Pět let starému trestu za ránu rozhodčímu pardubický bek neutekl. V pátek ale chystá velký návrat!

„Vůbec jsem si to neuvědomoval,“ vzpomíná teď obránce hokejových Pardubic ALEŠ PÍŠA (29). Potrestali ho. Přísně. Patnáctkrát v extralize bez zápasu. Raději odešel. Do NHL, pak do Ruska. Myslel, že se zapomene... Nezapomnělo. I když mu trest zkrátili na osm zápasů, pořád platí. I po pěti letech. Už to ale nebude dlouhé čekání: Příští pátek proti Liberci si zase zahraje. „Konečně,“ těší se.

Jak vám je, když se všichni chystají na zápas? A vás čeká individuální program?
„Trénuju navíc. Jen se těším, až to přijde. Už jen jediný zápas. Jen jsem trochu nervózní z těch rozhodčích. Abych zase neměl střídačku naproti...“ (usmívá se)

Je vám líto, že nemůžete s týmem jezdit od začátku sezony?
„Líto... Líto mi to není, protože jsem dostal trest, kterej si musím »odsedět«. I když je pět let starej...“

A pořád platí. I když vám ho stáhli na polovinu.
„Posílal jsem na svaz dopis, jestli to nejde odpustit. Ale odpověděli mi, že v žádným případě. Aspoň že to zkrátili na těch osm zápasů.“

Zdá se vám ten trest přísný? Váš trenér Říha řekl, že po tak dlouhé době stačilo udělit dva tři preventivní zápasy...
„Možná na tom něco bude. Moc dobře si uvědomuju, co se stalo. A svým způsobem jsem byl potrestanej už v tý sezoně. Měl jsem šanci jet na mistrovství světa. A tím mi to zakázali.“

Hrálo se v Německu a Česko vybojovalo zlato...
„Lidi mi dodnes říkají: Tam jsi mohl jet a taky ho mít. Ale tenkrát mi to nedošlo. Teď mi to je líto.“

Vraťme se k tomu momentu před pěti lety. Co si z toho pamatujete?
„Úplně všechno. Jako by to bylo včera. Trefili jsme vítkovického brankáře pukem do hlavy. A hlavní rozhodčí to nezapískali. Jeli jsme za nimi, ale čároví nás začali odstrkovat. Silně. Bylo tam dost emocí. A najednou to přišlo...“

Praštil jste ho.
„Ne nijak pořádně. Vím to. Žádná rána, jen takový škrtnutí. Po dvou vteřinách šel k zemi. Koukal jsem se na to potom na videu.“


Bylo to pěstí?
„Ne, ne. Opravdu jen škrtnutí. Protože (spoluhráč) Jarda Kudrna mě zezadu držel.“

Hned vám došlo, co se vlastně stalo?
„Nepřemýšlel jsem o tom. Těch emocí tam bylo opravdu hodně.“

Jak vám po tom bylo, když jste si to uvědomil?
„Nepříjemně. Vyhrožovali mi distancem na dva roky. To bych měl po kariéře. Bylo by těžký se do toho dostat zpátky. Nakonec to dopadlo »dobře«.“

Jak se na takový okamžik zapomíná?
„Myslel jsem si, že se na to dá zapomenout. Ale teď vím, že nedá.“

Po incidenu jste říkal, že nejhůř to nesl váš otec. Dokonce ho postihl infarkt...
„To je pravda. Není to na sto procent, ale asi mu to k tomu hodně »pomohlo«. Ale teď už se mu daří dobře. (klepe prstem do stolu). To nejhorší má za sebou. Hned v autě po zápasu mi v autě říkal, že jsem magor. A jestli si vůbec uvědomuju, co jsem udělal. Zlobil se. Ale já si to furt neuvědomoval...“

Potkal jste se během těch uplynulých pěti let s rozhodčím Cambalem?
„Ne. Ani jednou.“

Nestálo by to za to? Vrátit se k tomu, vyříkat si to...
„Když se potkáme, nebudu s tím mít problém. Ale je to stará záležitost. A už uzavřená.“

Jak od toho incidentu přistupujete k rozhodčím? Máte v sobě nějaký blok? Hlídáte se?
„První dva roky jsem s tím neměl problémy. V NHL vůbec, v Rusku ze začátku taky ne. Až pak ve Voskresensku jsem párkrát vybouchnul.“

Dostal jste se někdy do podobné situace jako před těmi pěti lety?
„Teď na přípravném turnaji v Popradu. Ale ta myšlenka, že by se to zase mohlo stát, se hned objevila. Udržel jsem se. Mám to v hlavě, nic se nestane. I když to bude těžký. Když teď vidím, jak se některý zákroky pískají...“

Nelíbí se vám rozhodování soudců?
„Nelíbí.“

Nebojíte se, že se to může přihodit znovu?
„Ten úder rozhodčímu? Do budoucna nevidím, ale budu se snažit, aby k tomu už nedošlo...“

Do Pardubic se vracíte po pěti letech. V klubu se toho hodně změnilo, že?
„Je to na úrovni. Já odcházel, když byl starej zimák. Teď tu je úplně nový prostředí.“

Uvažoval jste, že ještě zůstanete venku?
„Některé nabídky se objevily. Ale já chtěl domů. A když se ozvaly Pardubice, neváhal jsem. Jinam bych nešel, to bych radši zůstal v Rusku.“

Věděl jste při podpisu smlouvy, že tam máte ten patnáctizápasový trest?
„Vůbec. Myslím, že to nenapadlo nikoho, ani pana Kusýho. Podepsala se smlouva. A pak to někdo vyhrabal. Musel jsem se s tím smířit. I když to bylo po pěti letech. Je to dlouhá doba, mohla tam být nějaká promlčecí lhůta... Nejdřív jsem myslel, že ten trest platí na následující sezonu. A ono to bylo na pořád...“

Patnáct zápasů trestu dostal i Pavel Kubina za to, že nařkl rozhodčího z uplácení. A vzbouřil se.
„Jenže já nejsem v postavení Pavla Kubiny. Musel jsem přijmout, co mi dali.“

Nehrajete, a přitom jste podle odhadů se 7,5 miliony korun platu nejlépe placeným hráčem soutěže. To je zvláštní, že?
„Tenhle žebříček vyšel ve Sportu. Jsou to jenom jejich odhady.“

Takže špatný odhad?
(směje se) „Dá se říct, že jo.“

V jakém směru? V částce 7,5 milionu korun? Nebo pouze v tom pořadí?
„Jsou tady líp placení borci.“

Jste pro zveřejňování platů hokejistů?
„Nesouhlasím s tím. Žiju v malým městě. Ta závist tu pořád je. Stačí malá krize, třeba jen týdenní, a pak posloucháte: Vyděláváš tolik peněz, a hraješ tak mizerně. Výpadek formy má přitom každý sportovec. Nepotřebuju, aby takhle na mě lidi řvali.“

Setkal jste se někdy se závistí?
„Závist je na každým rohu. Lidi vám dají najevo spoustu věcí. Mám z toho strach.“

Dva roky jste působil v NHL? Je to pro vás už uzavřená kapitola?
„Chtěl bych to tam ještě zkusit. Na rok. Nebo dva. Láká mě to. Líbí se mi ta soutěž. I život v Kanadě nebo Americe. Je to jiný než v Rusku.“

Kouč Říha: Jsme proti sobě

Zelený dres si v Pardubicích při tréninku oblékají hokejisté, kteří nemohou hrát zápasy. Obránce Aleš Píša ho má. A mezi spoluhráči v něm září jako Polárka na nebi plném obyčejných hvězd. „Jsme sami proti sobě, že Aleš nemůže hrát,“ krabatí čelo trenér Miloš Říha, který jeho tréninkové snažení pečlivě sleduje z tribuny. „Je to výjimečný hráč. Pro nás. I pro nároďák...“Říha spolu s vedením Pardubic bojoval za prominutí Píšova trestu. Jako hlavní argument uvádí dobu, před kterou byl obránce za inzultaci rozhodčího potrestán. „On už si to dávno uvědomil. Jako první. Patnáct zápasů je hodně. A osm taky. Měli mu dát stop na jeden dva. Aby si jen uvědomil, že se vrací do extraligy. Tohle je ale zbytečný,“ dodává Říha. „I když teď už to uteče rychle. Ještě jeden zápas. A pak ho nasadíme.“

Autor: Radek Lain
Foto Aha!: Martin Pekárek, ČTK