chodí na hřiště vždy za gólmanem. A šetří si zlaté kopačky. „Už mi praskají, ale musí mi vydržet ještě dvě kola,“ povídá. Zlaté střelky nosí už od loňska.
> Motivace: Ještě jednou zkusit angažmá v zahraničí. Rusko před třemi lety nevyšlo. Do Dynama si ho vzal trenér Hřebík, ale po jeho odvolání pro Vlčka, Haška a Zbončáka nezbylo místo a vrátili se domů.
> Slušný chlapec: „To je moje nálepka, ale moc se mi nelíbí. Jsem spíš nekonfliktní. Raději se směju, než hádám. A někdy řeknu vole. A někdy i další sprostá slova…“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková