Jan Veselý bude hrát v zámoří za Washington: Pusa zn. NBA!
Potlesk na otevřené scéně si vysloužil basketbalista Jan Veselý (21). Do nynějška pivot Partizanu Bělehrad ještě v NBA nesáhl na míč, ale už si získal popularitu u fanoušků.
Když si ho jako 6. celkově vybral v draftu Washington, vstal a políbil svou přítelkyni Evu Koďouskovou (21), také basketbalistku.
„Nechápu takový ohlas na jednu pusu. Eva je má přítelkyně a tohle byl naprosto spontánní polibek,“ kroutil hlavou muž, jenž překonal draft Jiřího Zídka (22.) i Jiřího Welshe (16.). Velké ovace málem vyhnaly Evu ze sálu haly Prudential Center v New Jersey. „Už jsem se zpátky nechtěla vrátit. Ta reakce mě dostala,“ špitla, zatímco se jejich pusa šířila světem.
„Fanoušci se při polibku Veselého dostali do varu. Byl to nejlepší moment draftu pro diváky. Tak takhle se oslavuje v České republice!“ psalo se na webu huffingtonpost.com.
A přidal se i kouč Wizards Flip Saunders. „Janovou největší předností, tedy kromě líbání, je síla, s jakou hraje. Má obrovské nasazení, je neskutečný atlet,“ smál se trenér Washingtonu, podle něhož by mohl Veselý skvěle doplňovat loňskou jedničku draftu – rozehrávače Johna Walla.
„Jeho hra se mi hodně líbí a snad k němu budu pasovat,“ culil se šťastný Veselý, který by se rád vedle NBA prosadil i v soutěži smečařů.
Táta Veselý: Jsem na syna hrdý!
Na svého syna je pyšný právem, vždyť se dostal do NBA. „Jsem hrdý na to, co dokázal,“ říká Jan Veselý starší, ředitel jedné ostravské základní školy. A prozradil něco o Honzových začátcích.
Kdy si váš syn začal hrát s míčem?
„Já jsem hrál basket v Huti a bývalá manželka hrála za tehdejší NH Ostrava volejbal. Honzu jsme si předávali na trénincích. Pobíhal tam i při zápasech, později si pinkal s balonem.“
Vzpomenete si, kdy začal poprvé házet na koš?
„Tak ve třech letech už to zkoušel s driblingem a házením. S volejbalovým míčem, byl lehčí.“
Nechtěl se někdy na basket vykašlat?
„Když z Příboru přestoupil do Snakes Ostrava, měl půlroční období, kdy tam nechtěl jezdit. To bylo přemlouvání, scény, pláč, že nepůjde, že se mu tam kluci smějí a podobné řeči.“
Ale vydržel...
„Za půl roku si zvyknul, a když jsme se ho ptali, jestli se nevrátíme do Příboru, tak koukal, co blázníme.“
Kdy jste začal tušit, že by z něj něco mohlo být?
„Jak přešel do Ostravy, tak jsem si myslel, že by to mohlo vyjít. Sice měl vláčné pohyby, ale bylo vidět, že cit pro míč má. Jen musel skloubit výšku s rychlostí.“