● Proč mu říkali Bon Jovi?
● Jaké to je s gejšou?
● A jak se dělá suši, maki a nigiri?

, špílmachr, osobnost i klaun fotbalových trávníků. Nezamířil podle očekávání do Teplic ani do Jablonce, jak se psalo, ale do Sparty. Do týmu, kde si před třinácti lety připsal první ligový start. Kde také vyrostl a kam se později vždy toužil vrátit. Za sebou má ale angažmá v japonském Kóbe, a tak se rozhovor naposledy stočil na exotické téma. O fotbalu tedy až příště. Své vtipné odpovědi prostřídal s naoko vážně míněnými. U Pavla Horvátha totiž nikdy nevíte…

Prozradíte, co jste si z Japonska odvezl?
„Jen mrňavej kufr se svrškama. A čekám, až manželka všechno přiveze.“

Řekněme spíš, jakou zkušenost jste tam udělal.
„Myslíte životní? Naučil jsem se japonsky a trochu anglicky. Zvolnil jsem, získal nadhled a zklidnil se.“

Dobře, tak povězte, co všechno naskládáte do kontejneru, který za vámi dorazí?
„Motorku, co jsem vyhrál, a asi tři sta plyšáků, co malá za ty dva roky nashromáždila. A pár suvenýrů. Nevím přesně, bude to tam skládat manželka Jana.“

Jak máte silnou motorku?
„Čtyřstovku kawasaki, docela žihad lo.“

Vy máte na tak silný stroj řidičák?
„Nemám, ale umím na tom jezdit. Řidičák už je detail, to se dořeší.“

Budete na motorce jezdit na Spartu na tréninky?
„To snad radši ani ne, to by mě hnali. Ale na chalupu pojedu, až bude čas.“

Říkal jste nedávno, že by si pětiletá Adriana zasloužila sourozence. Ale podmínil jste to návratem domů. Začnete s pokusy o rozšiřování rodiny?
„Až se Jana vrátí, tak si na sebe asi chvíli času najdeme. Ale jestli se to hned povede, to nezaručuju. Až to přijde, tak to přijde. Teď hlavně, aby přišla forma fotbalová. O tu doma se nebojím (chechtá se)…“

Prozraďte, jaké jsou Japonky?
„Především je jich strašně moc. A najdou se mezi nima hezký holky. Ale když ony jsou od hlavy k pasu, nebo pod pás, pěkný, ale nohy mají většinou křivý.“

Neurazí se, až jim tohle někdo přeloží?
„Vědí to o sobě a je to pravda, tak proč by se urážely?“

Jak to, že mají křivé nohy?
„Odmalička posedávají po zemi. Rodiče je tahají na sobě v šátcích na zádech a na břiše, pozdě chodí, tak mají zkrátka křivý nohy.“

Měl jste tu čest potkat se s gejšou?
„No jasně, každou chvíli. Ale představa, že to jsou jako u nás ty paní, co se nabízejí, je mylná. Jde o společnice, které vás pobaví v baru, pokecají s vámi, nalévají pití a pouštějí karaoke. Ve vší počestnosti.“

Zazpíval jste si taky karaoke?
„Jasně, jak pustí hudbu, letím hned k mikrofonu. Tuhle mi pár dní dokonce říkali Bon Jovi. Pak jsem i zpíval japonsky, tak to docela koukali.“

Jíte už lépe hůlkami než příborem?
„Jedli jsme skoro všechno hůlkami. I špagety, všechno. Snad jsem ale příborem nezapomněl. Přinejhorším máme ruce, tak snad hlady neumřeme.“

Nezapomněl jste jíst bůček a tatarák?
„Trochu z toho mám strach. Jedl jsem poslední dobou moc slušně a zdravě, zhubnul jsem. Ale snad mi tohle vadit nebude. Po zápase to zkusím.“

Umíte připravit suši?
„Určitě bych to nějak zvládl. Suši, maki i nigiri. Ale třeba zabalit rýži do řas, což je to maki, to už je složitější. Rozsypává se to, chce to zručnějšího člověka, než jsem já.“

Co teď frčí v Japonsku? Před časem to byl Mickey Mouse.
„Teď je hitem iPod, kapesní přehrávač. Má to devadesát ze sta lidí ve vagónu. Všichni mají sluchátka a jen házejí hlavou. Ve vlaku nebo v metru si v Japonsku nepokecáte.“

Vy to máte taky?
„Jasně. Tři.“

Proč tolik?
„Kupoval jsem pořád s větší a větší kapacitou. Na ten poslední se vejde i celej film a tisíce písniček. Je to dobrý do letadla. A já se sluchátky v uších i běhám.“

A co vaše vášeň pro mobily? Rozšířil jste sbírku?
„Ani ne. Měli jsme ale letos videomobil, tak jsme si vždycky volali s Janou a koukali jen tak na sebe (smích)…“

A vaše pověstné vtípky? Vyvedl jste jimi Japonce?
„Milovali to, smáli se tomu. Polévání studenou vodou, solení kafe, takový blbiny. Moje skupinka, tak pět šest lidí, ty to bralo. Těšili se na to.“

Koho vyvedete ve Spartě?
„Znám pořádně Rézu, tedy Honzu Rezka. Tak toho prvního. Ještě trochu Blážu, toho ze Slavie. Vtípky přijdou, ale nejdřív musím něco hrát. Jinak by to bylo trapný, že jo?“

Půjdou k Tygrovi?

Do Sparty se měl vrátit dvakrát. Jednou z tureckého Galatasaraye, podruhé z Teplic. Pokaždé byl ale pro letenský klub drahý. Teď, za necelých deset milionů korun, přichází Pavel Horváth z japonské ligy. „Těším se, chci vyhrát konečně titul,“ věří fotbalový režisér.

Že ho budou nenávidět slávisté kvůli tomu, že se nevrátil do jejich řad, vůbec neřeší. „Myslím, že mají svých starostí dost. A rádi asi nejsou ani v Teplicích. Ale já si musím všímat spíš sebe, abych něco hrál,“ mávne rukou. Když v roce 1993 odcházel do Jablonce, měl za sebou jeden ligový start za Spartu proti Drnovicím. „No, to jsem byl úplný ucho. Pepovi Chovancovi jsem nejdřív vykal. A Jirkovi Novotnýmu mlel něco o tom, jak ho uznávám, že je superhráč. Byla tam i další esa jako Horst Siegl, Michal Bílek, Martin Frýdek, Petr Kouba, ve Spartě nebyla šance se chytit,“ zavzpomíná.

Tehdy se zápisné platilo U Tygra, chodil celý tým a Sparta bývala skutečně parta. Památná je historka, kdy se v téhle proslavené pražské pivnici »Horvi« vsadil o stovku, že sní zubní pastu. Nasoukal ji do sebe, a kasíroval. „Tehdy mě docela překvapilo, že stovku dali všichni. Přitom já myslel, že stovku mi dají dohromady.“ Současné Spartě by zřejmě neškodilo posedět zase někdy U Tygra…

Pavel Horváth

Narozen: 22. 4. 1975
Výška/váha: 178 cm/78 kg
V lize: 211 zápasů, 42 góly
Hrál: ve Spartě, Jablonci, Slavii, Sportingu Lisabon, Galatasaray Istanbul, Teplicích, Wisselu Kóbe.

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, Marsfoto