Jiří Raška: Odešel pan Člověk!
Rodina, přátelé a snad i můstky mají vyplakané oči. Smrt olympijského vítěze ve skoku na lyžích z roku 1968 Jiřího Rašky (†70) otřásla všemi, protože odešel vskutku pan Člověk se širokým srdcem, které ho nakonec zradilo.
Dojemná vzpomínka gymnastické legendy Věry Čáslavské (69) hovoří za všechny: „Jirka byl vynikající vypravěč. Při jeho historkách nás všechny braly křeče. Ale byl to i velice citlivý člověk, který by nedokázal nikoho podrazit. Nebyl schopen zákeřnosti.“ Podívejte se, co o sobě a svém životě říkal zesnulý Raška.
O tvrdém tréninku
„V naší době všichni prosazovali silové pojetí. Za běžný trénink jsem nazvedal až pětatřicet tun.“
O penězích
„Dneska sportovci za zlato berou milion, ale to mě nijak nemrzí. Jsem rád, že jsem v té době žil. Se svým životem jsem spokojený.“
O své nemoci
„Srdeční chlopně mi přestaly těsnit, proto tolik kašlu. Krev se mi pořádně neokysličuje.“
O konci kariéry v roce 1976
„Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior, a prohrál jsem s mladým Jirkou Novákem.“
O prémii za zlato
„Za vítězství na olympiádě jsem dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1100 MB jsem jako amatér nesměl přijmout.“
O válce s komunisty
„Podepsal jsem Dva tisíce slov a ředitel fabriky do mě osmapadesát minut bušil abych podpis odvolal. Vyhrožovali, že kvůli mně zruší oddíl, který měl tři sta padesát členů. Ale já si stál za svým.“
O práci ve fabrice
„Pracoval jsem ve Frenštátě jako opravář obráběcích strojů. Lyže a batoh jsem si nechal ve vrátnici a po šichtě jsem šel trénovat.“
O strachu ze skákání
„Někdy byly takové podmínky, že to hraničilo se zdravým rozumem a já se bál. Jenže dole bylo padesát tisíc diváků a skákat se muselo. Když jsem jako trenér vedl deset kluků, tak jsem se bál desetkrát.“