Martina Sáblíková: Někdy si připadám jako magor

„Když jsem hotová, vidím modrý slony.“

Budoucnost českého sportu? Tenistka Vaidišová? Její kolega Berdych? Ach, jistě. Výškař Bába? Samo… Ovšem hit letošní sezony se jmenuje MARTINA SÁBLÍKOVÁ (18)! Věnuje se rychlobruslení a už nikdo nepochybuje – z příští olympiády ve Vancouveru se bude vracet ověnčená zlatem! „Sláva? To se mě netýká. Jsem pořád ta obyčejná praštěná holka jako před Turínem,“ říká. Věčně usměvavá, nic ji nerozhází. Ani to, že v Čechách dosud nestojí hala, kde by mohla trénovat.

Co když se ani letos žádná hala nepostaví? Změníte občanství, jak se spekulovalo?
„To rozhodně ne! (rázně) To si vymyslel nějaký šikovný novinář. Nám by opravdu pomohlo, kdyby se sehnalo víc peněz na přípravu a třeba i povedlo postavit nějakou halu. Vždyť já mám oproti soupeřkám na ledě odtrénováno mnohem míň! Víte, jak vypadala moje příprava na olympiádu?“

Povídejte.
„V Erfurtu jsem spala na hotelu v 18 stupních. Když jsem se před spaním vysprchovala, musela jsem mít na hlavě šátek, na sobě pořádný tepláky a mikinu, abych nezmrzla. Připadala jsem si jako magor!“

Jak to, že jste i v takových podmínkách vybrousila takovou formu?
„To je spíš otázka na trenéra. Ten většinou z legrace odpovídá, že mě třikrát týdně tahá do hospody, kde spolu pěkně popijem. A mně to pak díky tomu jde. (smích) Ale ve skutečnosti nepiju, nechutná mi to.“

Nenapadlo vás někdy se na rychlobruslení vykašlat?
„Naopak! Já jsem si říkala: Když mám takovýhle podmínky, počkejte, počkejte! Dočkáte se, že vás stejně jednou porazím. Tohle mě nabudí, je to skvělá motivace.“

Nedalo by se aspoň z nouze trénovat na zimních stadionech?
„Kdepak. Člověk by si tam mohl stoupnout a jezdit pomalu, ale to vám nic nedá. Kdybych do toho trochu šlápla, křápnu sebou do »manťáku«, protože bych to nevytočila.“

Jak jste se vlastně k rychlobruslení dostala? V Čechách to není příliš oblíbený sport...
„To se musí dva lidi potkat ve správný čas na správném místě. U mě to byli maminka a trenér Novák. Petr k nám jednou přišel se svou ženou na návštěvu a zmínil se, že dělá rychlobruslení. Já jsem v té době jezdila na kolečkových bruslích a chodila s klukama hrát hokej. Tak jsem to zkusila, jednou se stavila na trénink a… Už jsem zůstala.“

Je rychlobruslení drahý sport? Kolik stojí třeba brusle?
„Od patnácti do osmdesáti tisíc. Naštěstí klapačky vydrží docela dlouho. Já mám teprve čtvrtý pár.“

A kde se dají koupit?
„To je horší. Jsou jenom v Kanadě, Americe nebo Holandsku, kde je rychlobruslení národní sport.“

Je těžké se na nich naučit?
„Ze začátku jsem měla problém, hlavně v zatáčkách. Jeli jsme deset kol a já byla schopná každý dvě kola upadnout. Však jsem tehdy byla jedna velká modřina! Trenéři vůbec nevěděli, jestli mě postavit do závodu.“

Umíte i na normálních bruslích?
„Samozřejmě že jsem na nich začínala a chodila s tátou na veřejné bruslení. Mně u nich vadí, že se utahují až nahoru a já v nich mám narovnaný nohy. Připadám si v nich jak na protézách! (smích)“

Oproti soupeřkám jste velmi subtilní. Není to vaše nevýhoda? Nechybějí vám svaly?
„Na dlouhých tratích je to moje výhoda. I pan doktor Kolář, který mě dával do kupy na olympiádě, mi radil, že nemám přibírat. Sice na startech trochu ztrácím, ale zase na dlouhých tratích nemusím tahat s sebou tolik kil. Odstředivá síla u mě taky není taková jako u soupeřek.“

Dlouhé tratě vám jdou, v Calgary jste na 10 000 metrů vytvořila světový rekord. Škoda, že to není olympijská trať…
„To ano, i když zrovna tam jsem po sedmi kilometrech viděla modrý slony.“

Prosím?
„To se u nás tak říká. Třeba, že vidíme růžovýho slona nebo medvěda, který má na sobě růžový fialky a prostě takový…. (smích) Byla jsem opravdu hotová.“

Ale je po sezoně, čas na odpočinek. Chystáte se někam na dovolenou?
„Měla bych jet do lázní nebo k moři. A taky mě samozřejmě čeká škola. Letos jsem měla na gymnáziu v Novém Městě na Moravě maturovat, ale jdu teprve do třetího ročníku. Mám to trošičku posunutý.“ (smích)

Jaká jste studentka? Tipnu, že vám jde tělocvik… (smích)
„To ano, ale jak co. V bazénu jsem schopná se utopit. A gymnastiku taky nemám ráda. Ještě tak skočit přes kozu a udělat kotoul, ale nějaký motání se na hrazdě, to pro mě není.“

Už víte, co budete dělat po škole?
„Chtěla bych jít na fakultu tělovýchovy a sportu. A pak pokračovat v tom, co dělá trenér.“

Co třeba kariéra modelky? Pro časopis Elle jste nafotila kolekci módních snímků.
„To bych fakt nemohla dělat. Musela jsem tam stát na jednom místě tři čtvrtě hodiny a ještě navíc na obrovských podpatkách. Až mě z toho chytla křeč do lýtka! Ale třeba líčení nebo oblíkání, to mě docela bavilo.“

Jste od pohledu velká pohodářka, dokáže vás něco vytočit?
„Můj trenér. S oblibou mě těsně před startem závodu vyruší nebo kvůli něčemu sprdne. Já se soustředím na závod a on mě tím úplně rozhodí! To si vždycky říkám, Ježíšmarjá! Kolikrát bych ho v tu chvíli nejradši zastřelila!“ (smích)

Jaká je Martina Sáblíková…

Martina Sáblíková? Naprosto normální holka z oprýskaného paneláku ve Žďáru nad Sázavou. Omlouvá se s předstihem textovkou za drobné zpoždění, prostě hvězdné manýry jsou pro ni naprosto cizí pojem. „Chcete fotit u nás doma? Když vám nebude vadit nepořádek v mém pokojíčku…,“ varuje rychlobruslařka a zve do plyšáky přeplněného dětského pokoje. Dělí se o něj s mladším bráchou Milanem. Velký kus podlahy zaujímá plastová deska. I na té trénuje. Navleče staré pletené fusekle, klidně každou jiné barvy, složí ruce za zády a už se klouže ze strany na stranu jako na oválu.
Nic ji nezaskočí. Ani to, že zrovna v době naší návštěvy nemá doma svoje brusle. „Půjčím si bráchovy,“ reaguje s úsměvem a o pár minut později už se prohání na místním zimáku v bruslích o tři čísla větších!
Pro novináře ideální partner: Na všechny otázky i prosby reaguje ochotně. Otřepané fráze nebo klišé? To od ní neuslyšíte! A hlavně… Neustále se směje!
Čím jí zaskočíte? Snad jen dotazem na seschlý vánoční stromek smutně stojící v obývacím pokoji ještě v konci března. „Nějak jsme ho zapomněli vyhodit,“ omluvně klopí oči.
Ale v zápětí se už opět nezadržitelně směje…

MARTINA SÁBLÍKOVÁ

Narozena: 27. května 1987, Nové Město na Moravě
Povolání: Rychlobruslařka
Klub: KRS Svratka/Dukla Praha
Trenér: Petr Novák
Úspěchy: čtvrtá na ZOH v Turíně na 5000 m, sedmá na 3000 m, devátá na MS ve vícebojích (2. na 5000 m), světová rekordmanka na 10 000 m, držitelka mnoha juniorských světových rekordů.
Stav: Svobodná, nezadaná. Během olympiády se psalo o vztahu s krasobruslařem Tomášem Vernerem. „Kdepak, to zas novináři pěkně pomotali!“ popírá.
Přezdívka: Pumlíč (podle jedné postavy z večerníčku Potkali se u Kolína – pozn. red.).
Koníčky: Bowling (osobní rekord 128), rychlobruslení, hudba. Ráda nosí kraťasy, tričko a sandály. Nesnáší slavnostní šaty a punčocháče.

Autor: Tomáš KLEMENT
Foto Aha!: Martin PEKÁREK, ČTK