Fotbalová jednadvacítka: Propadák!

Bronz, který lvíčata vezou domů, je hodně slabou útěchou. Ta medaile nemá téměř cenu, když se nepodařilo dojít do olympijského Londýna. „Bronz bez vybojované olympiády je prostě hořký,“smutnil trenér Jakub Dovalil. „O to víc, že soupeře jako Bělorusko, při vší úctě, bychom měli porážet,“ dodal ale vzápětí.

České hvězdičky si musí uvědomit, že nezvládly celý turnaj. Kromě vydřeného vítězství nad Ukrajinou a šťastné výhry nad Anglií v nastavení, to byla bída, nuda a šeď. Prohra se Španěly, Švýcary i Bělorusy. Místy zbabělá alibistická kopaná bez chuti a nápadu.

„Na ten turnaj se hráči postě nedokázali dobře připravit. Bylo tam několik jedinců, kteří tomu mohli dát víc,“ uvažoval Dovalil. Mohl tomu i on sám dát víc? Nesvazovat tým taktikou, nabudit, vyhecovat, rozhýbat. Ani Dovalil to nedokázal. Tak nemoderní fotbal od tak mladých kluků? Je to tristní.

„S formou jsme se nepotkali,“ soudil správně kapitán Bořek Dočkal. „No, že bych si teď měl náladu věšet si bronz na krk, tak to fakt nemám,“ vystihl přesně rozpoložení týmu Marcel Gecov.

Vácha zahrál rukou: Udělal jsem hovadinu!

Přestože to podělali jako kolektiv, mohou si ukázat na jednoho hlavního viníka. Záložník Lukáš Vácha se nechal hloupě vyloučit a nabídl tak výhodu soupeři. V 75. minutě zahrál rukou, dostal druhou žlutou kartu, šel ven. Bělorusové vstřelili v 87. minutě rozhodující gól. Vácha připomínal zlomeného muže, hlas se mu třásl.

„Vím, že jsem udělal obrovskou chybu a klukovinu. Dva roky se tady na něco dřelo a já to takhle ukončil. Beru to na sebe, nemá cenu se nějak obhajovat,“ povídal smutně. V šatně si pak vyslechl své.

„Po tom, co jsem provedl, je normální, aby na mě někdo zakřičel, kritika je oprávněná. Byla to hrozná hovadina.“