Jiří Vykoukal: Už jsem doma tady!
Vyjde před halu a u Vltavy si bezdomovci rozdělávají v mrazu ohýnek.
Jenže hokejový obránce Jiří Vykoukal (39) není v Praze a nemá po tréninku na Spartě, jak tomu bylo 12 sezon. Těsně před koncem úspěšné kariéry opustil jediný klub, za nějž dosud doma hrál a šel do Českých Budějovic. Naposledy si zahrát play off. »Jeho« Sparta už v něj ztratila naději.
V extralize patří k nejzkušenějším mazákům. Přesto se z něj pondělním přestupem stal bažant, který se teprve seznamuje se zákony nového klubu. Jako když v 18 letech poprvé přišel na Spartu. „Ani nevím, jestli se tady v kabině může fotit,“ brzdí fotografa a raději se jde zeptat spoluhráčů. A vyzvídá dál: „Je odsud lepší na Prahu jet přes Tábor, nebo přes Písek?“
Na svém místě v kabině už má jmenovku s logem, s nímž si ho nikdo nikdy nespojoval. Vždyť platilo Vykoukal=Sparta. Jenže teď zní rovnice Vykoukal=České Budějovice. „Už jsem si na to zvykl. Teď se prostě snažím odvést nejlepší práci tady,“ povídá.
A adaptoval se se vším všudy. Ve středu dokonce vyrazil na poznávací procházku po městě. „Zašel jsem na náměstí, už se tu vyznám,“ hlásí. Kupodivu jej prý nikdo nezastavoval. „Zase tak známej nejsem, aby mě lidi poznávali,“ směje se. Zatím složil hlavu v penzionu kousek od haly. „Byt si teprve musím sehnat,“ plánuje.
V kabině se sešel se starými známými, s nimiž získal na Spartě nedávné dva tituly: potkáte tu kouče Výborného, obránce Ptáčka, útočníky Kašpaříka, Langhammera a Podlešáka. Stadion ale zůstal v Praze, i se zaměstnanci. „Se všemi jsem měl výbornej vztah. Člověk tam zažil spoustu krásných věcí, na který si rád zavzpomíná. Ty tituly...“ zasní se.
Co čert nechtěl: dveře sparťanské kabiny se za ním ještě pořádně nedovřely a dnes se na stadion vrátí znovu. V dresu soupeře. „Nervozita asi bude,“ tuší. „Ale určitě byli lidi, kteří uvítali, že jsem ze Sparty pryč. Nemůžu po každém chtít, aby mi fandil,“ překvapí.
Brzy jej čeká další stěhování: po sezoně za hokejem udělá tlustou čáru a vrátí se do rodné Olomouce, kde bydlí jeho rodina. „Ani jsem nepřemýšlel o tom, co budu dělat dál,“ povídá. Stejně jako nikdy nepomyslel na to, že jednou bude hrát proti Spartě…
