Tomáš Řepka: 5 let ve Spartě a už zaplatil... Pokuty za MILION!
Je to právě pět let, co se vrátil na Letnou. Na české trávníky vpadl jako velká voda. Prožil si vzestupy i pády, proslul několika incidenty.
Osobnost a kontroverzní postava českého fotbalu. Je nabíledni, že bez stopera a kapitána Sparty Tomáše Řepky (37) by to tak nějak nebylo ono.
Tomáši, bilance pěti let je následující: dva tituly, dva poháry, loni v létě ještě Superpohár. Je to hodně, nebo málo?
„Na to, že jsme Sparta, je to asi málo. Ale když vezmete v potaz současné ekonomické možnosti i rychlou hráčskou obměnu, tak je to asi dobré. Já jsem spokojený.“
Prožil jste víc radosti, nebo zklamání?
„Asi víc radosti. Měli jsme double, loni další titul, pak postup ze skupiny Evropské ligy, je toho víc pozitivního.“
Zklamaný nejste?
„Ale to víte, že mě toho hodně mrzí. Třeba mé vystoupení s Bestou v zápase s Brnem. Kladu si za vinu, že jsem Spartu připravil o titul.“
Vrátil byste to?
„Vrátit to nejde, proč se trápit.“
Když jsme před pěti lety dělali před vaším návratem rozhovor, říkal jste, že lidi žádné velké divadlo, žádný váš zkrat neuvidí. Že jim nedáte šanci...
„A dal, co? Ale hodně jsem slevil, dřív jsem byl větší poděs. Kdo mě zná, ví, že se mnou bylo peklo.“
No to muselo být něco...
„Svá extempore mám, nejsem z toho šťastný, ale dávám si pozor. Vždyť loni jsem odehrál osmadvacet zápasů.“
V téhle sezoně jste plivl na Volešáka.
„Já vím, hrozná blbost.“
Jako kluk jste taky býval takový?
„Rázná povaha, to jsem vždycky byl. Hrával jsem za starší kluky, měl jsem od nich drsnou školu.“
Užijete si jaro? Třeba je to vás poslední boj o titul.
„Chci si to užít. Šance tady je, hrajeme i Evropskou ligu s Liverpoolem, bude to zajímavé.“
Pořád se umíte vyhecovat?
„Neumím, mám s tím práci. Na každý zápas hledám speciálně motivaci. Není to znát, ale kolikrát se dostanu do zápasu třeba až v padesáté, šedesáté minutě.“
A do té doby jedete na půl plynu?
„To ne, ale v hlavě zápas ještě nemám. Odkopu to, neudělám chybu, není to vidět, ale já to tak cítím.“
Jste tak rutinovaný profík, že to jde samo?
„Nevím, asi. Ale mrzí mě to, proti slabším soupeřům se chytám později.“
Proti Slavii nebo Baníku to je asi jiné, co?
„Jistě, jde o soupeře.“
Uvědomujete si, kolik jste zaplatil za pět let na pokutách za své výstřelky?
„To vážně nevím.“
Půl milionu?
„Néé, to víc. Určitě přes milion korun.“
To je rána.
„To je. Ale je to tak, prožívám fotbal, hraju naplno, mám svá extempore, ale o tom jsme mluvili.“
Co bude, až skončíte? Za rok, za rok a půl.
„Třeba i za půl roku.“
Zdravotně jste v pořádku, je snad důvod končit?
„Zatím asi ne. Dokud držím pohromadě... Měl jsem drobná zranění, pár hloupostí. Ale až přestanu hrát, můžu se úplně rozpadnout.“
Nebudete sportovat?
„Asi ne, jsem lenoch. Možná ztloustnu.“
To si vážně myslíte?
„Naše valašská rodina, to je samé jídlo, slivovička, rádi se napapáme, jsme kulatější. Stát se to může.“
Zvykáte si na to, že jste celebrita?
„To já ale přece nejsem. Kdo je v téhle zemi celebrita? Gott, Bílá?“
Jste přece se známou modelkou Vlaďkou Erbovou.
„Já ji neberu, že je modelka, celebrita. Kvůli tomu s ní přece nejsem. Ale beru to, že když někam jdeme, tak nás fotí.“
Přežijete to?
„Vadí mi to, ale naučil jsem se s tím žít.“
Zažil jste i zlom v životě, rozpadla se vám rodina, ale máte nový vztah. Berete to jako nový impuls?
„Impuls to je. Je to pěkný, ale takové životní zvraty přinášejí i hodně nepříjemných věcí. Jenže tak to má asi kdekdo v téhle zemi, ne? Nechci to ale dál rozebírat.“