Jak oslavil 26. narozeniny?
Narodí se mu kluk, nebo holka?
A s kým je podle něj ve Spartě největší sranda?

Fotbal mu jde už zase jako z partesu a navíc bude za měsíc otcem. To je Miroslav Matušovič, který ve čtvrtek oslavil šestadvacáté narozeniny.

Oslavil... Výbuch v Poháru UEFA s belgickými poloamatéry z Waregemu, to není zrovna extra dárek?
„Není, a mě to hrozně štve. Prohrát s takovým soupeřem, to je... Byli jsme favoriti a asi jsme na to i mysleli. Jenže oni nás vyškolili z protiútoků.“

Dal jste si nějaký dárek sám?
„Vůbec na to nebyl čas. I když to teď tak nevypadá, myslel jsem jen na tenhle zápas a mužstvo také. Nic. Žádná oslava, žádné dorty. Navíc to byly druhé narozeniny, které mi vyšly na zápas. A stojí to vážně za to. Před rokem jsme prohráli tři nula na Arsenalu a teď tohle.“

Šestadvacet. Přišel ideální fotbalový věk?
„Hm, teď se asi ukáže, co ve mě opravdu je. Pětadvacet, šestadvacet, říká se to. Ve třiceti už je na dokazování asi pozdě.“


Vypadá to tak. V poslední době jste se pronikavě zlepšil, máte formu jako zvon...
„To musí posoudit jiní. Motám se teď okolo gólů. Chci dokázat Spartě, že mě nekupovala zbytečně a hlavně jsem rád, že hraju v základní sestavě, nechtěl bych z ní zase vypadnout.“

Jako za trenéra Grigy? Za doby, kterou Zbyněk Pospěch odcházející do Liberce, nazval blbou, dusnou náladou na Letné?
„Zbyňa byl přes léto v mančaftu. Byl u toho a měl možnost něco vysledovat. Asi proto to řekl. Víte, za pana Grigy to bylo jiné. On se moc nesmál, nemluvil a my také ne. A bez toho je všechno těžší.“

Právě pro vás, vyhlášeného smíška.
„Ano. Rád se směju. Vždyť jsme přece lidi, nejsme bubliny, které okolo sebe jen chodí. Fotbal je přece pořád ještě sport a zábava, ne?“

Která se na Letnou vrátila s trenérem Bílkem?
„Přesně tak, a především se Sigim (Horst Siegl, Bílkův asistent a věčně dobře naložený kovaný Sparťan – pozn. red.). Před zápasem jde samozřejmě všechna sranda stranou, ale přes týden? Hrozně pomáhá, že s námi oba hrají bago, že vymýšlejí blbosti a vtípky. Tohle potřebuji.“

A k tomu důvěru kouče...
„Přesně tak. Měl jsem s panem Bílkem pohovor. Řekl mi, že fotbal hrát umím, řekl mi co a jak po mě chce. A já se snažím, makám pro Spartu.“

Třeba i pro návrat do reprezentace?
„Řeknu to takhle. Člověk by měl mít vždy jen jeden velký cíl. Tím je pro mě teď hra ve Spartě. Chci být v základu a pravidelně hrát. Reprezentace? Už jsem slyšel nějaké spekulace, ale nic o tom nevím.“

Ovšem, kdyby pozvánka přišla? Trenér Brückner teď zve hráče z ligy...
„Já vím. Jsou tam kluci z Boleslavi, Lafata z Jablonce. Ale co mám říct? Pan Brückner je zkušený odborník, kteří věří svým hráčům a je dobře, že jim věří. Když se mu budu někdy v budoucnu líbit, tak to pro mě bude čest.“

Takže zapomenete na rok 2004, kdy vás nevzal na EURO do Portugalska?
„Vidíte, tohle jsou ty staré fámy. Co se toho navymýšlelo. Dokonce existuje podvodná fotomontáž, jak provokativně líbám Brücknerovu fotku. A já byl přitom šťastný, že jsem s nároďákem mohl vůbec být. Znovu říkám, je to pro mě čest.“

Čili, váš vztah je...
„Není žádný. Pan Brückner je koučem reprezentace a já prostě kopu ve Spartě.“

V nejbohatším klubu v zemi a vy se rád dobře oblékáte, což tím pádem není problém. Máte v kabině roli módního policajta?
„To ne. Jistě, ve Spartě si hráči něco vydělají, takže se na módu docela kouká. Stane se, že si občas do někoho rýpnu: V čem to chodíš, jdi si koupit něco na sebe, jenže podruhé to zase schytám já. Ale s tím oblékáním je to fakt. Utrácím za něj moc, někdy hrozně moc.“

Vyrážíte plenit obchody sám, nebo s přítelkyní Kateřinou?
„Většinou s přítelkyní.“

Dáte na její názor?
„Dám. Poslechnu si její mínění, a pak se rozhodnu sám (smích).“

Když jsme u přítelkyně, proslýchá se, že...
„Za měsíc se nám narodí miminko, že jo? Je to pravda, strašně se těším, ale neprozradím, co to bude.“

Jakou barvu kočárku jste vybrali?
„Dobrá otázka (smích). Jestli růžovou, nebo modrou, co? Ani jednu. Černou. Objednali jsme si kočárek a čekali na něj osm týdnů. Kočárek a fusak, to byly poslední věci, které nám chyběly.“

Neutrální černou? Pro jistotu?
„Podívejte se (rozesmátě), spoluhráč Tomáš Jun nakoupil věci pro chlapečka, a nakonec se jim narodila slečna...“

Možná, že tuhle zprávu vaše nespočetné fanynky opláčou?
„Vím, kam míříte a nebudu lhát. Přízeň fanynek je velmi příjemná. I když někdy trochu zaškodí. Mít jejich přízeň a zároveň hrát špatně, nebo sedět na lavičce, to není moc dobrá věc. A mě se to stávalo.“

Ale to už je pryč. Fotbal vám jde, miminko je na cestě. Co vlastně děláte, když »neděláte«?
„Přijdu domů a odpočívám, teď ani není na nic jiného čas. Nejsem vybíravý. Kouknu se na každý film, můžu poslouchat každou muziku. Anebo jdu s přítelkyní ven. Třeba na ty nákupy.“

To znamená, že přestavba chaty na Moravě je už hotová?
„Ano. Jezdil jsem tam rok každý týden.“

A přiložil ruku k dílu...
„Ne, to ne. Jenom jsem vyřizoval věci okolo přestavby a platil. Radši zůstanu u fotbalu.“

Příběh »chachara« s andělskou tváří

Milovník trendy módy a těstovin Miroslav Matušovič je mistrem republiky s Baníkem Ostrava i se Spartou. V roce 2004 naladil »Matyho« kouč národního mužstva Karel Brückner nominací na EURO v Portugalsku, aby ho nakonec poslal zklamaného domů. V zimě 2004/05 se odehrál jeden z nejsledovanějších přestupů v české historii. Matušovič přišel do Sparty (údajně za více než 20 milionů korun), jejíž fanoušci ho nenáviděli za zdvihnutý prostředníček, který jim kdysi ukázal. Zároveň proti sobě poštval příznivce Baníku. „Chachare táhni,“ slyšel na Letné. „Zrádce,“ prokleli ho na věky v Ostravě. »Maty« šel s kůží na trh, promluvil s »rudým« kotlem. Dokázal si ho udobřit a dnes je nejoblíbenějším hráčem klubu. Vyhrál anketu »Největší sympaťák Sparty«, fanynky po jeho andělské tváři šílí. Za trenéra Grigy nedostával šanci, až po příchodu kouče Bílka ožil a v posledních týdnech je to on, na koho se do Toyota arény chodí. S přítelkyní Kateřinou čeká rodinu a říká si o návrat do reprezentace.

Autor: Petr Němec
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, ČTK