Dominik Hašek: Jako v Naganu!

• Před odletem do zámoří musel Dominator držet dietu

• Ale teď má svých 78 kilo, jako během zlaté olympiády

• Do Detroitu si bere navíc jen alba, musí zařadit fotky

• Vrací se do klubu, od kterého si nevzal 66 mil. Kč

Stanley Cup. Touha po něm žene hokejového brankáře DOMINIKA HAŠKA (41) stále dál. Nebýt zájmu Detroitu, kde slavný pohár v roce 2002 získal, asi už s hokejem skončil. Teď má novou motivaci, a tak dře, pot z něj na trénincích teče proudem. Občas se vzteká, to když pustí puk za svá záda. Ale jinak je spokojen, zhubnul, dostal se na svou naganskou váhu. Těsně před dnešním odletem prozradil, proč si od Detroitu v roce 2004 nevzal tři miliony dolarů (cca 66 mil. korun).

Máte za sebou pět týdnů přípravy na novou sezonu, už patnáctou v zámoří. Nemáte všeho plné zuby?
„Po tréninku ano, ale večer se vždycky dobře najím, vyspím a ráno budu zase v pořádku připravený na další trénink.“

Těšíte se na kemp Detroitu?
„Tak na kemp se netěším nikdy, to je nejhorší část sezony. Zvlášť první týden, kdy se jen trénuje a nehraje. Kemp rozhodně není něco, na co bych se těšil. Beru ho jako nutné zlo.“

Na co po probuzení myslíte jako první?
„Na trénink určitě ne, když vstávám, tak se spíš těším, co si dám k snídani. Až teprve potom myslím na trénink. Příprava k tomu patří. Když jsem se rozhodl, že budu hrát ještě příští rok v takovém mužstvu, jako je Detroit, tak musím udělat v přípravě všechno. A ty dva tréninky denně? Zvládám to, což je nejdůležitější.“

Mnozí mají po čtyřicítce sklon k tloustnutí. Jak je možné, že jste stále tak štíhlý?
„Děkuju. Já jsem s váhou nikdy neměl problémy. Ovšem letos jsem držel něco jako dietu, když to mám pojmenovat. Hlídám se víc, zhubnul jsem asi čtyři kila. Kdyby mi ta váha vydržela tak přibližně tolik, co v Naganu. Kolem 78 kilo. Kdybych si to udržel celou sezonu, byl bych rád.“

Máte tedy život bez sladkostí?
„To se nedá říct, ale víc se hlídám. Bez sladkostí to nejde, ale nesmí si člověk dát dortík v deset hodin večer.“

Je něco, co jste v tréninku nesnášel, ale víte, že to prostě k němu patří?
„Běhání bez balonu. Nesnášel jsem, když se musely běhat mosty kolem Labe v Pardubicích. To jsem dělal, že jsem musel. Za trenérů Uhra a Fraňka. Teď spíš jezdíme na kole.“

Takže tyto dva trenéry nemusíte...
„Ne, nic proti nim, jenom proti těm mostům.“

Jaký máte pocit z tréninku? Daří se?
„Jsem spokojený, jsme teprve druhý týden na ledě. Člověk nemůže říct, že je ve formě, to nejde. To přijde, až budu trénovat s nejlepšími hráči. Beru to tak, že si svaly zvykají na zátěž, třísla drží. Myslím, že do tréninku přijdu dobře připravený a než začne sezona začátkem října, tak bych měl být už v plné formě.“

Jsou momenty, kdy vám leze hokej krkem?
„Vůbec ne, takové věci mě nenapadají. Samozřejmě, že toho mám občas plné zuby, během tréninku koukám na hodiny, kdy to skončím. Ale rozhodl jsem se hrát a jsem rád, že jsem tak učinil.“

Jste ve spojení s někým z Detroitu?
„Byl jsem hlavně po podpisu smlouvy. Mluvil jsem s Cheliosem, Lidströmem, Langem. Dá se říct, že s těmi, se kterými jsem hrál, jsem v kontaktu. Poslední týden jsem s nikým nemluvil, ale za pár dní se uvidíme.“

Nováčci v týmu musejí pozvat spoluhráče na večeři, drink. To se vás asi týkat nebude?
„Na tohle jsem nemyslel. Nevím, jestli budu braný jako nováček. Kdo ví.“

Váš agent Rich Winter prozradil, že jste Detroitu vrátil z platu tři miliony. Proč?
„To bylo v roce 2004. Já se zranil. Ta sezona byla výjimečná. Oni mě vzali vlastně potom, co jsem rok nehrál. A potom, když jsem se zranil a bylo jasné, že víc než půl sezony nebudu hrát, tak jsem jim řekl, že to nechci. Když nemohu hrát, ať si to nechají. Že mě platili dobře před tím. Pro mě to nebylo v ten moment důležité. Vlastně jsem nic nevracel. Ničeho nelituji a shodou okolností mě možná majitel proto teď vzal zpátky. Ale na to jsem nikdy nemyslel, že bych se někdy měl vrátit. Ale takovou jsem měl v ten moment náladu.“

Co je hnacím motorem, který vás zase žene do NHL?
„Stanley Cup. Jednoznačně! Nic víc, nic míň. Loni jsem měl dobrou sezonu, ale zranil jsem se a nemohl o pohár bojovat. To mě mrzelo. Doufám, že letos bude jiná situace. Šance tam bude a já budu zdravej. Jak to dopadne, to ale samozřejmě nikdo neví.“

Máte v Detroitu nějaké oblíbené kouty, kam se těšíte?
„Nedá se říct, že se těším na stará místa. Nejoblíbenějším místem je pro mě Joe Louis Arena. Mám tam pár přátel, na které se těším. Ale nejvíc se těším na mužstvo a věci kolem. Rozhodně si ale zajdu v Birminghamu do Starbucksu na kafe. Ale nejvíc se těším na mužstvo.“

Při exhibici Otakara Janeckého jste si vyzkoušel koučování. Postavíte se na lavičku?
„Né, tam mě Ota vybral. Byl jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, ale vůbec neplánuju, že bych se někdy stal trenérem. Spíš jsem z toho měl legrace občas podal kafe, vodu. Do ničeho jsem nemluvil, tyhle ambice nemám. Neplánuju to.“

Bude tohle pro vás definitivně poslední sezona?
„Nic takového neříkám. V tuhle chvíli neříkám ano, ani ne. Po sezoně udělám rozhodnutí.“

Pocestuje s vámi do Ameriky celá rodina?
„Ne, rodina za mnou bude do Vánoc lítat. Jakmile děti ukončí pololetí, tak hnedka přiletí a druhé pololetí odchodí do škol tam. Vezmu jim ovšem učitele, aby mohlyv klidu udělat v červenci po návratu zkoušky.“

Stěhujete s sebou něco, bez čeho byste nevydržel?
„Takového nic není. Akorát si beru fotky, abych dodělal alba. Resty nemám, ale chci to mít pěkně srovnané. Dělám alba pro syna, dceru a nás s manželkou. Budu mít dost času, abych všechno dodělal. To je jediná věc, kterou si vedle pár kousků oblečení beru. Ostatní si vždycky koupím.“

Jste vášnivý fotograf?
„Vůbec ne, to fotí většinou manželka. Já jsem ten, který fotky srovnává, popisuje, srovnává do přihrádek.“