Adam Svoboda: Zpátkyv Praze!
PRAHA – Před deseti roky přišel do Prahy jako vyjukaný zajíc. V hlavním městě se nevyznal, měl pár naučených tras a podniků. Raději se nepouštěl do žádných velkých akcí. Teď se hokejový brankář ADAM SVOBODA (28) vrátil coby mistr a vicemistr světa.
A zákoutí staré Prahy má vcelku naučená. „No jo, už je to deset let,“ usměje se. A ještě jedna změna je podstatná – neobléká dres Sparty, teď si ho vytáhl trenér Vladimír Růžička do konkurenční Slavie. „Nečekal jsem, že se do Prahy vrátím,“ říká na rovinu.
Příchod a návrat
1996 – Ještě mu ani nebylo osmnáct, když se stal nejlepším gólmanem ME 18. Chytal v Brně, kde se však nic velkého nehrálo. „V reprezentaci jsme měli trenéry Míška s Hynkem, který vedl ve Spartě juniory. Zeptal jsem se pana Hynka, jestli by se nešlo dostat do Sparty. Slíbil, že se zeptá. Prodal jsem sám sebe,“ směje se.
2006 – V Pardubicích s ním nepočítali, jen na pár zápasů vypomohl. Jenže tam měl smlouvu. Nakonec se ozvala Slavia, trenér Vladimír Růžička chtěl dát mužstvu nový impuls. „Nečekal jsem, že se vrátím do Prahy. Spíš jsem počítal s tím, že půjdu ven. Nečekal jsem, že mě Pardubice do extraligy pustí.“
Místopis
1996 – V té době znal Prahu hodně zlehka. První byt dostal od klubu v Horních Měcholupech. Cestování bylo snadné, autobusem dojel na Háje a metrem na druhou konečnou do Holešovic. Žádné bloudění. „To byla celá moje trasa. Později jsem se stěhoval do Modřan, do garsonky po Jardovi Nedvědovi. To bylo horší. Lehce jsem se začal orientovat v centru, ale měl jsem naučených jen několik tras, jak se dostat domů.“
2006 – Už je to lepší. Zažil pár akcí s nároďákem, a z Pardubic, kde žije, to není do Prahy tak daleko. „Myslím, že se solidně vyznám v centru. Ale když mi někdo řekne ulici bokem, kam se mám dostavit, tak to vůbec. Jedině metrem a podle mapy,“ přiznává a jako známý vtipálek nezapomene dát k lepšímu historku z minulého týdne. „Nastoupil jsem do metra, ještě jsem se koukal na ceduli, a pak jsem stejně jel na druhou stranu. Prostě normální buran,“ zamrká.
Za volantem
1996 – Sparťané v době jeho příchodu měli sponzorské Fordy Fiesta. Malé červené autíčko bylo prvním i pro osmnáctiletého Adama. „Měl jsem jen jednu kolizi, nedobrzdil jsem. Udělal jsem si na čele obrovskou hrču, takže mě tlačila maska. Nebyl jsem připoutaný. Naštěstí jen prasknul nárazník, který jsem nechal zalepit. To by byl průser.“
2006 – Před deseti roky byla dopravní situace jiná. Teď je na komunikacích chaos, mimopražský řidič snadno zpanikaří. „Pořád někdo troubí. U nás na vesnici se nejezdí nijak rychle (smích). Tady se zatáčí bez blinkru, někdo si stále dokazuje, že plná čára není zeď. Zaspíš půl vteřiny na semaforech a už si ťukají na čelo.“
Lákadla velkoměsta
1996 – Praha byla pro osmnáctiletého mladíka neuvěřitelným lákadlem. Učaroval mu především music club U zlatého stromu kousek od Karlova mostu. „To byla moje první pražská diskotéka a nikam jinam už jsem nechodil. Tak se mi tam líbilo.“ U tyčí tancovaly lepé ženy. „Ale nikdy se nestalo, abychom šli odtud rovnou na trénink. To by nám staří dali za uši.“
2006 – Před několika lety založil rodinu a usadil se. Ke zlatému stromu se ani z nostalgie nechystá. „S nároďákem jsme chodívali do hospody V Jámě, nebo Kolkovny. Snad mě slávisti někam vezmou...“
